Marcebila a její pravdivý příběh

Lukáš Hanzl

Marcebila je notoricky známá postava evropské středověké literatury, kdy vystupuje jako celkem důležitá vedlejší figura v anglické verzi francouzského románu Octavian.

Existují dvě středověké anglické verze tohoto románu zastoupené dochovanými rukopisy, obě zestručňují starý francouzský originál asi na třetinu jeho původní délky.  Jedna verze je známa pouze z jedné kopie uložené v British Museum MS Cotton Caligula, v oddílu II, rukopis byl kopírován někdy mezi 1446 a 1460. Jako o možném autorovi se uvažuje o Thomasi Chestrovi podepsaným pod romancí Lanfal, na základě stylu, způsobu kompozice a dialektu, neboť někteří badatelé se domnívají, že dvě romance, které lemují dílka Launfal a Octavian, mohly být psány stejným autorem. Tato verze románu je známá jako jižní Octavian. Jižní Octavian je napsán ve středo-anglickém dialektu. Verše jižního Octaviana jsou rýmovány aaabab.

Druhá verze tohoto středověkého anglického románu se nachází ve dvou vyhotoveních v knihovně univerzity v Cambridge, pochází z doby kolem roku 1450 a další v Lincoln Cathedral Library MS 91,  jako Lincoln Thorntonův rukopis, datovaný asi kolem let 1430-1440. Tato verze se liší ve struktuře veršů a ve způsobu, jakým se starý francouzský příběh rozvíjí v "lineárnější sekvenci" a je známá jako severní Octavian.

Celý příběh by byl příliš dlouhý a tak uvádím přehled děje v přímé souvislosti s Marcebilou.

Saracéni napadli Francii a obléhají Paříž. Sultán Saracénů má obra, kterému slíbil ruku své krásné dcery Marsabelle, pokud mu přinese hlavu francouzského krále Dagoberta. V tomto okamžiku se obr již opírá o městskou hradbu v Paříži, pobíjí obránce a hrozí zničením města. Šest rytířů už bylo přemoženo a zabito tímto obrem.

Florent přiměje svého otce, aby mu půjčil rezavou zbroj. Směje se, když jeho rodiče upadnou, ve chvíli kdy se pokoušejí vytáhnout z jeho pochvy rezavý meč. Osedlá koně a vyjede na hradby. Lidé na něj posměšně pokřikují "Můžete vidět na jeho lesklém pancíři, že nás zachrání od onoho obra!"

Florent, samozřejmě porazí obra tak, že mu utne hlavu a okamžitě vyrazí na koni směrem na Montmartre, aby ukázal obrovu hlavu Marsabelle s tím, že obr nedokázal získat hlavu francouzského krále, takže jí přivez jeho vlastní! Pak se rovnou pokusil jí unést, to se mu však nepovedlo, ale probojoval si cestu zpět do Paříže, kde byl vítán jako hrdina. Do Paříže rovněž dorazil Císař Octavián s pomocným vojskem.

Císař je ohromen jak šlechetného syna má obchodník a ptá se ho, jestli je Clement Florentovým opravdovým otcem. Clement pravdivě vysvětluje, jak přišel k děcku a císař si uvědomuje, že Florent je jeho dlouho ztracený syn. Následujícího rána se Florent  dozvídá o plánech sultána. Jede zpět do Paříže, aby varoval všechny před blížící se bitvou. Následující den je boj dlouhý a tvrdý. Florent nosí Marsabellin rukáv na svém kopí a zachrání křesťanské síly svou statečností před porážkou. Když padá noc a armády se rozcházejí, Florent jede za Marsabellou a ona mu slibuje, že se za něj provdá a stane se křesťankou, a ještě ho varuje  před nepřemožitelným koněm svého otce. Brzy ráno si Clement také prožije svoji chvíli slávy, když vjede do tábora Saracenů, a díky odvážné lsti ukradne slavného sultánova koně, aby jej dal svému synovi Florentovi.

Později ten den Florent přiváží, již při druhém tentokrát úspěšném pokusu o únos, Marsabelle do Paříže lodí. Ve Florentově nepřítomnosti se však křesťanské armádě přestává dařit a je poražena. Všichni jsou odvlečeni, včetně Florenta, císaře Octaviána a krále Dagoberta. Najednou a nečekaně přichází další křesťanská armáda, která je vedena králem Jeruzaléma a vedená Florentovým bratrem Octavianem, synem římského císaře. Po porážce Saracénů a po skončení bojů všichni odcházejí do nedalekého hradu, kde Octavian odhalí svou pravou identitu císaři Říma a představí mu svou matku. Ta si Florenta všimne a poznává jej jako svého syna.

Florent a Marsabelle se spolu berou, a vracejí se do Říma. Matka je za dávný zločin odsouzena k tomu, aby byla spálena v mosazné vaně, ale sama si vezme život. A tak končí příběh Octaviana.

Roku 1804 toto téma znovu zpracoval německý básník Ludwig Tieck ve své dvojdílné komedii Kaiser Octavian ( V této verzi vystupuje Marcebila jako turecká princezna.). Stejný autor obohatil českou pohádkovou literaturu o Kocoura v botách, Červenou Karkulku a nechvalně známý Kocourkov. Pro badatele je zmíněná hra ke studiu zde, pasáže týkající se Marcebily se objevují až v druhé části hry:https://books.google.cz/books?id=qOxVAAAAcAAJ&pg=PA99&lpg=PA99&dq=kaiser+octavian&source=bl&ots=APqZzAZO8P&sig=ACfU3U1ItnMTCIvv6QSJ6JZFTwgPQR71iw&hl=cs&sa=X&ved=2ahUKEwiIs_vygOLgAhXGJFAKHSlhBA0Q6AEwDnoECAIQAQ#v=onepage&q=kaiser%20octavian&f=false

Jako alegorie syphilis

Do Krušnohoří však Marcebila dorazila již mnohem dříve. Nikoliv však jako bájné strašidýlko, ale jako nesporný symbol, promiskuitního života a pohlavních chorob. Když  saský farář Christian Lehmann zaznamenal, že Marzabella řádí na obou stranách Krušných hor, měl tím především na mysli epidemii příjice, která řádila v Sasku i v Čechách. Symbolika Marcebily je rovněž naprosto návodná, ať již jde o její rodiště na Wolfenbrachtelbergu (eufemismus pro Venušin pahorek), nebo její nevyzpytatelné záchvatovité chování typické pro III. stádium nemoci, železná rukavice (patrně následek gumatózních projevů nemoci), nebo další její přízvisko Pupila-Zornička, jeden z diagnostických příznaků. I samotný fakt, že Marcebila hubí především muže, ukazuje na mravoučný příběh, který má svobodné mladíky odvrátit od nerozvážných, náhodných pohlavních styků s neznámými neprověřenými a pochybnými osobami.




V současnosti byla Marcebila a její legenda upravena pro různé novodobé propagační účely a stala se součástí lokální recentní mythologie, odtržené od její původní historické literární tradice.

Studijní pramenná základna k Marcebile

[Note: This summary is based on the Northern version (IMEV 1918)]
After seven childless years, the wife of Octavian, Emperor of Rome, finally gives birth to twins. His mother accuses the Empress of adultery and hides a false lover in her bed, whom Octavian discovers and slays violently. He then holds a feast and asks his guests what should be done with an adulterous wife. The Empress’ own father unwittingly suggests that she and the children should be burned. Octavian builds a pyre, but is moved by his wife’s prayers and sends them into exile instead.

The Empress becomes lost in a forest, where both her children are carried off: the first by an ape, the second by a griffin, which is swiftly killed by a lioness. The distraught Empress boards a ship to the Holy Land, and on her way she encounters the lioness, suckling her son as one of its cubs. Though the sailors are terrified, Mary calms the animal and it travels with them to Jerusalem. The king of Jerusalem recognises the Empress and she and the lioness live in his court, where her son is christened Octavian.

Meanwhile, the other child is found by outlaws and sold to Clement, a burgess of Paris who is on pilgrimage. Returning to France, he tells his wife that the child is his own: they christen him Florent and raise him as a tradesman. To Clement’s consternation, however, Florent exchanges two oxen for a falcon, and buys a white horse for forty pounds. Clement beats him, but his step-mother realises that the child is of noble rather than mercantile lineage.

When France is besieged by Saracens, the Emperor Octavian comes to its aid. The Sultan’s daughter Marsabelle persuades a giant to kill the king of France, but her plan is foiled when Florent, dressed in Clement’s rusty armour, accepts the giant’s challenge and kills him. Marsabelleand Florent fall in love, but she returns to her father’s camp, confiding only in her maid. He returns to Paris, where he is knighted at a great feast where Clement, to the amusement of the court, offers to pay his own share. When questioned by the Emperor, he reveals that he is not Florent’s father and tells the child’s story. The Emperor realises that Florent is his son, and rewards the burgess richly.

Florent travels to the Saracen court in disguise but when Marsabelle identifies him, he narrowly escapes. Battle resumes and Florent fights bravely. His horse leaps over the Seine to greet his lover, who promises to become Christian and sets out a plan for her own rescue. She also tells him about her father’s best horse, which Clement then steals from the Saracens and Florent presents to Octavian.

The next day Florent carries Marsabelle to Paris, but his absence from the battlefield means that Octavian and the King of France are captured. Florent tries to rescue them but fails, and all the Christians are imprisoned. Word of the disaster reaches Jerusalem, and the young Octavian decides to rescue his father. He, his mother and the lioness travel to France with an army, ambush the Saracens and defeat them. He rescues the prisoners and reveals his identity, reuniting the joyful family. Marsabelle is christened and marries Florent. They all return to Rome, where Octavian’s wicked mother kills herself.

From: Maldwin Mills, Six Middle English Romances. London, J.M. Dent for Everyman, 1992.
Manuscript: Cambridge, University Library, Ff.2.38.

Manuscripts

Click a title below to search for all romances in that manuscript.

Cambridge University Library, MS Ff.2.38 (folio: 90r–102v)Northern version (IMEV 1918). 1420-50. 1731 lines.
Lincoln Cathedral Library, MS 91 (Thornton Manuscript) (folio: 98v–109r)Northern version (IMEV 1918). C. 1440, Yorkshire.1629 lines.
London, British Library, MS Cotton Caligula A.ii (folio: 22v–35r)Southern version (IMEV 1744). 1446-60, Southeast Midlands. 1962 lines.

Early Editions

1504-06. London: Wynkyn de Worde. STC 18779. 12 leaves. San Marino, Huntington Library. Northern version (IMEV 1918).

Modern Editions

Frances McSparran, ed., Octovian Imperator: Ed. from MS BL Cotton Caligula A II (Heidelberg: Carl Winter, 1979)Southern: Cotton text.
Frances McSparran, ed., Octovian, EETS o.s. 289 (London: Oxford University Press, 1986)Northern: Lincoln, Cambridge, and Huntington texts.
Gregor Sarrazin, ed., Octavian: Zwei Mittelenglische Bearbeitungen der Sage (Heilbronn: Henninger, 1885)Northern: Lincoln and Cambridge texts; Southern: Cotton text.
Harriet Hudson, Four Middle English Romances (Kalamazoo, Michigan: Medieval Institute Publications, 1997; 2nd ed., 2006)Pp.39-95. Edited from the Thornton MS.Available online at:http://www.lib.rochester.edu/camelot/teams/octavfrm.htm
Henry Weber, ed., Metrical Romances of the Thirteenth, Fourteenth, and Fifteenth Centuries, 3 vols (Edinburgh: George Ramsay and Company, 1810)Vol. 3. Pp. 155-240.
Maldwyn Mills, ed., Six Middle English Romances (London: Dent, 1973)Pp. 75–124. Northern: Cambridge text.

Sources

Old French Octavian, mid thirteenth century




originální zdroj: https://www.middleenglishromance.org.uk/mer/41