Zlí lidé, škleb a ostrov bláznů

Malá, chlupatá a sympatická opička uvízla v nastraženém oku. Drát ji sevřel nožku a kousek ocásku. Nemohla tam ani sem a bezradně čekala na další opičky, které by ji z pasti pomohly na svobodu.  Nedočkala se, zato přiletěl velký ošklivý pták a začal ji vyklovávat chlupy. Bylo to velmi bolestivé a opička brečela. Přiletěli další a další černí ptáci. Opička byla obsypaná hemžícími se ptáky a byl vidět jen její ocásek. Po chvíli začalo pršet a zlí ptáci odlétli pryč; báli se deště. Opička si mohla na chvíli odpočinout; byla celá oškubaná a zakrvácená. Věděla, že se ptáci vrátí a budou ji zase mučit a klovat a způsobovat bolest. Věděla, že ptáci nebyli hladoví, že ji chtěli jen trápit, a že jim to způsobovalo nesmírné potěšení.

Škleb

Jde po ulici mladý člověk a nejednou mu z obličeje vyroste obludná grimasa (něco mezi úsměvem a zívnutím). Roztáhla se na velikost hluboké jámy a do té jámy spadnul svět a zůstal jen ten smějící se škleb.

Ostrov bláznů

Byl jednou jeden ostrov a na tom ostrově žili lidé, kteří se udávali pro sebemenší blud. Tak kupříkladu pan Čočka si stěžoval na velitelství (tam se o všem rozhodovalo a trestalo), že pan Roudil dostal virózu. Obviněný pán byl předvolán na velitelství, aby prokázal svou nevinu. Přesto že se svléknul do naha a dělal dřepy i kliky, aby dokázal, že žádnou chorobou netrpí, porotu se mu na svou stranu naklonit nepodařilo. Zastřelili ho, tak jako zastřelili každého pro sebenepatrnější blud. Horečka udávání a střílení trvala několik měsíců a za tu dobu už na ostrově nežil nikdo. Zbývalo jen pár chlápků na velitelství. Ti se do sebe vrhli a vymýšleli si na sebe bizarní bludy, za které byli všichni popraveni. Na konec zůstal jen velitel ostrova, který propadl hlubokému pláči a zvolal: „Teď, když je ostrov pročištěn od všech bludů jej nemám s kým sdílet“ a střelil se do hlavy.