Rumová panna od E.Grün 1

každý třetí ráno muchlám do koše štyry slova
pivo, rum, chcát, kecy a prdy
taky šukání, když se postaví na dost dlouho
občas mi dřív zdřevěněla Anča dlaňovka než bimbas
a taky francouzák mezi kozy nebeský mámy
to sou takový mystický plky, abych jako byl cool
sám se držím spíš kríglu a při zemi
a knedlíčková polívka - Gabén jí říkal svatební
měl úžasnýho pamatováka na spotřebu zákazníků
ani se neobtěžoval s psaním čárek na lístek nebo porcelánovej podtácek
a vždycky trefil správnej plot
kdo dal tři kousky zaplatil tři
kdo vyžah osm, zaplatil devět
když zachráp u stolu, cáloval dvakrát
progresivní zdanění zábavy
jeho klášterní pivečko byl levnej samoser s narezlou pěnou od zahnojenejch trubek
ale zas každej tušil, co po levný lemtačce přijde
Miluška se mohla pominout, když nikdo nechtěl její rychlý řízky s vokurkou
a štamgasti prudili s najemno nakrájenou tlačenkou
ta byla ovšem luxusní
a nesmim zapomenout na pravidelnou stolici
dokonalý sraní se směle vyrovná zmaštěný píchačce

 

s Bohem jsem původně žádný plány neměl
každej si jel tu svojí lajnu a druhýmu do práce nekecal
von měl svoje nádobíčko a já to svoje
von si hejčkal hříšníky a já s nima bendil
von žil kdoví kde a já žil kdoví jak
všechno bezvadně klapalo
dokud jsem o sobě nezačal pochybovat
pak už to šlo ráz naráz
jak v slabym akčním filmu
zprvu sem jen čuměl
na obrysy starýho dobrýho světa
plnýho tý řízný mačkavý krásy
propadl sem zoufalství
a cejtil sem se pod psa
přestával sem rozumět
sám sobě
helfnul sem si rumíkem
leč očkování nefungovalo
vzpomínky hasly a ztrácely vůni
furt mi nic nedocházelo
až když se začali měnit lidi kolem mě
zastříhal jsem ušima
na olysalý lebce

sou stejný jako loni
jako před deseti lety
a v tom to bylo
docvaklo mi, že se měním já
a ostatní běží ten samej závod
do všech možnejch prdelí

z kámošů se klubaly mluvící larvy
z pomazanejch poctivců brouci
brácha – pseudointošskej metrosexuál
lačnící po kusu šuku
a baby?
mrdání píchání a kundění


jedna mi na rockerskym koncertě povídá :
„až ten můj nebude moct pořádně šukat,
vyměním ho za jinýho“

přisolil jsem na jiný akci jedný devatenáctce
„vytáhnu ptáka a vrazím ti ho vagíny, že zařveš
a pak tě budu přirážet se zvířecím příklepem“
a to mládě se na můj tupej ksicht usmálo :
„tak jo, ale nechcípneš na mě, že ne?“
ani jsem ho neodjistil a pokračoval v krasojízdě

samota se zhmotňovala
a mě bejvalo i pod malinkýho jezevčíka
na druhou stranu má člověk,
v uhoněnym světě, čas na svýho egouše
po mnoha pokusech ho systematicky zničit
jsem změnil taktiku
- mám parťáka k nezaplacení
nezradí – neuteče – nevyžahne ti pivo
ani moc nestojí

minulej víkend sem přistál v Práglu
u starýho kámoše, taky alkáče
nádherně prožitý tři dni
pivečka, kecání, blbnutí s dětičkama na hřišti,
kořalečky z Moravy, pivečka, zpívání,
vymejšlení pohádek s dětma, vzpomínání,
bez slůvka o budoucnosti
soft nostalgic party
a do toho jsem v nestřežený chvíli zablábolil
o vesmíru svazujících pravidel, dogmat v myšlení,
a primitivních pomůckách jako že 1 a 1 jsou 2
vyzval jsem je :
pojďme zkusit myslet od základu jinak
zahodíme všechno co bylo
a počmáráme znova prázdnej list



nebo se na celej list vyserem
a budem se učit dejchat celym tělem
ať konečně přestane papouškování
lesklejch zákonů a z prstu vycucanejch cest
všech možnejch učedníků ztracenejch
v labyrintu záludností života

neslyšeli mě
fakt mě neslyšeli
ne že by odešli nebo se bavili o nečem jinym
promluvil jsem do ticha
a můj dlouholetej kámo a královna propagace
mě vůbec – ani trochu – neslyšeli
hlas k nim nedocválal
nebo se ztrácel někde pár centimetrů od mojí huby
návrat do „reality“ jsme stvrdili panákem hruškovice
a já příjemně tuhnul v kolenou
 

přestal jsem zírat na vypínač na stěně
a je mi u zadku
že ho neumim zmáčknout
mentálním dálkáčem
něco mi napovídá,
že ty skrytý síly má každej na dosah
jako by je nosil celý životy
v baťohu na zádech
a nedovtípil se
asi je moc důležitá motivace nebo důvod
a ne jen procenta funkční mozkovny
a taky ten šílenej restart
každej má tělo zahlcený hliněnejma sračkama
a našel si ulitu, ve který vegetuje
je schovanej jak strašák v zelí
a potichu křičí, aby se na něj při rozdávání
čehokoli nezapomnělo
lidi si prostě stoupaj do jen do líbeznejch front
stačí jim oblbovacíma akcema pořádně zásobenej
hyper na druhou market
a s ledovym klidem propustí svý ideály
a zotročí i svoje dětský sny


restart je patrně smyslem
našeho poloprázdnýho žití
na planetce Zemi
zdá se, že ten easy krátkej život
má mnohem víc podob
než si většina obdarovanejch myslí
vlastně nemyslí
jen se spouštěj po cizích zarezlejch pavučinách
a honí si přitom egáčky
prostě děti
co jinýho než děti

občas se přistihnu
jak mrknu se zalíbením na zapínač
a říkám si v duchu
hlavně se nepohni
aspoň ne teď
nebo zešílím docela
není čas
na nezralý maliny


ve vodmašťovně jsem potkal Důru
dobrej kluk v předkristovejch letech
alkáč profík nejvyšší kvality
klasa 1A
dejchal
mluvil úsporně
(mimo keců se mnou)
vzpomínal na blicí rána
půlky vodky na odklepání prstů
krátký dny
a jednou – asi po měsíci a půl společnýho věznění -
mi prozradil i svůj velkej sen

uchlastat se k smrti
a po zlatý lahvi už neotevřít oči

Důra byl dobrák s přechlastaným karburátorem
a vybydlenou palicí
alkáčů byla v blázinci spousta
zdáli se pomalejší než fetky a gambleři
a většinu jsem po odvykačce potkal
po nejrůznějších pražskejch knajpách

jenže ten pošuk byl ve svý závislosti
neuvěřitelně cílevědomej a zodpovědnej
- po třech měsících jsme si podali ruku
a on pronesl slova :
„asi se už neuvidíme, žij blaze“
usmál jsem se
a vykročil do světa bez bedýnek

za dva roky Důra dosáhl svýho cíle
a ochutnal zlatou půlku vodky