Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seStrach
Autor
DN
Bojím se života.
Mám strach z lidí.
Nevím, co budu pohledávat na bitevním poli bez pořádného brnění.
Ale ty jsi mi dodal odvahu čelit armádě sám za sebe.
Po dlouhé době můžu otevřít hrudník a roztáhnout plíce.
Můžu jít dál a nenechat si všechno líbit.
Asi je to paradox, asi je to krapet zlé, ale už tě nepotřebuji.
Moje přísavky se tě pouští.
Oba teď máme příležitost posunout se vpřed.
Oba můžeme začít dávat dohromady vlastní ruiny namísto cizích.
Nemáme zapotřebí se schovávat.
Nemusíme šeptat.
Můžeme z plna hrdla zakřičet na pospávající bytost uvnitř a probrat ji ze spánku.
Dávám ti svobodu.
Udělej prosím to samé.
Nechej nás zachovat si důstojnost, ať poslední rozloučení proběhne s grácií.
Tenhle konec není koncem světa, jen zakončení společného duetu.
Za pár let se možná naše cesty opět protnou.
Tentokrát v atmosféře pročištěné od zášti.
Bez oparu zlosti bránící nám vidět reálný stav věci.
Zůstane ve mně tvůj otisk i kus tvé osobnosti, jen je čas na změnu kurzu.
Na změnu strachu ze ztráty v naději na lepší život.
Protože strach je sice přirozená součást, ale taky největší zabiják.
19 názorů
Takže takový pohodový rozchod. Fajn napsáno, i když trochu nejasné. Ale já mám co říkat :)
Za pár let se možná opět naše cesty protnou. Tentokrát v atmosféře pročištěné od zášti.
V tom je naděje porozumění:).
Strach ochromuje...
Mám ráda od Woodkid Run Boy Run. Ten klip... :)
Po dnešku už nebudu mít strach přečíst si eventuálně nějaké tvoje další dílko. ;-)
Mystická představa odklonu od navyklého, s nadějí, že se vše vrátí. Bezva,
Oprav si "zapotřebí" a některá souvětí.
Ještě by se dalo proškrtat, Na změnu strachu ze ztráty v naději na lepší život - připadá mi komplikovaně napsané /na, ze, v, na/, celkově to není špatná miniatura...
ať proběhne poslední rozloučení s grácií. - změnila bych slovosled - ať poslední rozloučení proběhne s grácií
"Oba můžeme začít dávat dohromady vlastní ruiny na místo cizích."
určitě na místo, nikoli namísto?
Pokud by nešlo o zmíněnou předložku, šlo by o zajímavý významový posun, ovšem nějak by mi v kontextu vycházel významový paradox...
Tak tak... Strach je to největší a snad i nejhorší co nás v životě ovládá. Strach udělat změnu. Strach být sám sebou. Strach co přinese zítřek. A přitom úplně zbytečně... Jenže ono je tak snadné těm strachům podlehnout! A naopak to dá tolik tolik námahy se vzepřít...
Jinak jsi moc hezky popsal právě ten čas kdy ses odvážil udělat změnu.