Ďáblova děvka v rouše anděla

Bojíš se mi to říct

Však neboj, já umím snést pravdu

Vím, že v pravdě je cesta

Tak zjev mi své myšlenky

Už nejsem andělem nebeským

Jen hříšnou děvkou Ďáblovou

Snad jen líbeznou tvář nevinnosti mám

v bílý šat světice se oblékám

Vidím ty jejich oči prokleté

Jeho oči zmámené

Jak říká mi pohledem svým

„Již brzy Tě ve svou náruč zahalím“

A já to tuším

Ale pořád hraji tu komedii

S hořkým úsměvem na rtech

a bolestnou rezignací v nitru

Nesnesu pohled do svých očí

„Jaks mohla?“ řekl by mi

Hnusí se mi mé rty

Mé polibky, má zvrácenost

Nech mě s mými hříchy

Nech mě umřít

Snad Ďábel očistí mne

Znovu zavraždí mě svou vášní

Protože zde už není cesty

Cesta končí

a přec za rohem další začíná