Nový nejlepší kamarád?

Ahoj muži, ženy, holky, kluci a i vnuci. Pytlíkoval jsem takhle strouhanku, když tu se ozvalo veselé zaťukání na dveře. Přestal jsem pytlíkovat, šel táhnutím za kliku otevřít dveře, a za dveřmi Láďa. Řekl: Ahoj, Luboši, ty můj první nejlepší kamaráde, půjdeš s námi na ryby?

Já jsem se moc podivil a řekl: Láďo, ty můj nejlepší kamaráde, jak to myslíš, když říkáš, ty můj první nejlepší kamaráde?

Láďa řekl: No ty jsi přeci můj první nejlepší kamarád a tady Kulhy druhý nejlepší kamarád.

Vyděšeně jsem si nasadil brýle a spatřil něco strašlivého. Vedle Ládi stál zlý soused Kulhavec, zlomyslně se usmíval, páchl olomouckými tvarůžky, měl na sobě špinavé oblečení a zlověstně šilhal.

Řekl jsem: Láďo, ty jsi se skamarádil se zlým Kulhavcem?

Láďa řekl: Luboši, Kulhy je ve skutečnosti moc hodný. Domluvili jsme se, že budeme kamarádi. Vysvětlil mi, jak to všechno tenkrát bylo, že udával, vyvlastňoval, kradl a pomlouval pouze z donucení, víš?

Já jsem řekl: Láďo, ty truhlíky, a ty tomu věříš? Kulhavec je špatný člověk, zapáchá a chystá určitě něco strašného.

Kulhavec vycenil svůj dlouho nečištěný chrup, zachechtal se, a Láďa řekl: Luboši, ty můj náhle pouze druhý nejlepší kamaráde, jsi zlý. Za trest půjdeme s Kulhym na ryby sami, a ty zůstaneš dnes doma. Ahoj!

Vzali se s Kulhavcem za ruku a šli k rybníku. Byl jsem hrozně moc smutný a zklamaný a vůbec nevěřil tomu, co jsem zažil. Chvilku jsem naříkal a úpěl do krajkové sukně po nebožce, pak se ale mužně vzmužil a řekl si: Tohle je celé nějaké takové divné!

Popadl jsem nůž rybičku od firmy Mikov, krabičku jménem KPZ, Milana, dalekohled, brokovnici, oblékl si tmavě zelené tepláky, bojový svetr od Marušky Strnádkové, který je maskovaně upletený, na hlavu dal myslivecký klobouk, a vyrazil po stopě dvou nových nejlepších kamarádů.

Stihl jsem je u Vavrochovic stodoly. Povídali si spolu o tom, jak je jim spolu moc pěkně, a jak je dobře, že zlý Luboš dnes zůstal doma, protože by určitě jen kazil zábavu. Pak snědli svačinu a pokračovali směrem k rybníku. Plížil jsem se za nimi jako Mikeš, když pátrá po myši, akorát jsem u toho potichu úpěl, protože jsem se plížil příkopem podél cesty, kde rostlo mnoho kopřiv. Kdyby tam rostly pampelišky nebo pomněnky, bylo by to mnohem lepší.

U rybníku Kulhavec vytáhl z rákosí starou rezavou vanu a řekl: Tak, Láďo, šup do lodičky a odšťouchnout se od břehu pěkně doprostřed Bahňáku!

Láďa vesele souhlasil a dělal všechno tak, jak Kulhavec poručil. Za chvíli byli oba dva uprostřed rybníku, a Kulhavec řekl: Láďo, ty můj nejlepší kamaráde, napíchni na háček návnadu.

Láďa řekl ano, na moment se od Kulhavce obrátil zády, a vtom se stalo to, co se stát muselo. Kulhavec vytáhl z kapsy koženého peška plněného říčním pískem a bacil Láďu po hlavě. Pak mu omráčenému z bot vytáhl tkaničky, svázal mu s nimi ruce a nohy, počkal, až se Láďa probere, načež se začal škaredě chechtat: Dostal jsem Tě, Láďo! Teď vytáhnu špunt, a ty se tady utopíš, a sežerou tě kapři! Stejný osud čeká ještě dnes i starého Kemrně! A až budete oba dva pryč, ovládnu celé Pickovice. Cha cha cha!

Láďa úpěl: Kulhavče, ty zlý netvore, takže ten grilovaný Němec, kterého jsi mi výměnou za kamarádství slíbil, je určitě vymyšlený, viď?

Kulhavec se zasmál: Je dočista vymyšlený, a ty jsi hloupý, že jsi mi uvěřil. Copak bych já, zbabělec s kulhavou nohou, mohl chytit nějakého svalnatého Němce?

A vytáhl špunt a skočil do vody. V tu chvíli bylo krásně vidět, jak moc je hloupý ve skutečnosti on. Vymyslel sice, jak se dostat suchou nohou doprostřed rybníka, ale víc ani ťuk. Začal s nadáváním plavat ke břehu. Jenže jak má jednu nohu zdravou a druhou kulhavou, tak mu to zatáčelo doprava, proto místo toho, aby plaval ke břehu, plaval dokola kolem potápějící se vany. A dokonce ani nevolal o pomoc, protože by se všechno prozradilo.

Láďa ale samozřejmě volal. Křičel: Za hory, za doly, můj zlatý Luboši, kde co děláš? Snad mě utonout Kulhavcovou rukou nezanecháš!

V tu chvíli jsem vylezl ze svého úkrytu a hodil Láďovi rybičku. Láďa ji chytil a přeřezal si pouta. Pak jsem mu hodil Milana. Láďa Milana nacpal do díry ve dně vany. Potápění se zastavilo. Potom se natáhl pro plavajícího Kulhavce, uchopil ho jako veslo a dopádloval s ním ke břehu.

Tam jsme si padli do náručí. Láďa brečel a moc se omlouval: Luboši, odpusť mi, jak jsem se nehezky choval. Ten prevít mi slíbil grilovaného Němce, tomu nešlo odolat.

Já jsem řekl: Odpouštím ti, Láďo.

Věděl jsem totiž, že grilovanému Němci Láďa prostě neodolá. Když slyší grilovaný Němec, tak je úplně jako lovecký pejsek, co zahlédl zajíčka. Pustí se za ním a nemyslí na nic jiného.

Zbahněný Kulhavec se před námi na zemi klepal hrůzou a zkoušel nás přesvědčit o tom, že to celé byl jenom veselý humorný vtip. Ale nepřesvědčil. Velice přísně jsme ho potrestali vsunutím do staré duté vrby. Ještě teď tam je a hlasitě lituje svých činů. Nosíme mu tam studené bramborové knedlíky bez omáčky a masa. Už jich má plné zuby a taky nos, oči, uši a jiné orgány. Necháme ho tam asi tak tři dny a pak ho pustíme, protože nejsme tak zlí, jako on. Máme ho vlastně docela rádi. Kdyby ne, tak ho krmíme pouze prošlou strouhankou.

Ahoj!

---