Mluvit budu, teprv až Tahle odejde

Podařilo :D

Ag, s tak jednostrannou řečí by pan Vermouzek nesouhlasil! Nabuty.

po ptačím je snad "kvok" ne?

No vidíš, smířlivý smajlík, jak o tebe pečujeme, popularizujeme tě v tabulkách a spolupracujeme na cílené propagaci.

Ale - teď jsem si vzpomněla! Jdu důstojně dřepět pod svá díla, tam jste všici zablokovaní, neřádi, tam se mi to mlčí. 

Kýžené zneuznání stoupá a vůbec.

Kýho výra! (po ptačím)

Ale stejně, všimly jste si děvčata? Šest, šet tipů!!! Moje životní maximum. Umbratika mi jednou napsala, že až získám aspoň deset, že se taky smiluje, uzná mě za lieráta-čekatele a... a až patnáct, prej mi bude i odpovídat na pozdrav;).

Napíši o tom báseň. Bude jistě čudná, a svým hrdinům ji nevěnuji, aby se z ní nepozvraceli.

Napsala bych komentář, ale mohl by být zneuznaný. Pochopte, s básní to ovšem bude cajk a cool. Takový zneuznání.

Smile! 

Flaško...

tak hlavně nezapomínat na úsměvy :))) - tohle je úsměv na třetí, bo já můžu!   miluju básníky!!!  

Víš, vždycky si vzpomenu na Obecnou školu a její "Hus pro pravdu taky trpěl," spolu s horlivým útěkem, samozřejmě vím, že kluk by měl jednou vyrůst, ale taky vím, co obnáší podmiňovací způsob.

Inu, nedá se svítit. Když se zlobíš.

Nebudu ti nic vyčítat, nic ti cpát ticháčku, ale je pravda, že sama budeš těchto vtípků jednou litovat. A o co víc ti je nikdy ani náznakem nepřipomenu, o to víc to bude bolet, vskutku.

Tak jo. Žeru dajaka i egila.

Jau, to bude bolet... nejmíň upálení s kyslíkovou maskou mě čeká.

Tak už to chodí. Dám vám děvčata najevo shovívavost, agáty se takřka dotýkám, ač je napadena leprou egiloidnosti, a vy si z toho hned vyvodíte, že můžete začít přitláčet na pilu. Něco vám povím, vy: můžete:).

:))) hero je hero... běž pryč :)))

Ag,

no jo, uuž si balím svý nostalgický fidlátka a mlčoch. 

hrdino, to on má dajak pravdu, že vázané to máš leda těmi eskovými smyčkami anebo pobytem ve vazbě, prostě tvé dílo bylo včera populární, a ty už se zase čertíš. 

Každý nemůže tušit, že jsi trucující rebel v rubrice. Otázka byla technicky regulérní, kam se mám dostavit na další písmáckou popravu?

náhodou, dneska se můžeš po ulicích válet taky jentak, včera jsem jednoho viděla u tesca, lidi ho obcházeli a dokonce mu občas hodili minci nebo plíšek do vozíku...  silen :)))

čtu tohle ráda... o rohlíku a tak ...

A když si napíšu na tričko mongolskej kosmonaut, jsem mongolskej kosmonaut? Běž pryč.

Píes. Je mi málem jasný, že ty si tam dosadíš potutelně svolnost a já...

razím konečně za kůrkou.

Dokonalost či její zdání je otázkou vkusu a - obapolného - rozpoložení.

Každopádně všichni víme, jaký komentář je spolehlivě autora uspokojující - ten, který si sepíše sám.

Inu, však klidně může, akorát, akorát...

akorát je to trochu smutná autoerotika. Nicméně kdo chce kam, ten si pomůže.

PS. Ani v rámci emoční tuposti nic nebrat za osobní osočení. Jsou to konstatovatelné konstanty. 

Strmě dolů je volnost v pádu. 

Solenu žeru! Jak člověk někde něco jako poplete, zapomene, a on to někdo jako nááhodou pak najde... A až po čase se to jinde (zas ta náhoda:)) objeví s prvním sluncem na obzoru. To žeru!

Tenhle tvuj kom je jednoznačnej, proto se mi dneska líbí ze všech nejvíc. Zdá se mi, že na ty tvoje hrátky se slovy potřebuješ jistý speciální rozpoložení. Když nastane, jsi dokonalá. Když ne, pravděpodobnost strmýho pádu kvality je velká. No, ty víš o čem mluvim, ty taky nic nezapomínáš.

(underground? jestli ono se nedalo kdysi sbírat ty prachy právě tak - vleže zlitej na chodníku;))

Co bych se ti smála, naopak jsem obdivovala, jak časně usedáš k obědu! Chápeš to, my literáti, buď vo suchý kůrce anebo brunch. Však jsme z branže, ne?

Poslyš, nejasná mluvo, my u nás v undergroundový redakci nic jinýho než prachmizerný kritiky nezvládáme a říkáme jim kritiky jednoduše z kladného citového zatížení k písmáku, který nám neskládá účty a jemuž ty se semo tamo rád posmíváš :), posmák, no. 

Jo, kde jsem to skončila, při své skleróze - takže říkáme jim tak jednoduše proto, že tady se i prostinký reakci terminologicky říká kritika, což my ctíme, páč jsme i v metru nostalgičtí.

Podobně to máme s ostatními redakcemi, prostě chuť rozčtvrtit uživatele za to, že si troufne tuhle popísmácku hrát, je u nás v URU dočista potlačena, neboť na pranýři sušíme bejlí, a tak jsou kapacity vytížený. Vlastně chuť by možná byla, ty pranýře scházej. Dnes málokdo stluče ňákej poctivej.

Tě taky nenutím psát a uvažovat jinak, než ti zobák a kůra dorostly a -

voči mám mizerný.

Každopádně míchej, netřepej,

s laskavým pousmáním 

                                                    Solene arašídy :)

Příjemné přežrání.

No jen se mi směj! Tak jsem to do oběda nevydržel, no.

Takže takže. Vlastně jsem rád, že pokračuješ ve svý ne zcela jasný mluvě. Ale nejspíš hlavně proto, že přeci jen jsi udělala lehký ústupek a nechala i prostor k pochopení. No nic. Nebudu to rozmazávat, net je boží, ale jen aby si lidi sebe navzájem všimli. Všechno ostatní už je o očích a – nebo nic! Takže se jdu oholit. Když se nestavíš, zajdu si do lídlu pro oříšky a nejlepší směs si umíchám. Takovou, co umim jenom já:). Heč a čus

V klidu, nic ti neuteče a přeju funkční zažívání!

Dík. Ještě jsem to nečetl, myšlenkama jsem teď jinde, ale těsně po obědě na to bude nejlepší čas. Chci na to mít klid a - těšim se;). Pak dám vědět. čus

Klidně ti řeknu, proč mě tvůj kmínový vektor zaujal. Jen je to spousta písmenek, chápeš, námahy, se kterou čertví kdo bude ne/spokojenej. Samozřejmě mě bavím hlavně já a né čertvíkdoti. To je logický, přirozený, ne? A chlapský. 

Máš v něm obsaženo takový to posmutnělý zmoudření, které teda vzteklého hrdinu s dalším dílem promptně přejde, jeho duševní sloučenina je kmitavost sama v celé své stabilitě. Jseš celej takovej kmitočet.

Kdo běhal s vektorem po polích v noci, ví, co se chytá v žitě i jak a kdy zakrojit do masa poctivýho pecnu, aby se nesrazil na brousek.

Povznesena jsem jistotně v očích leckoho minimálně jak Dietlova hrdinka, hele, to je dobrý, že on psal tak akademicky vyšperkovaný dialogy, a přesto jsou živě naslouchatelný, což.

Jak tak čtu váš rozhovor s Valachem, nutno podotknout, že počátkem devadesátek se dalo suprácky válet po chodnících i jen tak, samo o sobě.

No jo no, každej jednou chcípnem a s nejvyšší pravděpodobností to nebude libý proces. Co už tak, někomu pomáhá udržet vektorovou trajektorii víra, jinej se drží jen tak tak. Každopádně mátový oddenky nevypleješ, maj kvalitní údržnost jak pýr nebo smetanka a všecko to jsou dobrý rostliny, přesto se proti nim v rámci kultu monokultur brojí.

See you a našli by se tací, kteří by vztyčili vedle prostředníčku ještě šibenici za to, že se proviníš jednou hodnocením autora, indy nekomplexním pohledem na pouhé dílo.

Každopádně jak se jim to zrovna hodí (dokud si to nehodí), ale třeba se i shodnem, že podstata je ve vztyčení.

Plodím svý vnuky, jak jsi kázal, a tak očekávám, že se doučej číst ve spisech i bez obliby.

Vobčas je teda vezmu Roundupem.  

(avi Valach, neboť cituji ve svém monologu jeho nick)

Dobrej kus. Ať už mi ubalíš anebo ne, mám to na háku a v udírně.

to valach:

1. Nelze souhlasit se vším co píšu, to by byl důkaz neporozumění. Přál jsem si, abys přemýšlel sám. A zadařilo se;).

2. Husákovy děti byli na vrcholu sil počátkem devadesátých let. Tehdy se peníze válely na chodnících. Některé z těch „dětí“ bych tedy zrovna nelitoval. Ani já se tenkrát neváhal shýbat a sbírat.

Dík za obsažný kom.

Jasně, zejtra. Na Kostničáku ve čtyři. Budu mít ubaleno. Zatim.

Tak vidíš. 

Tak zejtra.

To je jedno. Povznesená nad - o to šlo hlavně. čus

Jaký nedorozumění?

Zdáš se lehce povznesená nad naše dřívější "nedorozumění". Blahopřeji;).

hrdino, když tady necháš báseň ještě aspoň dva dny, zmůžu se na komentář. Asi.

Teď to po mně nechtěj, po druhém obědě...

Ale V-tipu aspoň půl!

Každopádně dobrý rozhovor s qí.

Takže jsme se jako obvykle na slovo dohodli. Já v pozici rebela nepříčetně řvoucího na náměstí, ty rebelka s rádoby nevinným výrazem, že? Abych se na tebe nepřišel na ten Újezd podívat, ty... ;).

Tak když už jsme to rozmázli, svěřím se ti i s jinou složkou svý „osobnosti.“ Nejsou velcí a menší drobkové. Jen náhoda určí, který z nás se jak bude jevit. I ten nejobyčejnější může být právě pro svoji běžnost zachráncem velkého celku. Vše je zejména o náhodě, to ale nijak nesnižuje naši povinnost zkusit vůlí život co nejvíc podojit. Zavři oči kvíčalo a představ si mě – tichého, uvážlivého, skromného muže. A teď je zas otevři:))).

(...společnost PRO VÝVOJ potřebovala)

největší blbost je víra v geniály;). jsou jen typové (nikoli tipové:))), co náhodně přišli se svými abnormalitami v okamžiku, kdy je společnost potřebovala. nazdar, ty... ;)