Táta

 

Táta

 

Jednou zrána, když jsem ještě spal

Tak táta svou káru nastartoval

A řek mámě, která stála tehdy u dveří

Že neví kdy se vrátí, že času nevěří

A motor svou píseň začal klidně zpívat

A zpíval o tom, že táta nejel na dřevo

A s tím jak sedl do vozu z něj spadlo břemeno

Celýho našeho ranče, celýho stavení břemeno

 

A máma přišla ke mně to už jsem nespal

Pohladila mi čelo a řekla naschvál

Něco okolo táty, že jel asi na dřevo

A že se na oběd nevrátí až možná navečír

 

Jenže táta si kromě jídla, jídla na dva dny

Zabalil i svou flašku a laso konopný

A s knězem se domluvil a pod horama svůj hrob rozbalil

 

REF:Od tý doby jsme s mámou žili doma dál

Jen kam šel tehdy táta jsem pořád nechápal

A máma měla oči suchý jako troud

Jen já pořád na tátu nemoh zapomenout

 

A pak jsem se dozvěděl, dozvěděl z cizích úst

Že táta byl vlastně troska a neznal v pití půst

A tak jsem si jaksi zvyknul na ten život ve dvou

Že jsme byli rádi, že jsme se zbavili tátových pout

 

REF:Od tý doby jsme s mámou žili doma dál

Jen kam šel tehdy táta jsem pořád nechápal

A máma měla oči suchý jako troud

Jen já pořád na tátu nemoh zapomenout

 

A pak jednou tuším, že to bylo na podzim

Táta klidně vchází nadranej jak dřív

A mámě se mlží oči a neví co má říct

Já, já mámo si netrouf umřít

Zbabělce zbabělce s flaškou dál na krku mít.

 

 

 

---