Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

SMARAGDOVÁ CESTA II - Křídla pyramid

20. 10. 2019
3
3
397
Autor
Hugo Ramon

Dnes ráno jsem si zazpívala celou stupnici nahoru dolu.
Skákání po schodech nad nekonečnou plání.
Zlatý slunce se tiše schovávalo v blankytnym oceánu mraků.
Tráva je zelená, krev červená a hovno hnědý.
Okusím někdy celou paletu tónů i ovoce barev?

Naše realita mi připadá umělá.
Vlastní falešný prorok – ego – je učitelem, diktátorem i jediným kámošem na cestě k probuzení duše.
Dostala jsem hlavní roli v nejsilnějším dobrodružnym filmu, který se jmenuje Můj místní život. Je to pekáč plnej c
ibule, česneku a omastku a já si v něm rochním.
Klepu se jak osika v dotěrnym větru mnoha dimenzí, jimž přes všechen nastřádanej strach vládnu pevnou rukou královny Maud.
Vesmír – bytí v bezčasí – je pořádně velkou troubou, do který se vejde bezpočtu kachniček.
Ale, umíme ten hlubokej studenej tmavej svět bez zjevený duše cítit?
Možná to bez vystoupání po žebříku nelze.
Třebas čumíme každej večer na hvězdy a přitom se
dechem dotýkáme bytosti
(zkusme
dát pracovní jméno Bůh),
která naplňuje naši mysl více než jsme schopni a ochotni vnímat.
Vidíme výbuch supernovy
, ač se právě rozpálilo jedno z mnoha srdcí Boha, aby dosáhl změny statusu quo.
Galaxie se tváří jako osvalený kosti, metabolický černý díry, komety nervy a volná hvězdná hmota - se semeny života - putující vesmírem, je šťavnatá Boží krev.

Velebit Pána je správný, pravil ještě živý templářský rytíř na krusádě.
Kam až sahá naše zakletá imaginace?
K bytostem podobným našemu Bohu?

Mají taky své školky pro hledače stínu?
Nebo se impregnujeme před strachem z tmy zosobněním stvoření časoprostoru?

0) Requiem za Valdštejna                                                                           CZ jaro 1634 A.D.



jen otroci vzhlíží k Bohu a nevidí sebe
jen hlupáci obdivují sebe a nevidí Boha
jen probuzený poutník nalezne odvahu
vstoupit do dveří bez rozměru
a prožít peklo poznání
(sestra porodních bolestí)


při stoupání po žebříku pocítíš 
jemnou Sílu ale i závrať a chuť ke skoku
vnímaví lidé cítí tvé silové pole
nádoby zatím bez užitku
ohrnou líný čenich
propusť šablony bohů i jazyk světlonoše
je čas říct sbohem dnům
kdy nejsi sám Sebou
mimo dobro a zlo
(království křesání křemenů)

iluze jsou mámy domněnek
a do
mněnky strejdové průšvihu
Ego
nezabiješ
ani na zahradě nezakopeš pod švestku
je Tvým majákem nauč ho
mluvit
potřebuješ dvoulinku
zrání duše je jako praní prádla
smícháš prášek
s aviváží
propereš se,
vyždímeš
a pověsíš masku nebo sebe na hák
když někdy upadneš začneš prostě znovu
(amatérská fotomontáž)

víra není meta
je hlubokou vlastností
má čas příchodu v podobě soli
vpeče se do syrového těla
a pocítíš chuť medu
víra je i meta
souloží s rozkvetlou pokorou
pro zážeh světla
plodem je naděje
cestou proměna
(vymodlený úsvit mrtvých)


tyglík plný víry pokory a naděje
promísíš s vlastní krví
a zapálíš hranici vším vnitřním ohněm
ohne sranda poutníku
za každým krokem čeká Tvůj bůh
aby Tě zrazoval
nepopusť otěže zeleného draka
budeš-li se štěstím začátečníka
vstávat z popela vlastních slzí
nezatrať svého protivníka
tvůj bůh je mrzký rádce ovšem přičinlivý sluha
nyní jsi vidoucí součást magie vesmíru
myšlenky už nezlobí a ty se usmíváš jako blbec
(souboj s bohem na 13 taktů)

člověk má možnost volby cesty, nikoli výběru cíle
(E.G.)


3 názory

Hugo Ramon
23. 10. 2019
Dát tip

Ahoj Goro, toto je prolog. První kapitola je Zpověď zrcadel.


Gora
22. 10. 2019
Dát tip

Hugo, máš zajímavé myšlenky a vdechuješ "život" historickým reminiscencím, jen by čtenář musel bádat v autorské straně a hledat kupř. zde první díl... jen o Valdštejnovi jsem toho od tebe četla povícero a pokaždé jiným způsobem ztvárněno, vidím to trochu chaotické... nepříliš navazující...


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru