Pád

PÁD

Na skaliskách

co líbají je vlny

stála jsi jak v mrákotách

po lících stékaly ti slzy

Věřila jsi, srdce si mu dala

teď už máš jen půl

tu druhou ti láska vzala

zbyla jen na tvářích sůl

Čas májových polibků

na rozpáleném těle

čas kradmých pohledů

hltající tvář, směle

To skončilo, zbyla jen prázdnota

plnící tu díru v hrudi

srdce mrtvé, utopené v temnotách

v mořském dmutí

Jak podzimní listí

vlající ve větru

s vlasy barvy nočních svící

osvětlujíce temnotu

Stojíš tu sama

s jedinou myšlenkou

v objetí chladného rána

rty zimou ti trnou

Na jazyku hořkost lži

po tváři slané slzy kanou

stesk po objetí jeho paží

políbená noční nicotou

Pod stříbřitým měsícem

tam, kde stojíš teď ty

s myšlenkou temnou, zlomeným srdcem

do temnoty padajícími sny

A ty padáš s nimi

zbyla jen nahota

objetí smrtné zimy

poslední chvíle života