Podzim

lidské odpady ukrýt na dno černého pytle
zavírat oči před cizí blízkou nevěrou
unášet těžké příběhy

volný den:
sociální pracovnice sundavá lidskou masku:
pokřivený úsměv, úšklebek, pocit marnosti a odporu

- když ti nejbližší hledají sami sebe
ztracím se ve změti chaosu

___

poodstoupit a uchovat si sebe
jaké by to asi bylo
kdybychom si byli prvními
panna a panic

je to už tak dlouho
co musím být dospělá

___

/démon vylejzá v unavených chladných ránech, když už nelze usínat s otevřeným oknem, je žlutý jak podzimní listí/

kámen v hrudi – potřeba být v noře
chytnout si ticho do dlaně

___

polámat nožičky johaně – byla jsem to já a ty jsi tiše přihlížel
píchla jsem tě jehlou pod žebra a ty?
zapomněl jsi uhnout

mohla za to asi ta tvá barevná košile

zase jsem si připomněla
jaké to je
někoho ztrácet

___

slovy rozehřívat promrzlé tváře
trvalo to dlouho a roztávání štípalo
kdysi tu bývala babi hela
uměla nejlépe zatopit v kamnech
a útěky měly jasný cíl:
chalupa v Sudetech

___

jasný, chladný, posprejovaný kus betonu
rozlité víno – rozpité fleky
možná jsem si ty vlasy na blond obarvila proto
aby byl svět jednodušší

___