JAK SE NENUDIT...

Přemku, děkuji za zastavení a milou odezvu i Tip. Moc mě těší, že se Ti dílko i obrázek líbily :-))). Psalo se mně to samo, stejně tak ve vlaku kreslilo. 

Bože, tolik známých jmen a krásných komentářů. Já jsem ten dub objevil až dnes. Obdivuji tvou kresbu, znám jich dost, s některými jsem i pracoval na filmech. Příběh je úžasný, přátelský, zábavný, srdečný, působivý. Proto tolik odkazů. Přidávám se dodatečně a děkuji ti za hezký, překvapivý zážitek.

Mílo, díky za zastavení a Tip :-)))

Honzo, díky za odezvu a zajímavou příhodu z vlaku s dětmi, vracejícími se z tábora-lázní. Nás dospělé zamrazí, že i děti jsou takto vážně nemocné, ale ony, jak píšeš, svůj úděl nevnímají tragicky, mají své touhy a sny a dívají se do budoucna s optimismem, a to je určitě dobře. Pomáhá jim to posílit celkovou imunitu a tak i brání, aby se nemoc nevrátila.

Pokud jde o rozhovory lidí ve vlacích, je to různé. Někdy se sejdou družní lidé, takže je radost poslouchat jejich vyprávění  a popovídat si, jindy se baví jen dva mezi sebou, což byl případ v kupé, kde jsem kreslila,  a někdy se sejdou cestující, kteří mlčí, buď si čtou nebo pospávají anebo nemají náladu na povídání.

No jo, to jo, ale sama víš, Jano, že tak jsem to nemyslel :)

Kolikrát jsem si při dlouhých cestách vlakem báječně popovídal. Klidně i v úplně narvaném kupé. S některými lidmi, které jsem potkal ve vlaku jsem v kontaktu dodnes.

Asi úplně nejsilnější zážitek z vlaku mám ale z cesty ze Zvolena do Prahy, kdy v Bratislavě nastoupil celý dětský tábor, vracející se z Maďarska. České dráhy, vypravující tento vlak, prodaly místenky 2x (nestalo se mi to poprvé). Jeli jsme teda s dětma v kupé třeba po deseti lidech. Po cestě z malých kluků (tak 8-10 let) vypadlo, že ten tábor byly vlastně lázně a že jsou to onkologičtí pacienti. Celou cestu jsme si s nimi povídali o jejich nemocech a o všem ostatním. Bylo zajímavé vnímat, jak svůj úděl vůbec neprožívaly tragicky, byly to prostě děti se svými touhami a sny a nemoc byla něčím podružným. Takových momentů jsem ve vlaku zažil víc. Někdo Ti tam třeba převypráví svůj život. Řekne na sebe věci, který bych ani v duchu nečekal. No, a pak vystoupí v Horní Lhotě a člověk tam zůstane sedět a ještě hodinu sedí jak ve snu... :)

Evi, děkuji za zastavení a milou odezvu, a zdravím :-)))

Honzo - Zboro, zdravím a děkuji za zastavení a Tip :-))). To je pravda, že ve vlaku mají k sobě lidi blíž než v jiných dopravních prostředcích, ale co je moc, je moc, obzvláště, když téměř není k hnutí.

 

 

Jani  tip, krása

Taky mám moc rád cesty vlakem. I ty v přecpaném kupé. Lidi mají k sobě ve vlaku blíž než v jiných dopravních prostředcích.

Zuzulínko, těší mě, že se Ti strom líbí. Díky za zastavení a milou odezvu, a zdravím :-)))

krásná strom Jani:-)

Honzo, zdravím Tě a děkuji za zastavení a milá slova :-))). Jsem jen amatér, ale kreslení ve vlaku mně tehdy ve vlaku pomohlo, jinak by byla cesta dost nepříjemná.

Jano, po dlouhé době jsem opět zavítal na Písmák. To, že jsi zručný kreslíř už vím dávno. Tím spíš kreslit v prostředí, které popisuješ. 

Irenko, Peter, nechápu s pejskama a Ri_ko,

mám radost, že jste se zastavili a děkuji za milou odezvu a zdravím  :-)))

Prostě nádhera... 

chcel by som tak vedieť

Jani, moc pěkné!

Jardo, Růženko, Alice a Marcelko,

zdravím a děkuji za nahlédnutí a milá slova :-)))

Alice, dubům u vody se daří. Vzpomínám na duby na hrázích jihočeských a plzeňských rybníků. Solitéry jsou nádherné. Zajímavé jsou duby, rostoucí v kamenných sutích, které jsou nízké, mají široké koruny a křivolaké větve, takže svým vzrůstem trochu připomínají bonsaje.

Marcelko,  kreslila jsem ve vlaku,  cesty v dopravních prostředcích mi nevadí.

Jani, to nechápu. Ve vlaku jsi to nakreslila?! Já v dopravních prostředcích musím koukat před sebe, nebo nahoru, dívám-li se dolů, je mi šoufl...a ty si kreslíš!!! A krásně! :-)

Dub jsem poznala ještě než jsem začala číst text. Teď právě jsem psala něco o dubech qíčale.  V našem kraji je taky pár velmi starých dubů. Mohou mít průměr tak asi metr a půl a při té tloušťce ani moc vysoké nejsou. Tak asi dvacet pět metrů , odhaduji. Nějvětší rostou u potoka uprostřed pole. - To už tak bývá, že největší stromy rostou u potoka. 

Tip za text i za kresbu.

Jano, obdivuji.Kouzelný úvod,nádherný obrázek.

Tvé kresby mají svérázný styl platný jako podpis. Potěšilo...*

Jirko, Liduško, Čudlo, Staňo, Diano, dievča z lesa, fialko, Luboši, Karle, Marti, Romane a Jaroslave,

potěšili jste mně svojí návštěvou a milými slovy, děkuji a zdravím :-))). Jirko, díky i za pěkné verše :-))).

Vlakem jsem cestovala moc ráda.

 

 

Nádhera, obdivuhodné :-)

Janičko, ten dub má mýtický výraz.

DUB

Naklání se, vzdoruje

Nezúčastněná oblaka vědí

že ještě dlouho

Jani, moc krásné povídání a parádní strom, mám moc ráda tvoje obrázky *

Pěkné /*

ten tvoj dub letný cestovateľ, narastený počas cesty vlakom je na obrázku pevne zakorenený v krajine mu prospešnej ... do zručnej kresby vkladáš poznatky o prírode ... nádhera

Kasavec! Zamilovala jsem se! :-))) Miluji krásné stromy - a tento k nim patří!***********

kdo umí, umí .....

šikovná jsi a plná činorodosti

:)*

Jde o událost z roku 2002, kdy jsem jeste na Písmáku nebyl a my dva se neznali. Je jasné, ze dnes by se cesta odehrávala jinak - zavrela bys oci a dve hodiny myslela na mne, pricemz by spolucestujícím vrtalo v hlave, proc se ta paní porád tak blazene usmívá... Jen se trochu divím, ze pri stavu svrsku (ne tvého - kolejového) nevznikla místo dubu abstraktní smesice car, nýbrz vskutku strom plánovaného druhu. :-)

Hm, ten prostor neumožní objektu správnou perspektivu. Ale dívám se na umění... krása, krása, krása.

Jano, ty jsi kouzelnice! Tak nádherné vyplnění času místo planého lelkování! Divím se, že ti dva, co se na tebe lepili ze stran, tě nechali v klidu kreslit, vždyť z toho museli být na větvi. A ty ses nedala rušit. Až vznikla táááková krása!