Střih I

Škoda, že pro současné klipové čtenáře jsou básně z dvacátého století už příliš složité... Pro mě jsou zase potřeby a požadavky mých současníků příliš primitivní.

Ta básničkka "Stíny" přece  není moje. Jen jsem opsala jednu Prévertovu báseň z knihy Velké trojhvězdí. - Všechno, o čem ta báseň pojednává, je nadčasové a netýkká se jen naší doby. Báseň se týká stínů v lidské duši, které budou existovat vždy. Těch stínů se zbaví málokdo. Snad jen několikk málo světců v každé generaci.. - Být svatým - to by ale byl nereálný cíl. Pro nás obyčejné lidi by stačilo, kdybychom si na svůj stín posvítili aspoň baterkou. 

Nároží

 

Dva pod lucernou -

Na zdi stín trpaslíka

kolmo k obryni

Stín  I

 

Klečí u plotu -

Stín sahá po čtyřlístku

v cizí zahradě

 

Když jsem psala kritiku na haiku atorky atkij  " 4. 9. "

 

slunce již nízko

dotýkáme se stíny

metr od sebe

 

vzpomněla jsem si na jistou báseň s názvem "Stíny" , kterou jsem chtěla v srpnu poslat Buchárkovi. Ale Buchárek byl nick velmi efemérní a byl Oldou velmi rychle smazán, takže tu básničku umístím sem. Třeba zaujme i někoho jiného než Buchárka.

 

Jacques Prévert :          Stíny

překlad Jiří Žáček

 

Jsi tady

naproti mně

ve světle lásky

a já

jsem tady

naproti tobě

s písničkou štěstí

Ale tvůj stín

tam na zdi

žárlivě střeží všechny okamžiky

mých dní

a můj stín

slídí zas ve stopách

tvé svobody

Přesto tě miluji

a ty zase mne

tak jako milujeme den život nebo léto

Ale jako hodiny které jdou po sobě

a nikdy neodbíjejí společně

naše dva stíny pokkračují ve společné štvanici

jako dva psi z jednoho vrhu

puštění ze stejného řetězu

oba dva neúprosní k lásce štvou se za ní

věrní jen svému pánovi

své paní

Čekají trpělivě

a přece plni úzkostného chvění

na naše odloučení

čekají

až skončí naše životy

i naše láska

až jim kdosi hodí naše kosti

aby je popadli

aby je ukryli a zahrabali do věčnosti

a zároveň se sami skryli

v popelu touhy

pod troskami času

 

( Histoires)

 

Pekna romantika... 

Musaši krb nemá. Žije na starém hradě, kde se topí dřevěným uhlím v železném koši.

... tak by mě zajímalo, co dělá Musaší.... venku prší, je čas na poezii... a krb, pokud ho tedy někdo má...

atkij,

díky za názor. Pouvažuji o tom.

dadi,

to víš - Umbratica je na stíny odbornice.

Možná ano, Aleši. Ale přesah v jedničce pochopí každý, zatímco přesah ve dvojce jen starší a pokročilí.  To dokládá i počet tipů.

Evo, díky.  - Ve skutečnosti je to haiku dost smutné. Ale je třeba učit se smát přes slzy.

Výborné. /***

/*

Takto určitě lepší. Navíc ubyla metafora, stín faktický už sám o sobě evokuje emoční. Ale to už je na čtenáři. Ty předkládáš obraz. Kvůli dramatičnosti a metru závěru by se mi líbilo přehodit slovosled: zůstal jeho stín

:)

Dvojka je výraznější.

dobré!

Díky za típek a za zájem. Na téma odstřihování nežádoucích osob z jinak pečlivě schraňovaných fotek jsem napsala celý haikový seriál. V naší rodině právě proběhl jeden úspěšný rozvod, takže mi to téma dnes připadá velmi aktuální.. Rozchodů je ale mnohem víc než rozvodů, takže nemusí jít jen o odstřihování ženicha před oltářem..

Záleží ale jen a jen na čtenářích, jestli tady budu svůj seriál publikovat. Je mi jasné, že rozchody a rozvody lidi moc nebaví. Svatby jsou populárnější.

Táto varianta sa mi páči viac.