Na hranici tmy

Ještě dodatečně děkuji všem, kterým jsem nestačila odpovědět. Snad se tu zase už budu vyskytovat, ale jen sporadicky. Koronakrizee mi opravdu komplikuje život.

Moderní poezii moc nemusím, ale tvá báseň má v sobě emoce a určitý rozpor sama v sobě. Jsem rád, že jsem tě po své osmiměsíční odmlce opět objevil. 

Nápadité, sdělné, i zneklidňující, i když jsem podle prvních dvou slok čekala spíš uklidňující procházku

má to koule

nech vyhorí strach a srdce nech si obuje KANADY

první 2 líbily *

Děkuji svým posledním příznivcům za poslední kritiky a tipy pro mou poslední básničku.

Definitivně se ještě neloučím. Občas se tady budu vyskytovat jako čtenářka.

Mé pocity z “básně”:                  Začátek připomíná zamyšlení nad nadcházejícím smutkem podzimu a prázdnotou kolem.                           Další sloka navozuje pocit zlomu mezi městem a přírodou  - a  záměnu  civilu za turistické propriety.  A to s náznakem jakoby výlučnosti obou světů.                                                  Další  je soupisem povrchností a lákadel města.                                         V poslední sloce se přiznáváš k podléhání  světu, který vlastně nebereš, který ti  má být programově lhostejný, ale není. Pak přidáš obavu ze syndromu vyhoření. A pocit, že jsi tímto chtěl něco zásadního sdělit (této mělké době?).                               ...Možná své čtenáře trochu podceňuješ...? ...?                          Anebo ne, a já jsem “jen” nic nepochopila?

toto ma zaujalo a aj pobavilo: "Ale časem se mi možná podaří zbavit se závislosti na poezii jako takové a mnoho hloupých a nesmyslných problémů tím bude z mého života odstraněno. Už aby to bylo !"

Myslím si, že naozaj: ak je hoci aj poézia (nezdravou) závislosťou, potom nie je prínosom, ale človeku škodí.   Tip za myšlienku

Bojim se syndromu vyhoreni bez dobovych kulis a gest...(co si mam z toho vzit... vyznam mi unika... mozna se lze spis bat vyhoreni... ale to jen, pokud clovek hori prilis... nevidim ani naznak souvislosti...?)...?

Krásně použité metafory a celkově krásný obraz dnešní doby. S potěšením jsem dočetl.

Vybral jsem si a rád přečetl.

Nemyslím, že by tam byl nějaký rozpor. Je tam jen přiznání k jisté závislosti na současné módní poezii. Ale časem se mi možná podaří zbavit se závislosti na poezii jako takové a mnoho hloupých a nesmyslných problémů tím bude z mého života odstraněno. Už aby to bylo !

Krásně básnicky vyjádřený rozpor dvou lidských identit.

Dnešní doba je svým způsobem velmi krutá a je třeba si to vždy připomenout, když člověk ráno vychází z domu na ulici. Přesto se autor, který to se psaním myslí vážně, musí vůči své době nějak vymezit. Musí zaujmout nějaký vztah k soudobému způsobu psaní.. Kéž by existiovala Poéziie mimo čas ! Bohužel ale taková poezie neexistuje.

Dnešní doba mnoha lidí krásně vyjádřená, metafory Tvé mi to tak napovídají...