Malý velký muž

Byl srpen 1923 a v Paříži bylo i večer stále horko. Ruský skladatel Nikolaj Čerepnin seděl v jedné z kaváren a vyhlížel svého hosta, skladatele Igora Stravinského. V kavárně panovala příjemná atmosféra a tak se pohroužil do úvah. Máme spolu hodně společného, říkal si, oba jsme žáky Rimského-Korsakova, oba spolupracujeme s Ruským baletem Sergeje Ďagileva a žijeme v Paříži. Čerepnin Stravinského velice obdivoval. Nevynechal jedinou příležitost poslechnout si jeho skladby. Balety Svěcení jara i Svatba v něm zanechaly hluboký dojem. Snad Igor Fjodorovič jeho prosbu neodmítne. Doposud bohužel Stravinského neviděl, a proto se zájmem sledoval každého nového příchozího. Vtom si všiml muže menší postavy v perfektně padnoucím obleku. Hmm, to bude asi nějaký úředník, pomyslel si. K jeho překvapení muž zamířil k jeho stolku. Byl to Stravinskij.

Čerepnin vstal a podal mu ruku: „Velice rád vás poznávám, Igore Fjodoroviči.“

„Taky mě těší,“ odpověděl Stravinskij, usedl a hned si zapálil cigaretu.

„Co si dáte, Igore Fjodoroviči?“ zeptal se Čerepnin.

„Já piju zásadně tvrdý alkohol, nejlepší by byla skotská whiskey,“ navrhl Stravinskij.

Čerepnin tedy objednal dvakrát whiskey.

"Tak abych se dostal k věci," řekl Čerepnin, když si přiťukli. "Víte, Igore Fjodoroviči, jde o váš balet Svatba. Viděl jsem jej v Ďagilevově divadle a byl jsem naprosto fascinován. Považuju to za velice originální dílo, využití ruských pořekadel a k tomu rytmický doprovod složený z bicích a čtyř klavírů, to je prostě fantastické!"

Stravinskij se usmál. "Ďagilevovi se to líbilo víc než mojě Svěcení. Úplně slzel, když jsem mu to hrál na klavír.Tak jsem mu to věnoval."

"No, a právě vaši Svatbu bychom rádi koncertně provedli . Problém je v tom, že máme k dispozici jen komorní sál s malým pódiem a čtyři klavíry a souprava bicích včetně zpěváků se nám prostě na pódium nevejdou. Neuvažoval jste o nějaké úpravě, myslím tím například jen pro dva klavíry, kterou bychom mohli využít?"

Stravinskij zavrtěl hlavou. "Dva klavíry? To by nebylo ono. Ostatně, původně jsem plánoval velký symfonický orchestr." Stravinskij se na chvíli odmlčel. "Zkoušel jsem i jiná obsazení. Chtěl jsem, aby to znělo hodně mechanicky. Takže do jedné verze jsem použil i pianolu."

"Aha, to myslíte ten automatický klavír? Ten bychom snad sehnali..." nadchl se Čerepnin.

"To není tak jednoduché," zarazil ho Stravinskij. "Zkoušel jsem všechno možné. Zkombinoval jsem třeba pianolu, harmonium, soubor bicích nástrojů a dva cimbály."

"Cimbály? To nevím, jak..."

"Tedy, přesněji řečeno," skočil mu do řeči Stravinskij, "měly to být dva speciálně upravené klavíry se dvěma klávesnicemi a zvukem cimbálu. To ovšem skončilo tím, že firma Pleyel mi včas tyto klavíry nedodala."

"To vám dělali na zakázku?"

"Jistě. A taky jsem zkoušel kombinovat pianoly s dechovými nástroji, mám teď na mysli saxhorny a křídlovky. Ale když jsem zinstrumentoval dva obrazy, tak jsem si řekl: jak budu dirigovat živé hudebníky současně s automatickým nástrojem? Tak jsem nakonec dospěl k těm čtyřem klavírům."

"To je úžasné!" zvolal Čerepnin, "vy hudbu nejen skládáte, vy ji i vynalézáte!" Potom se dlouze zamyslel. "Takže vy myslíte, že by nebylo možné využít vaši verzi s pianolou?"

Stravinskij vzdychl. "A jak to chcete řídit, Nikolaji Nikolajeviči?"

"No..." Čerepnin přemýšlel. "Museli by se do provedení zřejmě zapojit dva dirigenti," řekl nakonec.

"To není špatná myšlenka." Stravinského to zaujalo. Potom dodal: "Už jsem pro pianolu napsal jednu etudu. Pokusím se tedy tu starší verzi Svatby pro vás dokončit." Práce s pianolou ho začala evidentně velice lákat. "Takže to zkusíme, Nikolaji Nikolajeviči?"

"Zkusíme, Igore Fjodoroviči," souhlasil Čerepnin. Opět si přiťukli.

"A kdy myslíte, že byste to mohl mít hotové?" chtěl vědět Čerepnin.

Stravinskij se napil. "Řekl bych, že tak do měsíce do dvou."

"To je skvělé, takže na jaře bychom to mohli provést."

"Ozvu se vám, až to dokončím. Ale teď bychom mohli zaplatit, co říkáte?"

Čerepnin mávl na číšníka. Oba skladatelé si začali povídat o představeních Ďagilevova souboru, která je spojovala. Když číšník stále nešel, Stravinskij začal nervózně cinkat lžičkou o sklenici. Číšník hned přiběhl a Čerepnin zaplatil.

"Jste můj host, Igore Fjodoroviči. Těším se na naši spolupráci."

Stravinskij zamáčkl už asi třetí cigaretu a s Čerepninem se rozloučil.

"Pianola," zašeptal Čerepnil zasněně, "je to velký muž."