Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seIgor 6
Autor
Nami 99
Každý rok, jsme měli už tradičně v salónku kulturního domu "splnění." Byla to útulná místnost, pro nás tak akorát. Kolem stolů u zdi byly lavice, zevnitř židle a uprostřed plácek pro případný taneček. Seděli jsme s Igorem naproti sobě. Už mi stačil říct, jak mu přišla do šatny uklízečka, když tam po sprchování lítal s holým prdelem a vyprávěl mi zážitky z mládí. Jak se miloval se v kravíně s dojičkou a jedna kráva se vrátila z pastvy a olízla mu drsným jazykem pozadí. Lekl se tak, že slezl z dojičky a utekl. Taky prý byl někde ve vedlejší vesnici na zábavě a nějaká banda místních ho odvedla do lesa, tam ho přivázali ke stromu a odvázali ho až zejtra. A mnoho jiných, více, či méně publikovatelných.
Jak se zábava na splnění rozjížděla, slyšeli jsme se pořád hůř. Což samozřejmě Igor bez problémů vyřešil. Aby jsme se nepřekřikovali přes stůl, přisedl si ke mně na lavici a řekl : "Takhle to je lepší, když máme stejnou stolici."
8 názorů
Kočkodan - děkuji moc.
To jsi mi připomněl, že na každém splnění byla odpolední svačinka,silný párek a potom dýl, večeře vepřový řízek. Každý dostal i k párku samozřejmě příbor, ale my obyčejní, jak jsme byli zyklí, do jedný ruky chleba a do druhý párek. Ale pánové z vedení, (seděli na malém vyvýšeném jevišťátku) a protože museli vystupovat na úrovni jedli párek příborem. Jenže. Prekérka. Hlavní inženýr píchnul vidličku do párku, z toho vysříkla šťáva náměstkovi na brýle a bílou košili.
Zlatý , královský příbor - ruce.