S ránem přišlo loučení

\"\"\"S ránem přišlo loučení, zas domů odcházíš, nemáš však ponaučení, stejně nikomu nescházíš, z domu potichu kradeš se, tvé kroky směřují na Kampu, zas ve vzpomínkách hrabeš se a kašleš na hanbu,

odpoledne hrozně dlouhé je, skoro k nevydržení, znáš tyhle nedělní agónie, když chybí povyražení.

Začalo to celkem nevinně, na horách tenkrát při víně, od té doby piješ častokrát, bez výročí jen tak na kuráž.

Měls odjakživa svou příšernou žízeň a problémů měls stále čím dál víc, abys odplavil tu prokletou trýzeň, dal sis vždycky o pár piv víc\"\"\"

Zas tě vedou bílou chodbou, maj tě tu zas zpátky,

každej večer touhle dobou se mihne stím tvý matky,

stokrát říkal sis dost, stokrát proklínal sebe,

ušlo ti, že stavíš si most, most, kterej vede do nebe