HELOU, STARÝ BRACHU! (3)

 

HELOU, STARÝ BRACHU! (25)

 

Ještě než dnešní blog pořádně začnu, odkážu třetím odkazem případné zájemce radši přímo na související weby, mají to tam předestřeno s obrázky – zatímco je tady budou postrádat zejména.

Kromě ucelenosti formy, třeba, jakož i interesujícího tématu.

 

http://kafkovijeleni2.unas.cz

 

Pak ještě zmíním, že poslední jejich tucet jsem před chvíli vložil na pismak.cz.

Předtím jsem se aspoň trochu snažil opravit překlepy, a při téhle korektuře jsem zjistil, že jednak nemám zapsáno, jak jsem na téma těch Kafkových jelínků vlastně narazil – a též že se mi tento sám začátek po pouhých jen pár dnech už naprosto nevybavuje.

Zůstávám v jistém smyslu okouzlen – jakoby mi bylo vnuknuto.

 

Obestřen tímto dojmem odebírám se vyrábět obrázky pro účel dnešní webovky – doufaje, že ji dám do zítřejšího rána dohromady.

Jakoby se náš svět děl vždycky jenom kdesi jinde, a nás z tohoto tama zastihovaly v našem všednodenním zde vždycky jen ozvuky.

Děje bez zprostředkujících původních obrázků.

Životy jen v prostředí ozvěny.

 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

 

HELOU, STARÝ BRACHU! (26)

 

Zatím jsem ještě dnešní webovku nezveřejnil, i když už ji naloženou mám.

Cosi mi v ní však hapruje, a to tak, že se mi nezobrazují dneska vyrobené obrázky.

Což mi zase až tak nevadí, neboť jsem se už ptal mailem na podpoře dotyčné webové služby poskytované zdarma – a pokud mi odtamtud poradí, rád předělám.

 

I když už mě v hlavě docela svědí panožky úmyslu, že se zítra vrátím k záměru, jak jsem ho mínil na úplně nejpůvodnějším začátku.

Že celý průběh mého zájmu o ty jelínky na zdi v Siřemi i s Kafkou naložím postupně na jediný dlouhý táhlý web.

Na něco jako pás pohybující se odshora dolů, představte si odvinující se roli toaletního papíru – který, jehož postupný obrazový příběh, by se ve výsledku dal natočit statickou videokamerou na jediný související záběr.

 

Ale nejsem si prozatím jist, že se k opakované práci přesvědčím.

Takže nežli bude nová webovka, jakož i případný zcelený ze všech dosavadních webovek jeden pás, tak udělám ještě jedno užitečné.

Šoupnu sem pár obrázků, které po sobě jednak nechají identifikující stopu na gůglu – též třeba tady jejich prostřednictvím někomu svitne, že otázka zdali si Kafka těch dvou jelenů všimnul, anebo ne, je zcela legitimní, jak říkají zdejší politikářské akvizice, zatímco já použiju jen slova oprávněná.

V každém případě zasloužící si zájmu vedoucího k odpovědi.

Vždyť ten Franz Kafka, jak svědčí fotografie i mapy, cosi víceméně každý den vídával před sebou málem celý rok.

 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

 

HELOU, STARÝ BRACHU! (27)

 

Horoskop na dnešní den

Bude vás těšit, že jste nějaké věci konečně dotáhli do zdárného konce. Zamyslete se nad tím, co byste mohli ve vašem životě vylepšit a pak si za tím jděte. Bude se vám dařit a budete opravdu spokojení, tak se ničeho nebojte, jděte si za svým a bude.

 

Aniž jsem tušil takovouto naději, vstával jsem něco málo po půl třetí.

Ranní.

Vybaven radou ze včerejšího večera – z adresy pomahačů uživatelům služeb webzdarma.

 

Nerozuměl jsem jí, nevěděl jsem, co mám podle ní dělat, ale šel jsem podle pokynu od nezdaru k debaklu, dřel a zkoušel – a přesně v 16:02 jsem měl hotovo.

Povedlo se mi shloučit za sebou všechny 4 dosavadní webové stránky do jedné, jejíž všechny obrázky se zobrazují, poněvadž jsem neustále po drobíncích opravoval, dokonce i přepisoval, respektive mazal, kvůli tomu jakési částí řádků v čemsi, čemu se prý říká protokol.

 

Není třeba chápat, stačí se snažit – byť za cílem zcela neznámým.

 

http://kafkovi2jeleni.unas.cz

 

Takže tohle je jediná adresa – ostatní 3, 4, nebo kolik vlastně, postupně umrtvím.

 

Co se týče zítřka, mám téma na blog, díky zásilce jakési dokumentátorky žateckého muzea.

Za to, až zítra zhruba ve 4:00 vstanu, jí začerstva s poděkováním pošlu pro inspiraci odkaz na můj dnešní skvělý web.

 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

 

HELOU, STARÝ BRACHU! (28)

 

3:48

 

Dobrý den paní Krouzová, děkuji vám za zájem.

Posílám odkaz, z něhož snad už začíná být jasné moje téma, kterému se věnuju takto Lounům nadálku až z Českého Těšína.

Proč si tenkrát Franz Kafka nijak nevšimnul za dlouhých 8 měsíců té malůvky na zdi (tedy muralu) v Siřemi?

A pokud ano, kde zapsal?

Mezi oběma místy to měl tak 200 kroků, odhaduji, a až budu znalostně (i invenčně!) vybaven, může být, že si to sám po 15 hodinách jízdy rychlíky jednou přijedu na siřemskou náves sám poměřit.

Nevím, bylo i cosi takové Kafkovo téma, ale zapíšu je takhle: Proč míjíme?

Otázkou též je, kdo ten výjev mohl namalovat, na zdi snad původní myslivny.

Na tohle se dneska zeptám na lounském katastrálním úřadě.

 

Dům.

A jeho míjení Kafkou.

 

Jestli mi v tomto smyslu s nějakými doplněními ještě pomůžete, milá paní Krouzová, dokonce třeba kohosi znalého tam někde u vás v okolí nuzea seženete, budu vám vděčen – třebaže tahle moje vzdáleně kafkologická aktivita není tím nejzásadnějším, na čem v životě lpím.

Takže vám ještě jednou děkuji za zásilku citátu z adresáře a zdravím vás!

Hezký den!

Toman.

 

http://kafkovi2jeleni.unas.cz

 

Dům.

A jeho míjení Kafkou.

 

A přitom téma kafkovské.

Jaký byl vztah Kafky a toho domu?

 

Jaký byl vztah mezi těmi jelínky na jeho zdi a jím?

 

Čím mu imponovali natolik, že se o nich bál cokoli vyslovit?

 

(Ale tohle zase, zde bez kurzívy, jsem pro zcela jiný účel už dneska napsal jinde.)

 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

 

HELOU, STARÝ BRACHU! (29)

 

Tak mě to tedy donutilo, abych dal dneska dohromady ještě jeden blog.

 

Mám z čeho, když celé dopoledne jsem rozposílával tázací mejly, a dostal nazpátek 2 nebo 3 odpovědi – které ovšem využiju na zahájení další webovky, a ne tady, tedy do poměrů nezájmu prostředí, kde by neměly ten správný účel.

 

Přesto můj blog bude o mých blozích minulých: které se tady naprosto neosvědčily a zůstaly bez zájmu, takže jejich poslední tucet do čísla 24 jsem dal opět na pismak.cz – kde na ně zareagovaly 2 čtenářky.

Jedna profesí intuitivní koučka, nebo koučka intuitivnosti, včera večer, druhá, se exhibující, dneska okolo poledne, prý onlajn z rozjetého rychlíku.

Obě reagovaly víceméně na pobídku tu již mnou vznesenou, která se týkala možnosti dát dohromady jakýkoli text o Franzi Kafkovi a těch 2 jelíncích na zdi jednoho patrového baráku chátrajícího na návsi před kostelem v Siřemi.

Jak jejich zájem, těch 2 madam, dopadne, naprosto netuším, ale odhaduji, že nejpravděpodobněji opět nějak v rozplizlu.

 

Pro ospravedlnění mé skepse nabízím jednu související fotečku.

 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

 

HELOU, STARÝ BRACHU! (30)

 

Na obou autentických fotografiích, které z období Kafkova pobytu v Siřemi znám, je zachycen v klobouku a dlouhém plášti.

Divu není, jednalo se o podzim až jaro, a on zde trávil čas rekonvalescence po prvním ataku tubery.

 

Takže, pokud někdo obeznámený uslyší větu Kafka v Siřemi, ihned se mu vybaví tento dvojí znak.

Svrchníček a melonik (jak říkají Poláci), anebo přímo melon, jak zpívávali pražští páskové konce 50. let – tak to je Kafka!!!

 

Helou, botičky

do špičky.

Helou, kabátek

kratičký.

Helou, na hlavě

melon,

a pod ním ježka,

to je senzace dneška.

 

I proto na tom konci 50. let začal být Kafka in.

 

V takovýchto souvislostech není divu i onomu Helou, starý brachu! vyřčenému Janem Skácelem zhruba o 6 let později.

 

Až na ten krok – na tuberáka příliš dlouhý.

Jinak je navenek všechno ostatní, jak mohlo být i na fotografii pořízené v Siřemi tenkrát před 100 lety.

Jestli takto, nebo s takovýmto záměrem, rekonstruoval, rád bych se pana Linharta zeptal.

Prý žije někde v Jihlavě – ale ani prostřednictvím fejsbuku se s ním nejsem schopen spojit.

(Aha, napadlo mě zrovna, 7:17, nechám vzkaz na tamním Městském informačním centru!)

 

Snad jsem takto poskytl způsob alespoň jedné možnosti, jak přistoupit k vizualizaci vztahu Franze Kafky k tamtěm dvěma jelínkům vyvedeným na fasádě baráku stojícího na siřemské návsi.

 

Proto jsem slovo autentických v dnešním úvodu ztučnil.

 

Fotografií totiž je jen jeden druh.

Mimo něj ne.

 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

 

HELOU, STARÝ BRACHU! (31)

 

Tohle nezřetelné, a na pohled zcela nesrozumitelné byla 1. nebo 2. fotografie na světě vůbec.

Říkává se jí POHLED Z OKNA.

Jejím autorem je nějaký Nièpce, jehož životopis nebudu více rozvíjet, s ohledem na to, že našinci znají kurikulum třeba Lucky Bílé mnohem líp.

 

Rovněž upozorňuji, všechny případně zde zelňákovky, že takovou intelektuální zátěž jen té minimálně nejnutnější příští potřebné představivosti neunese víceméně žádná/žádný z těch, co sem pravidelněji vlézají.

 

Jeden z těch obrázků uviděli i ne vhodní dneska poprvé, druhý už byl od neděle součástí jiného gifu – umístěného na samém konci webové stránky na téma Kafkova pobytu v Siřemi.

 

http://kafkovi2jeleni.unas.cz

 

Alespoň mi připadá, že jsou si ty dva výjevy čímsi podobné, nikoli však ve smyslu totožnosti.

Jiným, znalejším, třeba připomenou podoby desítek obrazů vesnice jistého klasika francouzského impresionismu, a možná že už post, jehož příjmení se začíná na iniciálu C.

Připomínám tedy s příležitostí i jeho, neboť byl v kousku jejich životů Kafkovým současníkem, v jistém smyslu paralelitou.

 

A s vědomím oné takové podobnosti, jakou jsou jen pouze někteří nadáni pochopit ze vztahu těchto 2 dnešních fotografií, rozmýšlím já o případných možnostech reprodukování vztahu Franze Kafky a těch 2 jelínků.

Který třeba vůbec naprosto žádný nebyl, neboť klasikovi takový kýč nestál vůbec za více nežli jen letmý pohled, jen za cosi viděné jen tak mimoděk.

Sebekratší příběh negenerující.

 

Já ovšem hodlám takový jen pohled z okna nějak zvýraznit.

To ve smyslu zvýznamnění – nebo tak nějak.

 

Ale třeba k čemusi takovému v nejbližší budoucnosti vůbec nedojde, vždyť, jak je známo, mám kukuřice k příštím jídlům zhruba tak do Vánoc.

To v lepším případě.

 

Jiní budou pojídat rybu a jiné lahůdky s majonézou – zatímco já, opět, jak už měsíce předtím, tutéž vařenou kukuřici.

Jak si budou tytéž vánoce podobné!!!

 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

 

HELOU, STARÝ BRACHU! (32)

 

V souvislosti s mými snahami o pobízení a návodnost jsem si včera znovu přečetl prvních 50 stránek Kafkova románu Proces.

Jednak jsem zjistil, že používáme stejnou délku, dlouhou, vět prošperkovávaných množstvím pomlček, proto jsem upřímně zvědav, jestli, a nakolik, se jeho styl změní o pouhých tak 50 stránek.

Což je, po té včerejší stejně dlouhé, čtenářská porce přikázána mi samým sebou na dnešek.

 

Zde jsem ocitoval první souvislejší popis zámku, Zámku, je na každém, nakolik mu použitá slova připomenou podobu siřemského panoramatu s budovou sýpky na kopci na kopečku za vsí viděnou přes těleso lodi kostela a náves s domem s jelínky.

Jak tuhle situaci zná ze mnou poskytovaných obrázků.

 

Co se týče výskytu zvířat, na prvních 50 stránkách byli zmíněni potkan, psi a vrány.

 

Ty vrány jsem se pokusil zpodobit, ale moc s mi nepovedly.

Spíše vůbec ne.

A to natolik, že všichni by dovedli líp.

Umějí-li ovšem.

 

Stejně jako nemohu předpokládat, že by se kteřísi další pustili do podobného způsobu četby kvůli zvířátkům.

Já míním kromě ZÁMKU ještě stejně pečlivě prolistovat POVÍDKY – takže těmito 2 Kafkovými knížkami se již nikdo zajímat nemusí.

 

Proto ať jedinci z davů toužících po depresích radši zkusí absolvovat zejména Kafkovy dopisy a deníky.

 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

 

HELOU, STARÝ BRACHU! (33)

 

Omlouvám se, ale dneska zřejmě slíbených 50 stránek Kafkova ZÁMKU přečíst nestihnu – důvodem je včerejší zásilka hodné paní Jitky Krouzové ze žateckého muzea.

Kterou tvořilo i 16 skenů, kopií stránek studie Radany Müllerové s názvem FRANZ KAFKA A SIŘEM vydané v roce 2001.

No, skvost skvělosti Pekařovy práce KNIHA O KOSTI to sice není, ale čtení je to i tak nejmíň báječné.

Budu muset dotyčnou Radanu Müllerovou prostřednictvím světa internetu vyhledat, a pokud, posléze se jí ptát.

 

Zde už jenom vsunu obrázky pár jejích tématek, které jsou důvodem, že cosi doplním.

 

Na pismak.cz uvádím tytéž texty jako tady na blozích, tam pod autorským jménem LUDVÍK TOMAN.

Což byla existence, které se přezdívalo BARRANDOVSKÝ KAT – neboť jako ústřední dramaturg Filmového studia Barrandov dokázal za pouhé 3 měsíce zlikvidovat celou tamtu skvělou Českou Novou vlnu.

Pokud tedy není znám, platí, že na blogy.cz i pismaka.cz nedocházejí filmoví diváci.

Vzal si mě kdysi na FAMU do ročníku, vycházeli jsme spolu skvěle.

Já věděl, že on je, kromě jiného, rezidentem KGB – on zase, že já jsem StB evidován jako Nepřátelská osoba.

 

Byly to tenkrát ovšem taky časy, v nichž mě mohl zlikvidovat ihned, kdyby se mu zamanulo.

 

Co je pro pohled na siřemský Kafkův příběh v jednom podstatné, je ta Formanova návštěva tam.

Asi by Zámek nedal dohromady podle Kafky – a po přečtení té studie paní Müllerové mám dojem, že s takovým potenciálem zážitkovosti (jimž byl tehdy v 60. letech o 50 let blíž nežli dneska já) by i původní verzi strhnul do stavu oněch čecháčkovských absurdit, v jejich koncipování vynikal.

Na Kafku, djó, býval tenkrát číman jiný, jmenoval se Pavel Juráček.

O němž a Ludvíku Tomanovi mám jednu famáckou historku dosud nikde nepublikovanou.

 

Abych shrnul.

Tyhle jednotlivé situační autentické kafkovské drobky by vydaly dohromady na celovečerní film takového druhu, natočený celý v Siřemi, jenž by ovšem ústřední dramaturg Filmového studia Barrandov Ludvík Toman ihned zakázal.

Zařízl, jak se tenkrát v branži říkávalo.

I proto kat.

 

A kati taky tací, co jim dneska není dáno kraťoučké kafkovské klípky rozvinout do scenáristicky uceleného pásma dlouhého 80 minut.

V téhle dnešní nemožnosti tohoto, dokonce i pouhého záměru o toto, tkví věčně živý odkaz tamtoho kdysi opravdu notně živého Ludvíka Tomana.

 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

 

HELOU, STARÝ BRACHU! (34)

 

Mezi stránkami 50 až 100 mnou rozhlídnutého, spíš nežli rozečteného, výtisku Kafkova ZÁMKU se zmínka o žádném zvířeti nenachází.

Teprve až na 101. o koni. Tedy nejméně o dvou.

Autor se podrobněji tomuto obrazu nevěnuje, pouze pouhou částí věty naznačí, že dotyčná zvířata jsou kdesi na jakémsi dvoře zapřažena do saní.

 

Stejně jako ještě jeden kůň, pro zvetšelost spíše koník, kterého jsem zapomněl vypočíst minule jako přítomného kdesi mezi stránkami od 1 do 50.

Tedy zatím žádný výrazný zvěřinec.

Kterážto absence možná přispívá k truchlivosti, popřípadě depresivnosti, celku, v němž prozatím nezazpíval žádný pták.

 

Zatímco na pouhých 30 stránkách studie Radany Müllerové se to, v přímých souvislostech s Franzem Kafkou(!), zvířaty za jeho pobytu v Siřemi jenom hemží!!!

 

Dovolím si 2 tohoto druhu ukázky, poněvadž v přímé souvislosti s ním, s vyhlášeným depresujícím pesimistou, nepostrádají jistou, a to hodně rozveselující, komičnost.

 

Etuda s kobylou, rovněž hodná k rozehrání nejenom proto, že mě navádí na situaci popisovanou lidovou písničkou Strejček Nimra, či Mimra, koupil šimla v ne až tak daleké od Siřemi Kadani.

Přičemž samo připouštění kobyly bývává scénou patřičně vizuálně brutální.

 

A že se dělo za přítomnosti Franze Kafky, každý zdejší dnešní krasoduch by odsuzoval, dokonce nahlašoval zřizovateli, že se nemohlo ani tenkrát dít.

 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

 

HELOU, STARÝ BRACHU! (35)

 

Kafkův recept na pivo.

 

Dobrý den, pane siřemský pivovarníku,

který jste mě onehdy pobídl, ať se ozvu, pokud budu vědět nebo pochtívat něco v souvislosti s činností vašeho pivovaru.

 

Takže melduju, že cosi takového, a možná vám naprosto neznámého, mám!!!

Jedná se o citát ze studie Radany Müllerové s názvem FRANZ KAFKA A SIŘEM vydané v roce 2001 lounským okresním archivem.

Co se mne týče, jsem si jist, a uvítal bych, že by se cosi takového jakže lahodného nabízelo ve všech hospodách po okolí hostům k pivu namísto dosavadních běžně se eklujících jídelních lístků.

 

Zůstávám tedy i do příštích časů zvědav, zdali pivo podle původního Kafkova rozmaru vaříte, a zdali veřejnost, zejména kafkologická, o takovéto raritě vůbec ví.

Pokud snad ano, přeji vašemu podnikání o to větší zdar.

Toman.

 

P. S.: Hledám cokoli o jelíncích se zdi – a našel si mě recept na pivo.

Jiní nenacházejí – poněvadž nejsou hledáni.

Jsouce proto odkázáni pouze na průběh státního pohřbu Karla Gotta.

 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

 

HELOU, STARÝ BRACHU! (36)

 

Dobrý den, milá hodná žatecká paní Krouzová,

 

děkuji ještě jednou za skeny té eseje – třebaže byla nadepsána jen jako studie.

Bylo to lahodné a plodné čtení zároveň.

Dík!

 

Dostalo se skze ni mi, vybylo ovšem i na vás, vizte v příloze!

 

Vlastně máte téma na skvělou výstavu, mít ovšem k dispozici kroniku toho žateckého spolku ostrostřelců, jeho kapely obzvláště.

Třeba do té Siřemi nedojeli dout jen jednou, v tom 1913., třebas dorazili i za Kafky.

A rozčepýřený Franz Kafka na společné fotce s nimi, tak tohle by už dorazilo kdekoho.

 

Sice se nezachovalo – ale stát se v Siřemi mohlo v souvislosti s Kafkou leccos.

Dokonce by se i takové výmysly mohly realizovat, tedy rekonstruovat, i dneska.

Pokud, zase téma na výstavu!

 

Poněvadž i Kafkovi v té Siřemi, jak známo, bývalo fajn.

 

Ještě jednou vám, hodná milá žatecká paní Krouzová, tedy děkuji a s příležitostí zaříkávám, ať máte jen samé příznivé dny!

Neboť jak vy mně – tak já vám.

Takové je totiž základní procesuální pravidlo té tak zvané sympatetické magie.

Toman.

 

* * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * * *

 

 

 

.

---