Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seCo je navždy?
22. 04. 2002
1
0
1163
Autor
Mpj
Jeden čas jsem šťastný
a hned v smutku se utápím
Zrovna je svět krásný
a pak k smrti se utrápím.
Štěstí mě potkalo,
vzápětí ho střídá smůla.
Nic není nastálo
pomine i noční můra.
Ráno se probudím,
slunce na obloze září,
jen hlavu otočím,
prolétne stín tváří.
Nic není nastálo,
nic nemůže trvat věčně,
ač by se nezdálo,
vše kolem má své \"konečně\".
A když pak přijde
už zrovna to \"konečně\" mé.
ať slunce vyjde,
jasné na mé závěrečné.
Praha
22.4.2002
Sidhárta: Dík za ohlas :-)
Copak se ve třídě navzájem známe? Já bych řekl, že bohužel moc ne. Do takovýho stavu náš kolektiv ještě nedospěl :-(
Tak zlý to s tebou snad bejt nemůže,ne?Takhle sprostě si nadávat domaniodepresivních schizofreniků. Dyť život je tak růžovej...
Teda,já zírám.Známe se pět let,ale todle bych do tebe fakt neřekla. Neni to vůbec špatný, akorát se nesnaž za každou cenu veršovat,pak to může působit trochu křečovitě, ale jinak fakt dobrý:))))
Toto dílko můžu jako maniodepresívní schizofrenik dokonale posoudit. Opravdu to tak je!!!
IGOR