Holandský větrný mlýn

Jemnost

Série modelu: Lidová architektura

Náročnost: 3

Měřítko: 1:87

Všechny díly si předem narýhněte pomocí tupého nože a části 5, 13, 14, 17 a 33 podlepte slabším kartonem.

Můj záchod někdy po spláchnutí dělá zvuky. Takové glo glo glo. Glo glo glo. Je to skoro jako když někoho podříznete od ucha k uchu a oni se dusí a zároveň topí ve vlastní krvi. Je to jako když jim páčidlem vymlátíte všechny zuby, přerazíte páteř a pak jim nacpete ptáka hluboko hluboko do krku, což není vůbec lehký, protože je to tam samej sval, samá křeč, samej tlak. Až teprve potom dokážete ocenit jemnost ženský vagíny. To samé s prsy. Jsou jedinečné, vznešené, všimli jste si vůbec někdy jejich elegantní linie? Chci říct, že nikdy neuvidíte tu pravou krásu, dokud je neodřežete a nerozemelete v mlýnku na maso. Teprve až je odtrhnete kleštěmi a uvidíte ten žluťoučkej tuk pod nimi, teprve až se je budete snažit zoufale přišít zpátky, teprve pak si uvědomíte, že Bůh je v tom, co dělá opravdu dobrej.

Nejprve vytvarujte střechu 1 se spojkami rozparků 2, 3. Zevnitř vlepte držák osy lopatek 4, z vnějšku pak díl 5. Střechu zdola uzavřeme dnem 6.

Moje máma si dala záležet na tom, abych měl tu nejlepší možnou výchovu. Učitelé jazyků a pokročilé algebry. Večer jsem se sní poctivě modlil a jestli mi něco dala, tak to, že dokážu doopravdy rozeznat dobro a zlo. Moje máma vždycky říkala, že zlo je hřích ale já chci přijít do nebe, a tak jsem nikdy nepil, ani nekouřil trávu ani cukr jsem nezkusil, ani perník. Byl jsem vegetarián a pravidelně jsem zametal schody před kostelem. Jen tak. Každý den. To až potom jsem si jednoho dne koupil prostitutku, ojel jí a pak ubodal. Bodal jsem a bodal a bodal a bodal, pak se svalil vedle ní a okamžitě usnul. Nevím kde se to ve mě najednou vzalo. Chci říct, dokážete si představit, jak namáhavý to je? Zkuste si někdy vypáčit nůž zaseklý v hrudním koši. Ta bolest v zápěstí, když omylem strefíte páteř.

Z dílů 7 sestavte podle písmenné řady na chlopních plášť mlýna, předem můžete vyříznout okna a nahradit je plastickými 8 a 9. Plášť shora zpevněte dílem 10, zdola pak dílem 11. Podezdívku mlýna tvoří díl 12 se dveřmi 13 a okenicemi 14.

Krev už byla zaschlá, když jsem se probouzel, a já od té doby spím jako mimino. Slíbil jsem si, že nepromarním jediný den života, a tak pořád něco dělám. Ten duhový pochod za práva homosexuálů jsem organizoval já. Ano i tu sbírky na děti s rakovinou. Ano, Vánoční koncert též na podporu autismu. Chci říct, že jsem ten hodný pán, co se na vás v tramvaji usměje a v obchodě vám poradí jaký typ zeminy koupit pro váš fíkus.

Lopatky mlýna vtvoří vždy pár 15 a 16, který je ve spoji zepředu vyztužen dílem 17.

Pomůžu vaší starý babičce s nákupem až úplně nahoru, do posledního patra a pak půjdu, pozvu recepční na večeři a doma jí umlátím lampou z IKEA. Ten šunt se z toho celej ohnul. Ten kus kovu co jsem sestaoval celé odpoledne. 

Oba páry lopatek nalepte křížem na sebe a zepředu připevněte díl 18.

Jednou jsem randil se dvěma sestrama, Jane a Paula, jestli se nepletu, a bývaly doby kdy Paula pila víno na mém gauči a hlava její sestry na mě zírala z lednice když jsem nám připravoval porci kaviáru. V tom momentu je uschovaná nekonečná jemnost. Vždycky když na to vzpomínám tak se na chvíli zastaví čas. Chci říct, že se mohla dožít rána, kdyby smíchy nevyprskla rudej proud porta na mou předložku z polární lišky. Moje pěst jí zlomila čelist a pak jsem jí tu kožešinu narval hluboko hluboko do dělohy. Divili byste se, kolik se tam toho může vejít.

Hluboko, hluboko.

Celek po proschnutí můžete vsunout do otvoru ve střeše, střechu shora osaďte štítem 20.

Jsem fascinován lidským mozkem. Celá vaše minulost, přítomnost a budoucnost, plány, sny a tužby, zabaleno v kilu zvrásněnýho tuku co při osmažení chutná jako vajíčka. Je na tom něco krásného.

Jednou jsem zkusil někoho shodit z mrakodrapu. Byl to jen takový experiment. Znáte to. Ty kecy o romantickým výhledu. Smála se na mě, pak se otočila a já do ní strčil. Nestačila ani vykřiknout. Ten šok vás docela připraví o hlas. Stál jsem tam, dvanáct pater pode mnou houkaly auta a já najednou pocítil něco jako prázdnotu. Bylo to jako kdyby se tu nikdy nic nestalo. Ještě před chvílí tu stála ale teď je to jako kdybych si to celé vymyslel. Byl jsem z toho zmatenej, ale ulevilo se mi, když jsem dole na ulici uviděl tu mastnou rudou skvrnu. Bylo to k zbláznění. A příště si ušetřete cestu. Nemusíte lézt zrovna na Eiffelovku. Po takových 150 metrech totiž lidský tělo dosáhne ve vzduchu maximální rychlosti a dál už nezrychluje.

Příčný trám 21 přilepte zezadu na střechu, do dvou protilehlých otvorů ve střeše vsuňte trámky a pak to budete muset celý vyrovnat ale já už dneska končím. Trochu mě pálí oči, ale pro kapky si budu moct dojít až zítra odpoledne, protože ráno navštívím děti s leukémií. Přinesu spousty sladkostí a dárků. Budou se smát. Tolik štěstí, tolik štěstí.

Dětský smích mám rád. Je tak… jemný. Jednou jsem seděl a četl si a snažil se soutředit ale jedno dítě v sousesdství pořád pískalo a smálo se a já se to snažil ignroovat, ale taky jsem věděl, že jeho rodiče nejsou doma a tak jsem se nakonec zvedl, přeskočil plot, našel tu malou řvoucí svini, zatřásl sní, usmál se, zašmátral v kapse a pak jsem... a pak...

A pak jsem mu zacpal pusu lízátkem. Bylo jahodové. Říkal, že mu chutnalo a jsme teď něco jako kamarádi.

Ve sklepě mám už připravené okovy pro jeho sestru.

Dobrou noc.

---