Už brblá o směnkách

Křížovka a nebezpečí požáru

Láme si hlavu, až to praští. Cestou metrem luští křížovky. Dlouhý ohon připomínající klasy slámy si raději dala bokem přes rameno, aby pod tím zápalem myšlení nevzplál. Neboť tajenka za požár v metru nestojí.

Tady povstali Pražané

Tady povstali Pražané. S kulovnicemi proti tankům tiger, jak praví legenda. A hlavně s Rudou armádou v zádech. Teď tady Vietnamci prodávají melouny a tichou vodu, auta proudí všemi směry a lidé pospíchají ke svým mrakodrapům do svých klimatizovaných kanceláří. A vyťukávají do počítačů šifrované zprávy: Spaste naše duše..

Už brblá o směnkách

Už brblá o směnkách. O jejich formální platnosti a různé jiné blbosti. Suverén v obleku doprovází dámu v květovaných šatech k vrchnímu soudu. Oba jsou právníci a nemají jiné téma, svět se jim smrskl na zákony a jejich výklad. A přitom by mohl své kamarádce velebit tu jarní louku na šatech, procházet slovy květ po květu, až by se dostal k těm dvěma z nejmilejších. Ale on raději brblá o směnkách.

Zpráva muži

Pankrác. Přinesla balík svému muži. Korpulentní ženská, zkrmená uzeným, prorostlá životem. Směje se, až v ní chrastí průdušky. Musí teď bachařům vyložit na stůl cigarety, pěnu na holení, hořčici, limonádu. A možná někde mezi to vše založila i své nahé fotky, smutnou zprávu svému muži: o tomhle si teď za dlouhých nocí nech zdát. A on namočí rohlík do hořčice, usrkne limonádu a – nevděčně pohladí rozsudek.

Buď bacha

Marně mu říkal "Buď bacha!" Teď oba sedí na Pankráci a o patro výš je i brácha. Když můžou, tak si po špagátkách posílají zprávičky, takové vězeňské esemesky. O životě, tabáku, holkách a o tom, jak si (napříště) dát bacha. "Rád to pozoruju. Nejvíc k večeru. Je to jakoby po fasádě pobíhali skřítci," říkal mi jednou cestou dvorkem bachař se smyslem pro poetiku.

Andělé příznivého soudu

Paprsky poledního slunce, proudí skrze mříž a mračna prachu, stojaté jak zdejší čas. Podobně na barokních obrazech oblaky prostupuje boží milost, světlo naděje. Tady naději nepřipisují Bohu, ale instancím docela pozemským. A všichni vědí, že andělé příznivého soudu jen málokdy víří stojatá mračna prachu.

Ve slunečním oparu

Ve slunečním oparu, v těžké zbroji a na koni, kolem jen turisti, milenci, těžký vzduch a troud. Svatý Václav nemá chvíli, věci této země jednoho vezmou jako divý proud. A radši by nebyl z bronzu, ale zas z masa a krve a ve stínu některé z lipek popíjel pomerančový nektar a koukal na holky, jak za ta staletí zkrásněly. A vzpomínal na babičku, rád zapomněl bratra a z novin četl o věcech této země. A nikdy pak už se na ten sokl nevrátil.