Hrnek s kafem

Stojím v kuchyni.
Stydne ti hrnek s kafem.
Čekám.
Kontroluji hodiny. 
Zase jsem se dostal do šedé zóny. 
Dívám se z okna na popadané stromy. 
Ve vzpomínkách se vracím do našich začátků. 
Tehdy jsi byl plný optimismu, než jsem tě zlomil. 
Teď se touláš po cizích místnostech. 
Dotýkáš se cizího povlečení. 
Vracíš se zpět do období přede mnou. 

Sedím v kuchyni. 
Hrnek s kafem vystydl. 
Poslouchám bubnující kapky deště. 
Uklidňují mě. 
Nemusím mít strach, pod cizí kůží nepromokneš. 
S jinými přečkáš bouři ve větší jistotě. 
Krátím si čas focením selfie.
Potřebuju se ujistit, že na to ještě mám. 
Takové, jako ty, najdu postávat na každé opuštěné ulici. 

Ve vzpomínkách se vracím k událostem, které nás dovedli až sem. 
Je šero. 
Zapaluji svíčky. 
Sleduji svůj pokřivený odraz ve sklence vína. 
Blikla mi červená. 

Stojím nad dřezem. 
Vyprazdňuji tvůj šálek. 
Snažím se vyčíst budoucnost z kávové sedliny. 
Píšeš mi zprávu, že nestíháš. 
Propásli jsme večerní plány. 
Držím hlavu nahoře. 
Pouštím svoje představy. 
Nevím, jak se postavit ke své roli. 

Slyším jen tikání. 
Čas nemilosrdně ubíhá. 
Jen tiché tikání, zatímco naděje skomírá.