Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seO
Autor
rentier
|
O Řeka mně vždy přitahovala i odrazovala svou hloubkou, chladem a stálostí. Uvědomoval jsem si, že ta voda je vlastně velice stará. Daleko starší než kdokoli, kdo v ní smočil svou dlaň. Řeka pamatuje pády stovek Králů smrků, kteří se dožili stovek let. Zažila dobu kamennou, bronzovou i železnou. Starší než lidstvo. Také mnohem vytrvalejší a trpělivější. Ona pamatuje pády stovek lidských vládců. Lidé se kolem ní rodili i umírali. Budovali a ničili. Viděla celé národy putující kolem jejích břehů. Viděla jejich první vítězství i konečné prohry. Sama se nezměnila. Řeka a její voda je stejná. Je jen otázkou času, kdy lidé zmizí. Voda si na to počká. Má totiž něco, co my lidé nemáme. Má čas. Do té doby bude k večeru, s lehounkým větrem, znít její hlas, jenž slyší jen vyvolení. Když přijde večer slýchávám od vody tichý hlas, který mi vypráví prastaré příběhy. |
O
O stromech, mechu a o trsech trávy.
Pelíšcích zvěře a kamene kráse.
O hloubce tůní a lesů a slatí.
Dešti a sněhu. A o jaru zase.
O srnkách na lukách nesečených.
Hnízdečcích ptactva a o vlčím vytí.
O mracích od moře navoněných.
Sešitých nahrubo větrnou nití.
O lávkách přes vodu položených.
Hlasu, jenž z kostela nad vodou zní.
O malých chalupách roztroušených.
Zvonu, jenž odzvonil mši nedělní.
O žilkách potůčků, jež dají sílu.
Rákosí, keřích na slatiny kraji.
O lidech znajících dřinu a víru.
Husách, jak na zimu odlétají.
O pstruzích stříbřitých říčky co tají.
Vesničkách pod vodou zatopených.
O dětech, které si na březích hrají.
Tichu a poklidu nocí letních.
O hrázích, jezech a mlýnech a pilách.
Lodích a lodičkách. Slunci a vánku.
O nocích bez lidí na planinách.
Kdy se vše pokorně oddává spánku
O temné obloze na hladině.
Měsíci, hvězdách, jež na ní se blyští.
O síle, krutosti bezpřičinné.
O víře v dobro a lásku příští.
O temných zákoutích pralesní říše.
Kamenech, skalách a jeskyních skrýších.
Vypráví řeka. Tak klidně a tiše.
Já, ač skoro hluchý, ji vnímám a slyším.
8 názorů
Krásně napsané a pravdivé. Z básně i poeticky napsaného prologu vyzařuje Tvoje velká láska k řece :-))) TIP
rentiere, když odpovídáš na komentář, klikni na Avíza a jiné možnosti, rozbalí se ti seznam lidí, kteří ti sem psali, zamodři toho, komu odpovídáš a pak - odeslat... jinak se nedozví o tvé odpovědi... zvykneš si.
Hodně se mi líbí i prolog - tvá předmluva k básni.
Ahoj Goro. Je to tím, že já počty slabik neřeším. Mě zajímá rytmus a melodie. Píši tak, jak to vnímám. (říci slyším, by v mém případě byla prakticky lež). Jsou tam vlnky a peřeje. Klidná hladina i divoká voda. Je to o řece a její písni. Jinak to prostě nevidím.
Ale jsem moc rád, za každou připomínku. Děkuju
a tiež mám rada jednu rieku - Dunaj - najkrajšia je, keď som s ňou osamote
krásne, čisté, pravdivé :) pre mňa
vyvolávajúce úžas, nadhľad a obdiv k svetu a ku všetkým tým dejom
vznikajú vo mne otázky, možno aj odpovede
a veziem sa s Tebou na jednej vlne, keď som si Tvoje slová prečítala
Karpatský knihomoľ
18. 09. 2019Páči sa mi to /*
Jsi dobrý vypravěč.
Užíváš poezii v klasických výrazech, to O... tě tam podle mne trochu limituje, báseň jde do popisů, vyjmenovávání... Střídáš různě počty slabik, ale celek zní dobře. Nejvíc se mi obsahem líbí poslední sloka.
Několik postřehů, co slov se týká - hnízdečcích - dala bych v hnízdečkách bezpřičinné - asi překlípek /bezpříčinné/, jeskyních - jeskynních.
Tak ať se ti zdejší prostředí zamlouvá, do začátku posílám tip.