Blues na konec

Pro kapelku

Století utíká a zůstává jen špína zežloutlých listů s několika blues Do noci rozpitých teď zkouším nezhasínat, když zapíjím svůj další Antabus. Jak v cele smrti sedím nakladený a čekám, že se změním v motýla… Skrze ty mříže, za zdmi karantény, padám - stejně jako kdysi Bastila. Předešlá vteřina, dost možná i ta po ní, vsakuje se do zdí pokoje Co plulo časem, na dvojspřeží koní, to sebral svatý Jakub z orloje. Snad ještě jedno malé ohlédnutí: „Tak někdy zase nashle, přátelé“ A neplést text, jen žádné přeřeknutí a žádné slzy a pláč v kostele.

---