21_8

myslím, že nikdy nezapomenu na tenhle komentář

víc neumím napsat

Je to jedna z mála básní z Písmáka ktorú viem naspamäť. Včera, keď som bol na túre, som si na ňu spomenul na horskom hrebeni, ani neviem prečo, po búrke nebolo a bociany tu už dosť dlho nie sú.

pro Umbratica

Já myslela čas, ale ano, klidně by to mohl být potažmo někdo v něm...

Děkuju.  :)

pro dadik

:o)

L Garra

Bolí. Ale dělám, že ne. Líp se s tím žije. 

pro Čudla

děkuju  :)

pro Karpatský knihomoľ

ano    :)

pro qíčala

jednou určitě :)

pro Agáta

Problém je v tom, že mi to až tak smutný nepřijde. Je to můj svět.  Píšu na fb ve skupině diagnóza jezevčikář, že. A oni, že cítí ten věčný smutek. Možná tu diagnózu. .Endogenní deprese. Za chemický pochody v mozku nezodpovídám. Dělá si, co chce. Tak jako ti jezevčíci.   :)

*

Možná takové až moc mstivé... Ale proč ne ?  Tip.

A co když to bolí? 

/*

si říkám, jestli by tam víc nesedělo... jednou ti svěřím smutek s drápy kun, prokousneš mu bezbolestně hrdlo, navždy ... :) nebylo by to tak smutný

áno

achich jo...