Co je dneska zase za den

Hůůůíííííí!

Je mi neskonale dobře, ale tělo si to vykládá po svém a já musím psát, že
hůůůíííí.

Doma chováme divokého tygra, který se na nás vypouští dosud nezmapovaným mechanismem. Občas se vypouští i do lidu. 
Sedativně na něj působí myši a LCD.

Chameleon (rozuměj rafinovaná chobotnice) se skoro nepostřehnutelnými chapadly pokouší uchvátit všechno. Všechno v našem světě. Všimnu si toho vždycky, až když už je příliš blízko a zbývá čas jen na paniku, studené sevření a hluboký nádech. Vylézá obvykle z počítačů, ale někdy taky, frajer zákeřná, přímo z hrudníku mně nejbližšího.
Panika, jestli chápete. 

Úplně vzadu, někde mezi vrcholem drdolu a sedmým obratlem, mám rozlitou kaluž zředěné kyseliny. Poměrně nenápadně, zatím mimo fyzický prostor, užírá moje vnímání - nikdy nepřestává, i když ji občas snaživě utírám a ukolébávám sama sebe, že to stačí. 
Nechápu přesně odkud přikapává, nebo kdo rozhodl, že to není voda. 
Možná ale, že je to voda a já mám jen ten přikrčený postoj, vlastní každému neporozumění. Něco společného s odrazem představy zodpovědnosti v hladince olejové skvrny na asfaltu. Něco jako zlověstné PLOP mýdlové bubliny. 
Tahle kyselina - máme se vlastně docela rády.

To chapadla, když na mě už hledí průsvitnou přísavkou z dlážděné podlahy a kůže iniciativně chladne v předtuše, chapadla utnout. Nebo aspoň rychle zadýchat prostůrek v límci, aspoň za hledím ať je mi teplo před bojem. Aspoň zdánlivě.

Který je dneska už zase den?

Už jsme dnes stepovali kolem rozpáleného kanálu? Hučí a já opravdu nevím, co si o něm mám myslet, tedy o tom, co skrývá, samozřejmě. V podstatě chápu, že ho potřebujeme a nemám proti němu nic zásadního, ba konkrétního, ale někdy opravdu zřetelně vidím svou jistotu, že stepování je ve skutečnosti velmi neefektivní způsob, jak se s ním vypořádat. Jenomže znáte kanály. 
Když ho obložím starými novinami, existovat nepřestane. 
Ještě k němu patří hydrant. S tím bych celkově vyšla poměrně snadno - nikam se nehýbe a údržba má jasné parametry, navíc to vypadá, že už brzy bude definitivně mimo provoz, ovšem ti dva drží basu. Poklop drží basu. Velmi ho podezřívám, že si za to může sám!

Na jídelním stole sedává krab a plete. Disponuje nedozírnou empatií, ale až vražednou střídmostí a úzkoprsou důsledností, pokud dojde na otázky hladce/obrace.
Kraken. 

Paže se učí létat. Prsty tříbí pohyby. Hůl krouží mezi zářivkou a nádobím.
Dunivým koncem napřed.