Slaný akvarel

Začnu od konce : patos se zoufalstvím souviset může a nemusí. Vlastně až do devatenáctého století byly v literatuře asi nejoblíbenější hrdinské příběhy a ty byly patetické od A do Z, ještě než tam k nějaké případné tragedii došlo. Patos byl prostě způsob myšlení šlechty. Způsob myšlení kupčíků, kteří vládnou dnes , je užívání si a kalkulace a také ovšem humor. V Japonsku je tento rozdíl báječně vidět na rozdílu mezi divadlem Nó a divadlem Kabuki.

O civilismu jsem právě dnes zveřejnila básničku.

Mé vnímání civilismu je jiné. Um, byla by to jistě zajímavá debata, leč málo času na ni, proto se z ní omluvím. Poezie skončí až se zánikem gramotného lidského druhu, o to se nebojím.

Všichni emigrovat nemůžou, jakkoli se o to zejména muži v produktivním věku z jistých končin ohromně snaží. Možná v té větě nalezneš při své důvtipnosti podprahovou odpověď.

Co Písmáku se týče, každá z nás k němu uživatelsky přistupuje jinak, má tedy i jiný získaný, vytěžený vjem o příčinách holdování atp.

Patos je do určité míry také logickým vyústěním zoufalství a přemrštěných emocí. Nikoli plošně.

Pro mne vztah k patosu velmi souvisí s  " duší národa " a averzi k patosu, která je tak charakteristická i pro tento web si spojuji s dušinkami po celá staletí ušlápnutými a třesoucími se před velkou mocí odjinud. Ten pověstný český humor byl často to jediné, na co se ony dušinky vůbec zmohly.Jistěže i v našem národě byli odbojáři. Těch ovšem byla jen hrstka. Ruský národ bojoval jako celek proti Napoleonovi i proti Němcům a v jistém smyslu obdivuji i Achmatovovou, která neemigrovala a zůstala s národem i po revoluci, kdy život byl peklem na zemi i za války v obleženém Leningradu.

Často si kladu otázku, kde se vzal onen neskutečně nudný civilismus, který v současnost vládne poezii a který mi připadá jako konec poezie. Možná to i souvisí s duší ušlápnutého českého národa. Já vnímám civilismus jako lebedění si v každodenní malosi. Ale většinu lidí tady to baví a s tím se mi nepodařilo hnout.

Jasné.

Ad patos - dle mého soudu jde vždy o založení duše národa (klasicky širá ruská duše), z níž se pak jedinec může vymykat. 

Český národní naturel je definován jinak, slovenský též. Proto asi v tomto ohledu mají polští a ruští patosáři (v dobrém) k sobě blíž?

Um, mám ráda různorodost, čtu věci často vzájemně sobě protichůdné a v mých očích se leckdy doplňují.

No, právě objasnění toho zesměšňování mě zaujalo, prý šlo o tak mizerný výkon, že byl zázrak tím Němce nenasr... Ovšem mám tuto informaci zatím jen z wiki, určitě by bylo zajímavé dozvědět se více. Však znáš to, vše se stačit nedá, vše, co nás zaujme.

Od září bude knihovna zavřená. Loni byla zavřená od června a napojit se na Písmák pro mě bylo často skoro nemožné. Letos tady už od září určitě nebudu. Jestli se třeba někdy v zimě zase vrátím , to nevím. Budu mít dost času na to, abych si to rozmyslela. A taky nevím, jestli mi nebude Písmák chybět. To se dozvím až na podzim.

Já Buriana nijak zvlášť neodsuzuji. Platil daň za to, že byl populární i v Německu a že uměl dobře německy. Když se k němu přišli vysocí němečtí důstojníci do vily pobavit, těžko je asi mohl vyhodit. Nejvíce kontroverzním jeho počinem je asi zesměšňování J. Masaryka v rádiu.

A.A. mě zajímá hlavně proto, že je označovaná jednak jako akméistka, ale také bývá její styl označován za neoklasicismus. Také mě zajímá ten naprosto protikladný vztah k patosu v Rusku nebo v Polsku a u nás. Zatímco v Rusku bylo (v případě AA) "dozrávání" k patosu považováno za vrchol jejího díla, u nás je patos nepřijatelný a ten kdo píše pateticky, jako by měl lepru. 

Jo, a myslíš to vážně s tím zřejmě zářím? Vnější okolnosti, anebo sám Písmák?

Tedy jestli můžeš a chceš říci.

Vím, vím, Um.

Něco jsem od obou holek četla. 

K těm charakterům - nikdo neví, jak to přesně bylo, ale rehabilitační proces také něco svého vypověděl. Asi je konfliktům vlastní, že zužitkovávají rafinovanost i po ní šlapou. Je nástrojem, nikoli plodem? Smajlík filosofického otazníku, který možno nechat ležet.

Podle mne neexistuje žádná ryzost, jsme sloučeniny. 

Krutá doba prověří charaktery. Máš ráda Annu Achmatovovou, Silene ?

Já se jí totiž teď dost podrobně zabývám a mám v úmyslu zveřejnit i nějaké variace na její básně. Ptám se protože vím, že tě zajímá Marina a Marina s Annou byly přítelkyně než Marina spáchala sebevraždu.

To válka je zhoubnou skvrnou na životě. 

Burian chtěl být původně operním zpěvákem. Proto tak často ve filmech zpíval. Jeho život byl ale rozlomený na dvě půlky. Byla to vlastně tragická postava. Němci ho donutili za protektorátu k jakési spolupráci a ta skvrna už na něm ulpěla do konce života.

Všechno dobrý, Um. Jen mi nezapadalo tvé ohrazení k té předchozí výzvě, každopádně respektuji, že se ti má představa nelíbila. Podotknu a myslím, že to víš, Burian nebyl z jednostranných, právě naopak, sportovec!, a mim byl také, aspoň chvilku. Jeho zaujetí pro věc potom... prostě dýchal svou profesí.

Tak nevadí, není to poslední hra.

Že samu sebe chytám do příkopů vlastních slov, to je svatá pravda.

Rozhodně jsem se s tebou dnes nechtěla hádat,Sil, a pokud jsem se tě něčím dotkla, omlouvám se. Budu  tu už poslední dva měsíce - do konce srpna a dala jsem si závazek, že se během té doby s nikým nebudu hádat. Vždyť všechno funguje - mystické síto prosévá moje básničky a zůstane tu jen to, co tu zůstat má. I za to jsem Písmáku vděčná.

Um, ty hlavně sebe chytáš do příkopů vlastních slov.

Má maličkost jen navázala na tvou výzvu v předcházejícím komentáři, působí-li ti ovšem zhnusení, bude to - možná - chtít něco jiného než odsudky naší paměti.

Každopádně krásný den přeji, ať se i nadále daří.

Silene,

já nejsem žádný Burian. Komici jako Burian se lidem mého typu přímo hnusí. Už jsi zapomněla, že já jsem Pierot ?  Tu básničku o Pierotovi jsem vám s qíčalkou nevěnovala jen tak. Byla to přece hádanka. Na chvilku zase ze mne byla Alenakar, která píše hádanky. Ale jen jsem se opět přesvědčila, že moje hádanky nikdy nikdo neuhodne. Ale není to proto, že bych já byla chytrá a čtenáři by byli hloupí(myslím, že spíš to bude asdi naopak !). Bude to proto, že můj svět je od toho vašeho tak odlišný, že si vůbec nemůžeme rozumět. ... Co naplat ? Pokoušela jsem se překlenout příkopy, které překlenout nelze.

Inu, Burian.

vk,

ale já jsem teatrální. Teatrálnost je moje tvůrčí podstata. Jsem herečka. (Nebo herec - jak kdo chce a jak si kdo představuje...)

Silene,

mně teď už půjde jenom o to zaujmout co nejvíce čtenářů. Zaujmout co možno nejširší publikum. Chci psát už je cosi jako folk. Pouze a výhradně vázané verše.. A že si ceníš obrazu mne samé v mých básničkách ? - Sil, já jsem větší mystifikátor, než si umíš představit. Ale není to proto, abych se radovala, jak jsem někoho doběhla. Je to proto, abych několika lidem, s kterými jsem tady vedla dialog, v praxi dokázala, jak totálně mylné jsou všechny základní teze oné sekty , která nyní poezii vládne.  Ale jde mi jen o mou vnitřní satisfakci, protože vím, že víra sektářů je silnější než realita a oni nikdy neprohlédnou.

Nejlepší české básně jsem sledovala od počátku až do roku 2017. Ten ročník - to už na mne bylo opravdu moc. Řekla jsem si - nikdy víc ! A teď už je to stejně jedno, protože jsem se od současné poezie odřízla nadobro. Věřím, že už ji v životě nebudu k ničemu potřebovat a že mi chybět nebude.

Ročníkové výběry básní sledují spíš než skutečný průřez garantovanou kvalitou určité trendy a posun vývoje, a to včetně faktické reflexe tzv. autorské tváře, dobře to víš. Možná i proto si nevšímají zažité klasiky (?, hm)

V tento moment nestojím na žádné ze stran, abych se bila za to, co kvalitu má či nemá - 

v tento moment je mi to šumák. (Třeba to někdy dopovím, dopovědět ale není nutné.)

Um, a ty jsi takový Baron Prášil s těmi tipy, craze básničky jsi měla na vrcholku průběžných tabulek, nevím, co bys očekávala, vždyť je tu teď čtenářský pohyb zcela minimální. Na můj vkus jsi nesmírně plodná, myšleno tak, abych učetla vše, co sem vložíš, natož se k tomu nějak širším způsobem vyjadřovala.

Též si cením odrazu tebe samé v tomto kousku.

/*

zapojím sa do diskusie - a je tu ešte niečo:

čo ak ovplyvníš čo aj jedného človeka, pomôžeš mu žiť, niečo dôležité pochopiť, aj keď Ty sa to nikdy nedozvieš?

Na tom, co píšeš, něco je. Ale jde taky o to, jestli Písmák vydrží všechny hackerské útoky. Pár jich už tady přece bylo. Myslím, že kombinace :špatný a zhrzený básník , leč skvělý hacker by mohla být pro Písmák docela osudná. Dokonce na to myslím dost často a pokouším se doufat, že naši obranáři jsou dost dobří.

dříve či později se Písmák stane předmětem zkoumání literárních historiků. Je to fenomén, jehož význam si dnes ještě nedokážeme představit...:o)

A ty myslíš, že literární  historici budou někdy něco hledat na Písmáku ?Nebudou se spíše probírat časopisem Tvar ? Nebudou špíše pročítat všechny ročníky " Nejlepších českých básní " ?

...no vida...:o) a právě kvůli tomu je lepší nechat i méně úspěšné kousky žít, ať můžou literární historici hledat kontext celého tvého díla...:o)

Aleši,

paranormální jevy se dějí a né že né. Jak jdu po kritikách a odpovídám na ně, zjistila jsem, že jsem právě teď obdržela pochvalu a tip za za básničky z roku 2016 od Mr.Kvlka. Ale týkalo se to doporučených, tzn :co bylo úspěšné kdysi, je úspěšné stále. Nikdy se mi nestalo, že by propadák najednou sám od sebe ožil a dostal by navíc třeba deset tipů.

a není to jedno, jestli málo hodnocené dílo smažeš nebo ho tu necháš viset? nezabírá žádný prostor, jen pár jedniček a nul...

Sám ale píšeš, že se to stane občas, tedy málokdy. Dílka "na frontě" žijí maximálně týden a jejich život může prodloužit jen postup do tabulek. Pak se jejich život prodlouží tak asi na měsíc... Některá moje dílka mají ale velkou čtenost, to přiznávám, jenže co z toho, když je čtenost v tisících a reakce veškeré žádné ? Mohu si třeba myslet, že se všichni jen chtěli podívat, proč to či ono mám tak velkou čtenost.(...)

občas se to stane, že někdo zabloudí do hluboké minulosti děl...o to větší mám z takových čtenářů radost...:o)

čas prověří díla lépe než okamžitá sledovanost...

Norsko,

minulost není jen to, co už se stalo a odestát se nemůže. Mne zajímá hlavně minulost, kterou ještě změnit mohu. Taková minulost jsou lidi a vztahy k nim. Bůh není nikdy proti změnám minulosti - co se ale básní týče, nechává autory zpravidla na holičkách. Pomáhá jen vyvoleným a to já doopravdy nejsem O tom bych musela něco vědět.

Mno. Měla jsi ji v báseň proměnit, Bůh byl proti?

Aleši - ruku na srde - kolik dostáváš tipů a ohlasů na svá stará díla ?

Mně se to občas stane, ale když se to stane, připadá mi to jako zázrak. Až z Pímáku zmizím, myslím, že za měsíc už po nějaké Umbratice ani pes neštěkne. Dneska existuje jen ten, kdo je stále na očích.

Qí,

tak to rozhodně není. Já si nehraju "pěkně". Občas jsem manipulátorka, občas podvádím a tehdy mám zpravidla větší úspěch, než když jsem opravdu upřímná. Když jsem "sama sebou", tak je to zpravidla propadák. To mě asi hlavně nutí na něco si hrát. Já bych třeba i ráda věřila různým těm floskulím soudobých kritiků jakože máme být autentičtí, nelhat a soustřeďovat se na "sílu výrazu". Když se jejich radám ale na chvilku poddám, vždy to špatně dopadne.

mazat díla proto, že nemají okamžitý ohlas? to nedělej, nemůžeš vědět, jestli po letech v jiném kontextu dílo nezačne působit jinak...

Svým způsobem i rozumím lidem jako ty, kteří by chtěli číst pořád něco autentického, opravdového a pravdivého. Já ten tip ale nejsem. Odmala si vymýšlím příběhy a je mi líp ve vymyšleném světě a ve světě principů, symbolů a jinotajů.  Soudobá poezie má navíc tu vlastnost, že tam nikdy nerozeznáš,co je pravdivé a co je vymyšlené. Není to ani upřímné ani vymyšlené. Může to i vyvěrat z podvědomí, ale podvědomí nám zpravidla lže, takže svými básničkami obelháváme sami sebe. Ty básničky píše někdo, kým bycho ve skrytu duše chtěli být, ne ten , kým ve skutečnosti jsme. A možná i proto je soudobá poezie tak děsivě odtržená od "normálních čtenářů".

Já chci naopak jen pobavit lidi. To,co si píšu pro sebe stejně skončí v kamnech tak jako tak.Nevyžívám se ve vzpomínkách, nejsem ten typ.Ta básnička je vlastně svým způsobem sebevýchovná. Senilní vzpomínání vlastně spíš odsuzuje - v mém případě. Jinak ať si každý vzpomíná na co chce a jak chce 

Andělko,

ono všechno má smysl - z hlediska karmy. Problém je jen v tom, že jsme figurkami v rukou osudu a hrajeme role, které jsme původně vůbec hrát nechtěli a dostáváme se do situací, do kterých jsme se vůbec dostat nechtěli.  Pokud je nějaký člověk k stáru se svým životem spokojený, pokud třeba skutečně dokázal to, co si předsevzal, musí být nesmírně šťastný.

Qí,

děkuji za chválu, ale takové básně člověk nepíše proto,aby někoho bavily.Většinou si je píše sám pro sebe a ani je nikomu neukazuje. Na dnešek jsem měla původně připravené další vázané verše v craze stylu,ale když jsem viděla , jak dopadly ty první dvě, už je zveřejňovat nebudu. Zveřejnila jsem něco z toho,co si píšu sama pro sebe - jen tak pro zajímavost. Konec konců je celkem jedno, co ve čtvrtek smažu.

A neplakej, vše mělo smysl...u Tebe určitě...

Krásné...