Vyhnálovská siesta

Loni touto dobou jsem se na Písmák prakticky nemohla dostat. Napojovala jsem se "tak různě", třeba v informačním centru za peníze, jak si možná vzpomínáš. Pc mi stále hlásil : někdo se pokouší lokalizovat vaši polohu- povolit ? nepovolit ?  Nikdy jsem to nepovolila, ale hekřík byl úspěšný, protože jsem se byla na Pí  schopná dostat jen vyjímečně. Asi jsem to měla vzdát už tehdy, protože se mi překážky stavěly do cesta jedna za druhou. Ušetřila bych si spoustu nervů a taky setkání, která bych ve zpětném pohledu raději ani nezažila. Ale iluze je asi třeba odstranit do posledního zbytku jako rakovinnou tkáň.  Nemohu ovšem zaručit, že všechny iluze tak dokonale odstraněny nebudou a že mohou vzniknout metastázy.

qí,

mám intenzivní pocit, že jsem "hrdinou" jakési antické tragedie.Ať dělám, co dělám, prohrávám a mechanismus sociálně psychologických vztahů tady na Písmáku mě drtí jako ozubené soukolí Chaplina. ...Zdenda napsal v zimě Musašimu : vzdej to  ! Nemáš sebemenší šanci.  Ale Musaši byl Japonec a namohl se vzdát. Ani já se nebudu vzdávat a do konce prázdnin tu ještě vydržím. Poslední bitva vzplála ! - Když si ale představím, že bych si musela kvůli Písmáku nechat zavést internet nebo se zase napojovat v obecní klubovně s kostelními zpěváky tak jako loni, tak to radši skončím zároveň s knihovnou. Aspoň mám alibi.

V tom máš naprostou pravdu, qí. Alespoň , že se shodneme v tomhle skepticismu. Ale já nehraju svou hru jen s lidmi. Hraju ji přece hlavně s Osudem a síto, které prosévá moje básničky, je prosévá podle mého přesvědčení jen proto, že to, co zůstane, může mít jakýsi smysl pro budoucnost, v níž jedině mohu spatřovat smysl a význam svého snažení. Možná pochopím, že jsem se mýlila i v tomhle a pak ztratím jakýkoli důvod psát. ...Už aby to bylo !

(odpověď na komentář pod smazaným Apokryfem)

qí,

myslím, že se ve mně velmi pleteš. Já nevěřím prakticky ničemu kromě základních tezí taoismu a budhismu. Všechno ostatní jsou jen dílčí a krátkodeché pravdy.

(Odpověď na komentář k smazanému haiku ...a bude tma)

qí,

počet tipů je to jediné, co mi tady na Písmáku zůstalo. Už nevěřím nikomu a ničemu.

Qí,

mě na tom hrozném pro žitku ale po letech nejvíce zajímá to, proč jsem jako malá holka najednou vstala a šla se podívat ke garáži. To byl nepochybně paranormální zážitek. "Něco" mě donutilo, abych se  smrtí setkala.

Chovám se dost schizofrenicky : pod jednou básničkou ti píšu, že vzpomínat se nemá a pod druhou vzpomínám.

Jednen z mých nejhorších dětských zážitků byl tento : vzbudila jsem se velmi brzy a ještě v noční košili jsem šla na zahradu ke garáži. Něco mě prostě donutilo tam jít. Před garáží ležel můj oblíbený kocour s proříznutým krkem. Děda ho zabil,protože chytal ptáky. Udělal to brzy ráno,asi v šest hodin, když děcka ještě spala. Mně ale "něco" vzbudilo a donutilo jít k té garáži. To ,co jsem tam viděla mě vyděsilo natolik, že jsem na několik hodin ztratila řeč.  Řeč jsem ztratila jen dvakrát v životě a pokáždé to bylo kvůli nějakému děsivému prožitku. Myslím si naopak,že některé děti prožívají smrt velmi hluboce a o takových zážitcích bych nikdy báseň nenapsala. Tady,kde to už nikdo číst nebude, o svých vzpomínkách na setkání se smrtí psát můžu.

Čudlo,

díky za típek.

Qí,

ledacos bylo kdysi nejen syrové, ale i surové. Mouchy nalepené na mucholapce umíraly i několik dní.... Můj děda sbíral mandelinky do pětilitrové sklenice od okurek a když ji nasbíral plnou, vysypal brouky a larvy na cestu a pečlivě je rozšlapal.

/*

Um jasný,, někdy sem hodně působí

Norsko,

rozkaz !  Dala jsem se na duchovní poezii.  - Třeba : Apokryf jen napůl nebo Hejno.    Ale bylo by tu i něco v lehčím žánru, co při bližším studiu také může vydat až nečekaně psychologický obsah : Bláznivý krejčí + Sněhurky a lovec.

Vesuvanko,

letos u nás na Medarda pršelo a pak - úmorná vedra a sucho. Takže pranostiky, které kdysi platily , už neplatí.

gí,

ta básnička je o minulosti. Za mého dětství jsme měli ještě hospodářství a dobytek a tak těch much bylo všude plno. V kuchyni visely mucholapky a na kvasícím rybízovím víně zakrytém pergamenovým papírem s mašličkou zase hodovaly octomilky. Nebudu to ale líčit dopodrobna. Někomu by to mohlo připadast jako devatenácté století.

dadi,

jsou různé sny. Někdy po probuzení zesmutníš, jindy jsi ráda, že jsi ráda.

Yane,

jsem ráda, že ses zase objevil. Já teď momentálně zase řádím v oboru vázaný verš a ten ty máš rád, takže se těším na tvé kritiky.

Romane,

děkuji za stálou přízeň.

Čudlo,

díky za típek.

Knihomole,

díky za hvězdičku.

Leraku,

každá básnička nemusí být filosofická "obsahovka" a já se snažím střídat žánry , jak to jen jde.

Diano,

děkuji za chválu. Tento měsíc publikuji vázaných veršů poměrně hodně. Ty následující ale budou poněkud potrhlé, protože já jsem taky poněkud potrhlá. Nevím , jestli se ti ty básničky ( Bláznivý krejčí a Sněhurky a lovec) budou líbit. V té druhé tak trochu "hraje" někdo jako Oldřich Nový,a ten je mnoha lidem sympatický ještě dnes....Tak možná by ten "lovec" mohl být sympatický i mým čtenářům.

Nezmění. Napiš něco pořádnýho. Vynikající, ale k ničemu

Moc hezká báseň, vystihující atmosféru deštivého počasí :-))) TIP

Zároveň jsem si připomněla deštivého Medarda roku 2002, jehož pranostika se vyplnila. 

Už jsem tam chtěla odjet.. a ono to sen :)

Líbí, ahoj Y

/*

/*

Hodně pěkná - náladová*

Krásné, příjemné, nostalgická atmosféra, moc mne ptěšilo, díky! ******

Evo,

je to taková vzpomínka na dětství. Kdysi kapala Medardova kápě čtyřicet dní skoro vždycky, vždycky zmoklo seno, vždycky zplesnivěly jahody a tak jsme jako děti musely hrát v kuchyni člověče nezlob se.

ktovie?

tip

Díky. Je to jen taková náladovka.

Podařené.