Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se.moment.
Autor
.duke.
V práci nebylo co dělat. Volal jsem staničnímu z vedlejšího oddělení, jestli by se tam něco nenašlo - že zastupuju. Řekl, že Valtr je na tom od rána špatně, že to však patrně zvládnou. Nicméně, pokud by vyžadoval moji péči, ozve se. Tak jsem si po obědě domluvil setkání s Josefem, u kterýho jsme měli příští týden v plánu případový setkání – novinka v rámci transformace psychiatrické péče.
V podstatě šlo o takový divadýlko „odborníků“, kdy každej poví svůj názor aby všechno lépe dopadlo. Trochu se zapomínalo na to, že pokud má člověk po dobu měsíců narušený kontakt s realitou, tzn. žije ve svým světě, kdy k němu promlouvají hlasy, je jeho návrat do „našeho světa“ - ve formě před propuknutím nemoci - již málo pravděpodobný. Odborně se tomu říkalo postpsychotický defekt osobnosti. Člověk s tímto postižením se o nic nesnažil, nic nechtěl, nic ho nebavilo. Farmaka ho utlumovala a tak si pocitu oživení dodával nikotinem, kávou, marihuanou a alkoholem.
Po rozhovoru s Josefem už mě opravdu nenapadlo, co dělat, a tak jsem si četl. Novej Houllebecq mě bavil. A domů se mi nechtělo. Čekala mě tam Agota a dvě malý holky, co jsme si udělali, aby měl život (především můj) nějakej přesah. Agotě jsem ve chvíli dobré nálady, kterých jsem měl poslední dobou poskrovnu, řekl, že to druhý dítě byl náš majstrštyk. Tomu nerozuměla a ve chvíli, kdy se mě ptala, jak to myslím, jsem už litoval, že jsem o tom začal. Měl jsem totiž práci a mohl z bytu na pár hodin odejít. Ona v něm zůstávala a její život se smrskl na péči o naše křičící děti.
Jistě, pro ni to žádnej majstrštyk nebyl. Pro mě ano. Anna měla dva a půl roku, moc nemluvila, neustále zakopávala a po těle byla otlučená natolik, že kdyby na nás někdo zavolal OSPOD, měli bychom co vysvětlovat. Měla tmavě hnědé oči a její pohled byl podobně neúprosný jako můj v kritické době dospívání. Byla svéhlavička a na každou žádost odpovídala automaticky ne ještě před tím, než byla cele vyřčena. Agota už přes rok sledovala na internetu Kateřinu Královou, afektovanou hysterku se zaječími zuby, a její praktiky se snažila uplatňovat v přístupu k našim dcerám. Nejraději jsem s Annou chodil do bazénu, kde jsme se mohli dosyta vyblbnout a srát na nějaký výchovný principy. Tříměsíční Johana prozatím jen ležela, a pokud zrovna nedávila, nekříčela nebo nespala, šlo s ní vytvořit pomocí modulace hlasu a mimiky jistou sounáležitost, která vyvracela možnost, že by byla autistická. Měla do modra zbarvený oči, a přestože přišla na svět akutně o šest týdnů dřív, měla se k světu.
Agota, vystudovaná pediatryně, přinášela do našeho života pravidelně různé tragické příhody, o kterých se právě doslechla. Ta poslední byla o její spolužačce se třemi dětmi, která se rozvádí a do toho zjistila, že její roční dítě onemocnělo na leukemii. Dokázala tak doma udržovat opravdu ponurou atmosféru, kdy mi často připadalo, že nás provází nebývalé štěstí, že tu ještě jsme, které se však mávnutím proutku může proměnit v noční můru. Vedle péče o děti se věnovala ekologii, což spočívalo v lajkování příspěvků na FB a v posílání několikatisícových částek Grínpísákům, kteří ji zasílali dopisy se složenkou a barevnými fotografiemi dokumentujícími ekologické katastrofy různě ve světě. Jednou to byli mořští živočichové umírající na konzumaci plastů nebo chobotnice uvězněné v pneumatikách, jindy vykácené deštné pralesy. Vrcholem jejího snažení patrně byla několik let probíhající finanční podpora jedné nepohledné holčičky, kterou na internetu nabízela organizace Most, pomáhající tibetským dětem v Indii. Ekologie a charita prostě jela. Doma jsme si čistili zuby roztřepeným dřevem, na který jsme nanášeli černou pastu z Déemka, do Tesca jsem byl vysílán s látkovými sáčky na zeleninu a pečivo. Okurky jsem bral jedině bez obalu a vejce z neklecového chovu.
Domů se mi nechtělo. Přesto jsem se na holky těšil. Těšil jsem se na Agotu, protože všechno, co dělala, k ní patřilo a líbilo se mi. Šlo jen o to, udržet si hranici před tím, s čím jsem nesouhlasil, nacházet konsensus.
Chvilku jsem si zdříml v křesle, a když jsem se probral, cítil jsem se trochu svěží. Do vzduchu se vkrádal podzim a cesta domů proschlou krajinou skýtala několik zákoutí, kde jsem mohl zastavit a vykouřit si svou cigaretu. Jízda autem a cigareta mi přece jen ještě vyvolávala chvilkovou iluzi svobody. Byl to hluboký nádech před tím, co mě čeká doma.
32 názorů
Ono to moje prvotní přirovnání bylo samozřejmě nadsazené a provokativní. Nefér je určitě správné slovo. Ale byl jsem zvědavý, jestli se někdo chytne. Teď třeba vím, že bych mohl ještě od Houllebecqa zkusit Elementární částice. A jo, všichni tihle autoři mají strašně blbá jména, taky si nikdy nejsem jistý, jak je psát.
Elementární částice jsem nečetl, tak nemůžu hodnotit ani srovnávat. Na druhou stranu, Bajéčná léta s Klausem je Viewegh v úpadku, takže to taky není úplně fér srovnání - ty jeho rané věci jsou výrazně lepší. Beru, že Houllebecq asi měl solidní fázi, kterou bohužel neznám.
Mně u toho Podvolení ani tak nevadily ty ideologické neshody, vlastně si ani nejsem jistý, jestli bych je třeba s autorem měl, netuším, co si doopravdy myslí. Spíš mi vadilo, že to bylo na úrovni bulváru - laciné šokování, triviální text. Líbilo se mi tam zapracování Hyusmanse.
Majaks: samozřejmě že ho nemám rád, protože je na úrovni Viewegha.:)Trochu vážněji: kdysi jsem od něho četl Podvolení a když jsem o tom povídal jednomu kamarádovi Francouzovi, tak se divil, že něco takového čtu, a ještě víc, když jsem mu řekl, že v Česku docela frčí jako seriózní literatura (doporučovali mi ho kamarádi intelektuálové, viděl jsem ho v literárních časopisech). Ve Francii se stal hvězdou tou akcí kolem Charlie Hebdo (kniha vyšla ve stejný den, jako byl útok na redakci, a ještě ten den se po soc. sítích začala šířit citace z Houllebecqovy knihy, ve které je popsán a předpovězen přesně takový útok na francouzskou redakci - později se ukázalo, že celá citace byl podvrh) a pak nějakou aférou, že jeho úvahy nejsou původní, kopíroval věci z francouzské wikipedie. Podvolení jsem přečetl rychle, bylo to čtivé, ale přijde mi to jako průměrné spotřební čtivo, na úrovni Viewegha, jehož Účastníky zájezdu jsem si užil tak srovnatelně.
To všichni v ČR je nadsázka.
Líbí se mi šikovné a netradiční obraty, je to vlastně takový tvůj rukopis. Líbí se mi, že dokážeš psát o běžném životě, třeba o práci, s určitým nadhedem, což se mně nikdy nedařilo.
tak třeba ty tvoje příběhy marcelko poslouchají, protože se ještě neumí vymezit, protože musí. možná bys jim mohla ukázat i ty další stránky své osobnosti, o kterých patrně ještě neví..
Marcela.K.
17. 09. 2019:-D to snad nemyslíš vážně. Ano, je mi šedesát a proto už rozhodně nemíním ztrácet čas blbostma. Takže vracet se a číst Tvé odkazy nebudu, promiň.
Moje děti už mají svoje děti. Budeš se asi divit, ale rády poslouchají i ty střípky z mého života a nejmladší vnučka by prý chtěla s tou holčičkou z mýho vyprávění kamarádit...
Že účel světí prostředky jsem netvrdila nikdy. Ono ne vždy je vše tak, jak se jeví z vnějšku.
tak jinak, marcelko: když už jsi sem, pod mé dílo přišla a zasyčela ("To máš za to, jak jsi býval hnusnej"), tak si tu naši diskusi připomeňme:
https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=322598
a můžeme klidně navázat: teď ti bude patrně šedesát, máš pořád ty tři děcka, jak jsi o nich psala a patrně pořád máš to machiavellistické nastavení o tom, jak účel světí prostředky.. je tak? lakrov pořád nejlepší kámoška na písmoňu?
nojo, mohla by odejít, nebo jít, jenže většina matek by tam ráda zůstala ještě.. jenže jí propustí.. proto to tak píšu..
duke, tak jest. Matka je propuštěna, jde a pacient je donesen. To jsou supr termíny:).
to, silene, patrně mluvíš o větších městech, fakultních nemocnicích.. protože na malých městech, vesnicích, žádní neonatologové nejsou.. tudíž matka, když ji po pár dnech propustí s porodnice (pokud nerodí doma do vany), tak jde k PLDD..
Marcela.K.
17. 09. 2019Jen k té pediatričce...doktor mých dětí si je nechával i po dobu studia na VŠ.
Proč bych Ti připomínala něco, co už dávno odvál čas...ten, který mě naučil rozlišovat podstatné od nepodstatného .
Kdeže, předchází přece pediatrická specializace neonatolog, myslím v tom vrhání se na případ. A kolik virválu se s tím nadělá.
Dospělí praktičtí berou i od patnácti? Asi tak?
Zápletka spočívá v tom, že pro samou touhu po záchraně světa málem prošvihl ten nejdůležitější projekt, svou vlastní rodinu. (Myslím si.) Koho z nás se to dílem netýká...
Marcela.K.
17. 09. 2019Že by deníček? Nebo rovnání myšlenek...docela mě bavíš. Jo a ten bambusovej kartáček ti přeju. To máš za to jak jsi býval hnusnej :-D
dík, ty čárky, dávám jich málo - přitom tolik piju..
co se týče pediatryně, moc se nepoužívá stejně jako psychiatryně, přesto je nejkorektnější.. ta koncovka - "tra" je archaismus.. a pediatrička zní asi nejlíp, no.. se divím, že tě ta úzká specializace překvapuje - v době, kdy se šecko drolí.. je to obor PLDD - praktický lékař pro děti a dorost.. jak se děcko narodí, tak už je jejich, jak oslaví plnoletost, adieu
ta zápletka mě minula
Nakonec ale... jasně že bavilo, kvalitně jsem se zadumala o té bipolaritě jeho/jejího momentu. Fujtaksl, chápu ten princip, zjednodušeně vždy přirovnávám k zápletce The Incredibles.
Kde jsem se zarazila:Po rozhovoru s Josefem už mě opravdu nenapadlo, co dělat a tak jsem si četl.(schází interpunkce za tou infinitivní kcí = ...co dělat, a tak jsem...)
Královou, afektovanou hysterku se zaječími zuby a její praktiky se snažila uplatňovat (oddělila bych přibližně jako přístavek, tj. interpunkční čárku ještě za "zuby")
ležela a pokud zrovna nedávila, (čárku před "a pokud" - vyjádření podmínky)
oči a přesto, že přišla na svět akutně o šest týdnů dřív, měla se k světu. (přemýšlím, jestli by nebylo jednodušší - ...oči, a přestože přišla...)
pediatryně (se mi to slovo nelíbí, pediatra anebo pediatrička mi pasuje víc, i když vím, že se tvořívá... Prostě k dětem brr, takové tvrdé, to i ten vystudovaný pediatr ve spojení se ženou je příjemnější)
- a fakt jako MUDr.? Že by tak rapidně zúžené a snížené oblasti zájmů?
a barevnými fotografiemi dokumentující ekologické katastrofy různě ve světě. (asi nejlíp: ...fotografiemi dokumentujícími ekologické katastrofy)
zdříml v křesle a když jsem (schází interpunkce před "a když")
Dojmy vstřebávám, vstřebávám, jsem zmlsaná .daybrakem.
co si od celineho četl? nedávno jsem dočetl sprnové světlo, jak si mi kdysi doporučil.. až po letech sem se k tomu dostal..
nojo, mám.. obě jsoum koneckonců majstrštyk.. dík..
na H. se mi líbí jeho neotřelost a vtipnost.. je to trochu porno, to mi neva.. srovnání s V. mi chybí, sem nic nečetl..
Ty máš fakt děti, Narvahu? A druhý je dokonce majstrštyk? Gratuluju!
A co maj v ČR všichni s tim Houllebecqem, jako by to bylo něco super? Vždyť je to někde na úrovni Viewegha.