Duplikát

Duplikát

         Květa dorostla a byla jako růžička. Po maturitě nastoupila do prvního zaměstnání u obvodní vojenské správy a svým vzhledem mezi týlovými páprdy působila jako poupě ve zvadlé kytici. Sloužili tam ovšem i zástupci nadšeného mládí. Jeden z řidičů ji v klidu nenechal. Svobodník Miroslav jejím představám o ztrátě nevinnosti vyhovoval po všech stránkách. Brzy mu také svou nevinnost odevzdala. Probuzené, dosti dlouho odkládané vyplnění vášně nabylo rychlosti a častého opakování.

         Všechno začalo klapat. Květa získala byt po matce, která se odstěhovala k novému manželovi a Miroslavovi skončila základní služba. Do svého původního bydliště v Českých Budějovicích se nevrátil, ale nastěhoval se ke Květě. Krátce na to oslavili sňatek. Jak jinak mohlo vypadat jejich začínající spolužití. Oba byli zdraví, vše jim chutnalo a tak zkoušeli a užívali si bezstarostně, cokoliv jim láska poskytovala. Květa byla neúnavná, její chuť rostla s velikostí jejích prsou a boků. Miroslav se snažil, ale někdy zůstával pozadu.

          Našel si zaměstnání, Květa by ho sama neuživila. Jezdil jako řidič v mlékárně. Byla to snadná práce, jen časově nevýhodná. Odcházel z domova před čtvrtou hodinou ranní a vracel se před polednem. S Květou se viděl až po páté odpoledne, po jejím příchodu z práce. Byla šikovná kuchařka a uměla připravit večeři i oběd pro Miroslava na druhý den. Zdánlivě vše šlo k úplné spokojenosti. Přece jen se Miroslavovi některé věci nelíbily.

         Byty v jejich starším domě měly společné příslušenství, i vodovod byl s litinovou výlevkou v rohu u schodiště. Tam bydlel Standa, mužskej udělanej, svobodnej, opálenej, prostě chlap. Pracoval jako plavčík u bazénu v Podolí. S Květou se znal dlouho a při setkání se zdravili kamarádsky, familiárně. Miroslav ho začal nenávidět. Možná se ho bál jako mužského konkurenta. Další chlap mu začal vadit, když se přistěhoval do vedlejšího bytu ke své manželce Karel. Také chlápek sportovního vzhledu, takřka krasavec. Ve svém uvažování došel až tak daleko, že začal na Květu žárlit.

         Květa, si jeho narážky a poznámky o chlapských sousedech nedala líbit. Naopak ho někdy ještě více k žárlivým scénám podnítila. Situace začala tuhnout. Miroslav ji zakázal se Standou a Karlem mluvit, nesměla je zdravit a pokud možno se před nimi zavírat v bytě. Květa měla z počátku z jeho podezírání a odporu k sousedům legraci, možná jí to i trochu lichotilo. Jeho zákazy ovšem měly opačný účinek. Květa se opravdu začala na ty sousedy dívat pozorněji a začala srovnávat. Začala si představovat, jaké by to bylo, kdyby se její sny staly skutečností.

         Miroslava nejvíce trápilo, že neví, co Květa dělá po jeho ranním odchodu do práce. On odejde před čtvrtou hodinou, Květa je sama doma, co když ji může někdo, a tím myslel hlavně Standu, navštívit. Vyvstávala před ním obludná představa, jak Květa se Standou dovádí, její smyslnost a chuť k milování znal dobře. Přestože nepoužívali žádnou ochranu, Květa neotěhotněla. Může mít vůbec děti? Jeho fantasie v něm vyvolávaly další vlny žárlivosti a pochybnosti. Dokonce si v práci vyměnil obtížnější svozovou trasu, a odcházel z domova již ve dvě hodiny po půlnoci. Vracel se kolem osmé hodiny ráno, kdy Květa odcházela do práce.

         Jejich hádky a zákazy byly urputnější a Miroslav Květě pohrozil i fyzickým napadením, nebude-li plnit jeho zákazy. Přišel na nesmyslný nápad a po odchodu z bytu začal Květu zamykat. Sama nesměla ani chodit na nákupy, stále ji hlídal. Pro případ potřeby jí nechal v bytě kýbl s vodou, aby nemusela chodit na chodbu na záchod. Květa to s nechutí trpěla, protože se ho bála. Jeho oči se změnily. Z nedočkavého, žádostivého pohledu na její prsa, se jeho pohled změnil na zkoumavou číhající šelmu, roztržitou, ubohou trosku.

         Manželka Karla, ze sousedního bytu, slyšela na chodbě, že Květa pláče. Zkusila zaklepat, ale zůstala stát překvapená, protože Květa na ni zavolala, že ji nemůže pustit dovnitř, protože je zamčená. Hovořily spolu přes dveře a Květa si postěžovala. Jejich rozhovor náhodou zaslechl Standa. Musel se smát, když se Květa svěřila se svým trápením, proč ji Miroslav zamyká a nemůže ani pro vodu, ani na záchod. K debatě se přidal i Karel, který se divil, proč se manželka baví se sousedkou na chodbě přes dveře.

         Oslovil Standu nápadem, jestli by Květě neudělal v dílně u bazénu šperhák. Nápad byl přijat a tajná domluva byla hned druhý den zrealizována. U bytů byly staré obyčejné původní zámky, které šly snadno otevřít i ohnutým hřebíkem. Standa skutečně hned v noci, po odchodu Miroslava, přinesl Květě nablýskaný šperhák, jak slíbil. Při té příležitosti mu Květa uvařila kafe a Standa se u Květy trochu zdržel. Vlastně ne trochu, ale do rána.

         Miroslav byl spokojený, protože měl Květu zajištěnou. Vždy ji pečlivě připravil kýbl a zamkl dveře na dva západy. Ráno přišel, odemkl a propustil Květu do práce. Po čase si povšimnul, že připravovaný kýbl je každé ráno nepoužitý a voda čistá. Možnost použití druhého klíče k opuštění bytu ho nenapadla, ale začínal mít pocit, že Květa se už nemiluje tak bláznivě jako dříve. Mimoto ho také zajímalo, že přes veškerou snahu Květa pravidelně prožívá své měsíční dny a že tedy asi děti mít nebudou.

         Aniž by se dozvěděl o druhém klíči a vyplněném podezření z nevěry, byl to důvod, že jejich manželství skončilo. Miroslav se odstěhoval zpátky do Českých Budějovic, kde začal jezdit u dopravního podniku s trolejbusem. Zanedlouho se mu v novém manželství narodila dvojčata. Na stěně vedle dveří v bytě Květy visely na háčku dva klíče. Vlastně jen klíč a šperhák.