Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seRole
Autor
DN
Někdy mám pocit, že nežijeme dost.
Myslím dost intenzivně, dost vášnivě.
Sleduji tě, jak cvakáš lístek v šalině.
Sleduji, kam ti sjíždí oči.
Je naše láska dost silná?
Miluji tě dost?
Mám jeden ze svých snových výjevů.
Chlapec asi v mém věku odklízí mrtvolu.
Místnosti, ve které se to odehrává, dominuje akvárium plné plavoucích krys.
Je mi chladno ze všeho toho chaosu kolem.
Zahřeješ mé srdce ve svých dlaních?
Myslel jsem, že jsem něco, co nejsem.
Poznání takových skutečností je vždy bolestné.
Budu se na sebe ještě někdy dívat stejně?
Budu se na svět a tebe dívat stejným pohledem, i když jinýma očima?
Cítím se podvedeně.
Koho zajímají má očekávání?
Už vím, to ty se teď na mě díváš jinak!
Snažím se překonat samotu.
Snažím se přežít.
Beru si pravidelnou dávku lásky.
Asi jsem jen feťák.
Možná jsme feťáci všichni a taky trochu dealeři.
Jsem bratr, sestra, matka, otec.
Trochu moc rolí pro jednu osobu.
Jasně, na tebe nemám.
Na tebe nemá nikdo.
5 názorů
Mně tam ty otázky v rámci tušeného kontextu přijdou důležité, možná by stačila ta "budu se na sebe ještě někdy..."
Mne sa celkom páči taký až ten "doloristický " odtieň tvojich textov, páči sa mi výraz, asociácie, veľmi pekné obrazy, myšlienky- čo mi však ale dosť vadí je potreba vysvetľovať- v rámci pekného obrazu nenecháš čitateľovi priestor, ale pokračuješ v tej lajne ďalej....čiže myšlienku ešte dalej pitveš, rozoberáš,- možno by som ubrala na tých otázkach,nesedia mi tam, nejako až pateticky pôsobia... čítala som tento text, čítala som predminulý, vychádza mi z toho, čo som povedala, menej bazírovať na dopovedaní, nechať nosnosť zarezonovať, a byť trocha úspornejší v tých dopovedaných detailoch...