MALÍŘ

Sedne malír k plátnu,

otre štetec do hadru,

“Co mám dneska jenom kreslit?”

napadne ho v prekladu.

Je to malír bez iluzí,

nápady ho opouští,

se svou sbírkou starých tuší,

život žije bez lidí.

Udelá pár šmouh a car,

obraz hodí do barvy,

nic v tom není vyjádreno,

jenom neco z povahy.

Do smrti se takto trápí,

obrazy se nelíbí,

nemá jídlo, nemá pití,

prátelé ho opouští.

Jedno ráno,

nevzbudil se,

spí dál,

však jen na vždycky.

Byl to malír,

-uznává se,

berou prstu otisky.

K cemu je to však už dneska,

když se toho nedožil,

nemá slávu, nemá prachy,

svet si ani neužil.