SÁM SVÝM VĚZNĚM

-

Duše rozpíná se a vzpírá,

ve svém nepokojném vzdoru.

Neboť kázeň ustavičně svírá,

výstupem na vysněnou horu.

-

Dětství, mládí, zralý věk,

to vše se do ní ukládá.

Jedno nad druhým tu jako lék,

by duše snila stále mladá.

-

Jednou pláče, jindy vážná,

i v radosti své skáče.

Tak prázdná či obsažná,

jako kámen i obláček.

-

Někdy rozdává se,

 ale také bere.

Jak přiklání se ke kráse

a k hodnotě té které.

-

Sám v sobě svoboden

i sám vlastním vězněm.

Čeho všeho je jen hoden,

to dopřává mu jeho vjem.

-