Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sev agónii
Autor
agáta5
Je to jak houpání
na šňůře - prádelní tu co si měla
na ty dvě věci
a pak jsem vyrostla
včera mi ušili kazajku z kopřiv
stáhnuli tkaničky
abych se nemohla vyvlíknout
řekla bych agónie
z těch modrejch škatulí tahám teď lízátka
a pořád hláskuju jak drnda čtyřletá
že jsem na še
nechci bejt veliká
chci plivat do vody a všemi loužemi přebrodit k domovu…
špinavým prstem zazvonit na zvonky všem blbejm starochům
aby se probrali z agónie
pak si to vypiju klidně i za ně
je to jak houpání…
ztracený
v závrati
přivřených očí
15 názorů
revírníku, ano :) obojí je správně... tak ráda bych povyskočila
všem děkuju za čtení :)
Tu jsem, ve svém posledním tažení, doslova jako doma! Ještě teda mladá holka, na teploměru sotva třicet devět, ale řeknu ti, Ag... sice tě ráda vidim, ovšem ten moribundus jsi mi posílat nemusela, mně trocha lakoty vůbec nevadí!
Konec mě naopak vzal (nejen za bajpás).
Evženie Brambůrková
15. 03. 2019Ty nikdy velká a dospělá stejně nebudeš. To by nebyla žádná sranda.
Já taky čekám, až mi zkončí puberta. Ani důchod to nevylepšil. :-) /T
Karpatský knihomoľ
15. 03. 2019pekná, kazajka z kopřiv plivání do vody a zvonenie špinavým prstom sa mi pozdávajú
já se pořád ještě trošilinku točím, když zavřu oči,,, tak to tak i cejtím :) že zdravím do matičky stověžaté :))
gabi tá istá
15. 03. 2019neviem, či vidieť,ale cítiť hej...teším sa
:) už je mi líp a je to vidět viď? už jsem umírala skorem, ale z nejhoršího jsem venku, tak už mi to zase píše veseleji :)
gabi tá istá
15. 03. 2019si sa nám zasa rozhovorila, agátka, a to je dobre...žiadne sebestředné ticho...*