Tagjak

Jsou jména, o kterých jejich nositel neví. V jeho přítomnosti nikdy nezazněla a bez přispění náhody, alkoholu nebo čísi neobratnosti ani nezaznějí. Také Tagjakovi zůstávala jeho přezdívka utajena, líně se ploužil poloprázdnou letní ulicí a netušil, že za sebou táhne svoje tajné jméno jako oranžovou dětskou Tatrovku. Jen občas zadrhlo kolečkem o hrbol asfaltové záplaty.

  „Héj!“

  Neviditelný provázek se napjal. Tagjak prudce škubnul celým tělem, aby se osvobodil a mohl pokračovat v cestě, ale volající se nenechal jen tak odradit.

  „Héééj!“

  Tagjak zpomalil a naslouchal blížícím se krokům.

  „No tak čau, ne?“ dopadla ruka na jeho rameno. „Volám na tebe a ty děláš, že neslyšíš…“

  Tagjak se otočil a zamžoural do obličeje, který lemovalo oslnivé červencové slunce. Jen podle jemných černých kudrn poznal Martina, kdysi s ním seděl půl roku v jedné kanceláři. Moc se od té doby nezměnil, byl pořád stejně sympatický, pohledný, opálený a vůbec příšerně dokonalý.

  „Promiň,“ omluvil se Tagjak. Zastínil si rukou oči, aby z tváře svého bývalého kolegy rozeznal víc, než jen neurčitý tmavý kruh. „Nevěděl jsem, že to voláš na mě…“

  „V pohodě,“ ukázal Martin svoje perfektní zuby. „Jsem rád, že tě zase vidím, chlape, co je u tebe novýho? Pořád makáš v tom domově důchodců?“

  Tagjak musel uznat, že domov důchodců je poměrně přesná charakteristika úřadu, kde drtivou většinu osazenstva tvořily ženy okolo padesátky.

  „Jo, všechno při starým,“ přikývl, „akorát je to ještě větší babinec, cos vypadnul. Kams to vlastně zmizel?“

  „Udělal jsem se pro sebe… Asi to není taková flákárna jako v kanclu, ale aspoň nemusím poslouchat kecy o dětech. A poslední půlrok se to docela rozjelo, takže prachy taky slušný.“

  „Asi něco s počítačema, co?“ zajímal se Tagjak. „Kolik to tak hodí…?“

  „Docela dost,“ předvedl Martin další oslnivý úsměv.

  „Tak třicet měsíčně…“

  „Hrubýho, předpokládám…“

  „Ne. Čistýho.“

  Aby ses z toho neposral, blbečku.

Rozpálený chodník se pod podrážkami sotva pohyboval a trvalo celou věčnost, než se Tagjakovi podařilo pootočit zeměkoulí tak, aby se ocitl před svým domem. Těšil se na chládek domovní chodby, a tak už na rohu hrabal rukou v kapse a hledal klíče.

  Pak však zpozoroval, že naproti jde Bajer. Někdy člověk nepotká známého týdny a někdy jako by se domluvili. To byl ale samozřejmě nesmysl, Martin Bajera nemohl znát, protože s Bajerem se Tagjak znal ještě z vysoké. Bajer tam vytrvale předstíral, že studuje, aby nemusel na vojnu…

  Ale počkat! Nedávno přece Tagjak zaslechl, že studijnímu oddělení konečně došla trpělivost s věčným studentem a Bajera vyhodili. Musí se ho na to určitě zeptat!

  „Čau Bajere!“ zastavil Tagjak známého a pokračoval větou, která dala vzniknout jeho tajnému jménu: „Tak jak se vede? Slyšel jsem, že už tě definitivně vylili z vejšky…“

  „Čaues,“ kývl hlavou Bajer. „Jo, tos slyšel dobře. Už mě to tam nebavilo. Zkoušky, biflování, věčně bez peněz…“

  „A co vojáci? Jak to teďka budeš mít s vojákama?“

  „To je v pohodě,“ lhostejně pokrčil rameny Bajer, „sehnal jsem si doktorku, která mi to za deset litrů napsala, takže mám modrou.“

  Tagjak se raději rychle rozloučil.

Doma bylo příjemně. Okna dokořán, na stole džbán se šťávou a v červenavé tekutině se blýskají kostky ledu. Tagjak rychle shodil boty a vzal si z kredence čistou skleničku. Posadil se do křesla a nalil si ze džbánu šťávu, přičemž se snažil, aby do jeho skleničky sklouzlo i pár kostek ledu. Nesklouzla ani jedna.

  „Co je?“ zeptala se Monika, když zaslechla jeho podrážděné zamručení. Malátně se povalovala v pohovce a tiskla si orosenou skleničku ke tváři.

  „Jseš nějakej naštvanej, ne?“

  „A ty se mi divíš?“ vyjel Tagjak na svou vedrem zmoženou přítelkyni. „Celej den na hovno a ty se ptáš, jestli jsem naštvanej?“

  “Co je?“ narovnala se Monika na pohovce. „Co se stalo?“

  Na pracáku mi řekli, že pro mě nic nemaj, podpora mi skončí příští měsíc a konto je úplně vybraný, chystal se Tagjak spustit svou litanii. Ale pak si uvědomil, jak dychtivě jeho přítelkyně naslouchá, a včas se zarazil.

  Takovou radost jí neudělá.