Jak Láďa postavil most

Ahoj muži, ženy, holky, kluci a i vnuci. S mým nejlepším kamarádem Láďou to máme odjakživa tak, že já jsem spíš na vynálezy a nápady a Láďa je na boj, taktiku plus zákopovou válku. Mně to šlo vždy lépe se šroubovákem, jemu s bajonetem. V minulosti byly ovšem okamžiky, kdy i Láďa vynalézal a moc pěkně mu to šlo. Například tenkrát když jsme s československou legií táhli ze SSSR na Říši. Táhli jsme a táhli a šlo nám to moc pěkně, protože už bylo jasné, že zlí Němci nemůžou vyhrát. Hnali jsme je před sebou pomocí tanků a oni nám pouze z dálky hrozili, občas někdo hodil kamenem nebo drnem, protože jim docházela munice. A jak jsme tak táhli, tak jsme najednou dotáhli k takové ohromné propasti. Zastavili jsme tanky a začali přemýšlet, co dál. Náš velitel muž kapitán Prichoďko řekl: Tohle než objedeme, tak nám úplně všichni Němci utečou. Já jsem se podrbal za uchem a řekl: A co kdyby nám ženisté přes tu propast postavili nějaký most? Kapitán Prichoďko řekl: A z čeho asi tak? Já jsem ukázal kolem dokola na stromečky a keříky a řekl: Z přírodnin. Kapitán Prichoďko řekl: Kemrň, kdy vy dostanete rozum. Vtom se přihlásil Láďa a řekl: Pane kapitáne, já ten most postavím, nechejte to na mě. Ať si muži vojáci zatím dají válečnou přestávku, snědí svačiny a vypíjí pytlíkové čaje, já se o všechno postarám. Kapitán řekl: Tak jo. Láďa se pustil do práce a bylo to moc neuvěřitelné. Chytal prchající Němce, z bojových bagančat jim vytahoval esesmanské tkaničky a těmi tkaničkami k sobě Němce svazoval. Za hodinu jich k sobě svázal ohromné množství. Pak to všechno popadl, přehodil přes propast, Němce na okrajích zajistil dřevěnými kolíky a bylo to. Vykřikl jsem: Láďo, ty jsi vynalezl a postavil úžasný most německého typu. Láďa řekl: Jo. Kapitán Prichoďko Láďu poplácal po rameni a řekl: Láďo, ty jsi ale šikula. Za to po válce dostaneš válečný kříž nebo rovnou dva. Já na to osobně dohlédnu. Pak jsme nasedli do tanků, nastartovali a začali most přejíždět. Trochu jsem se bál, že Němci pod vahou sovětských tanků prasknou, ale drželi, pouze se trochu prověsili a moc hlasitě úpěli: Hilfe hilfe au au! Když po mostu přejel poslední tank, Láďa vytáhl kolíky, most sbalil do velikého klubka a přivázal k jednomu obrněnému transportéru, abychom ho mohli použít v případě objevení další propasti. Most nám vydržel dlouhou dobu, ale museli jsme ho odevzdat u prvního zajateckého tábora, protože tam ho náhodou uviděla místní sovětská paní ředitelka a moc se zlobila. Říkala, že dělat mosty z Německých zajatců se nesmí, protože potom špatně těží uhlí a železnou rudu. Vyšetřovala, čí to byl nápad, ale my jsme všichni mlčeli a nic neřekli. Tak teď už víte, že nejen já ale i Láďa umí vynalézat. Jde mu to moc dobře, ale má velmi velkou spotřebu Němců, tak to není příliš ekonomické. Ahoj!

---