.daybrake.

Tak tahle miniatura mě opravdu nadchla. 

Zaujal mě ten "genetický" odstavec a ještě několik řádkůů za ním. Celkově mi to ale nedává přiliš smysl, možná proto, že na konci zjišťuji, ža autor, ač se zpočátku "vymlouvá" na děti, píše hlavně o sobě. Přeju lepší čtenáře.

Parádně řečeno... to se nedá odpozorovat, jen zažít.

To je vlastně hrozný. Muži se s rodičovstvím vyrovnávají obtížně :)

přípis tak trochu fachidiota, ale humorný popis dětí je fajn

drsně se snažíš, ale marně :))

ahoj :)

Velmi syrový text. Ale po všech těch sluníčkových blozích matek a otců na mateřské dovolené, kteří se na nich snaží rádoby shovívavě humorným způsobem popsat, že je rodičovství vzásadě nikdy nekončící psina, konečně něco naturalistického. 

(repete vklad)

Text je mi super právě tím, kolik umožňuje svými rozpory. Samozřejmě základem je ta obří škála "celé podstaty existence", která se kdy dotkla každého z nás, jak jsme zapojeni do kontinuálního řetězce. (Kterak se v textu i píše.)

Jsem si s ním rozhodně v myšlenkách pohrávala, uvízl.

Nedá mi to nedodat na kupičku:) ještě jednu nabízející se klasickou interpretaci:

Ostatně: vzešly z jejího lůna. = alibistický sklon

Třídenní konference. = milenka

je to hodně špičaté, extrémní

vše co ostatní popisujou/vytýkají, chápu jako záměr přehánění, který to tím chladným extrémním odstupem vrací zpět do normálu. a ten začátek jako v hororu a konec jako u každého unaveného chlapa, heh

na konci jsem se usmála, líbí se mi to

moc mi to nesedlo. je to sice psané jakože z odstupu, ale působí to na mě příliš hraně, mám na mysli obraty jako "diskomfort způsobený snovou aktivitou"... k tomu navíc ty explicitní popisy emocí (cítil jsem nenávist) - obecně proti tomu nic nemám, ale tady mi to vyloženě vadilo; toto konstatování tisíckrát řečeného v souvislosti s dětským křikem v noci...

konec, ten mě zklamal úplně. kdyby tam nebyla ta třídenní konference, tak se text alespoň někam posune, ale takhle... vyznívá to (pro mě) příliš milosrdně, smířlivě.

pro mě je to jen záznam z deníku, ale možná šlo právě o to, o nic víc.

(Ty názvy mě fakt baví.)

Asi mám z poezie:), že mi "do nikam" připadlo nadměrné, stačil mi "večerní útěk." 

Promhétheus

zklidnění jsem prožíval jen když spaly. (schází interpunkční čárka před jen)

Na mě ty míry působí jako černá skvrna. Asi to byl záměr, chápu. Ale nemůžu si pomoct, jako čtenáři mi vadí, škoda.

Tento text je příkladný v tom, abych si řekla , že autor přesně ví, co, proč a jakým způsobem to píše.  

Dobře jsi vyjádřil pocity miliónů rodičů (a nejen otců). Člověk své děti miluje ale zároveň někdy i trochu nenávidí. Však ony prožívají něco podobného. Jeden moudrý člověk kdysi řekl památnou větu, která se mi vryla do paměti. Když jsou děti malé, milují své rodiče. Když dospívají, tak je nenávidí. V dospělosti jen někteří svým rodičům odpustí..

To poměřování dětí - metr, půl metru - a určitý emoční odstup, potřeba hledat zdůvodnění, proč cítíš právě tohle... je /nejen/ pro tento tvůj text typický, přesto tam probublává silný cit... a to se mi líbí. Druhý odstaveček obzvlášť...Píšeš moc dobře /což není nic nového:-)/, občas chybí interpunkce, ale v malém měřítku...

tip :)

:)