Životní úroveň

Životní úroveň stále stoupá a tak jsme si zvykli na určitý standard v obchodech a dalších institucích. Především je povinností každé zboží zákazníkovi pečlivě zabalit. Všecko musí být sterilní a hygienické. V supermarketech visí rukavice, abychom si je navlékli, když si bereme čerstvé rohlíky a nesahali na ně špinavýma rukama. Přehnaná čistota je všude, ne jenom ve zdravotnických zařízeních. 

Spousta obalů je dnes plastových, tedy neekologickcých. Rozkládají se pět set let. Je třeba zavést obaly ekologické. Lidi dnes musejí mít v supermarketu sáčky na rohlíky. Ty jsou samozřejmě mikrotenové, tudíž neekologické. Dvě studentky tudíž přišly s nápadem vyrábět sáčky s kukuřičného vlákna, ty se rozloží za devadesát dní. Nádhera! Ale ty důsledky, že se kvůli tomu bude muset pěstovat víc kukuřice, která pak bude jak na jídlo, tak na krmivo, tak na sáčky, už nikdo nezvažuje. 

Jak vlastně lidi věci balili dřív a jak vůbec takhle mohli žít? Moje paměť sahá maximálně do dětských šedesátých a sedmdesátých let. Jistě, to byl socialismus, ale ani na Západě ještě tenkrát neměli tak vyspělou obalovou techniku. Chleba si tenkrát lidi nosili ze sámošky jen tak, nahoře na nákupu v tašce, pokud byl už v obchodě rozkrojen na půlku, byl pod střídou slabý kus papíru. V zelenině vám ovoce dali do papírových pytlíků, zeleninu zabalili do starých novin. Pamatuju taky situaci na vesnici, kde jsme měli chatu, kde nám nalévali mléko přímo z konve do přinesené bandasky. Jací jsme tenkrát byli špindírové!

Dnes se mluví o tom, že lidem v důsledku přehnané hygieny klesá imunita, u dětí v raném věku to může vyvolat až leukémii. Cesta tudíž  nevede přes ekologické obaly, ale přes zužitkování toho, co máme k dispozici doma. Možností jsou obchody Bez obalu. Tam si každý donese svou nádobu.

Nevymýšlejme proto zbytečnosti, byť ekologické. Naučme se žít skromně.