Přijel cirkus

Uprostřed pláně jako kosmická loď přistálo šapitó. Na Letnou dorazil cirkus Humberto. Kolem maringotky, malé světy na kolečkách. V jednom bytují krotitel lvů Peppe Patroni, hadí žena Ramon a jejich dvě holčičky Rostlinka a Jejda; ještě jsou to malé hadičky, ale jednou vyrostou v úplné hadí ženy. Jejich soused je polykač ohňů. Za večerů ho pálí žáha, a tak moc nespí. To hrošík Jelimánek spí dobře. Rostlinka a Jejda ho vždycky potom, co je maminka vykoupe a učeše ve společné umývárce, chodí pohladit a jemu se pak zdají zvířecí sny. U lví klece ale maminka varuje: "Elzu nehlaď, Rostlinko, kousla by tě a nová větvička namísto ručičky by ti nevyrostla." A tak holčičky Elze jen pošlou pusinky. V maringotce se pak, když obě usnou, Ramona stulí k Pepemu a zasyčí: "Tak mě kroť.."

Vysoká hra zpravodajců

U Bílkovy vily do tramvaje č. 12 přistoupil Andor Šándor. Má plášť, bílou košili a kravatu, výraz jako James Bond. Tvářím se, jako bych na něj byl nasazený, je to vysoká hra zpravodajců. Už na Malostranské je Andor znejistěn, hledá kameru či zbraň, nervózně si jezdí rukou po tváři, protože dobře ví, že kdekdo "má vysílačku v nosní dírce a kulomet skrytý v sirce".

Mlha 

Jako když ve školní kuchyni paní v zástěře a se síťkou ve vlasech zvedne poklici a z hrnce se vyvalí mléčná pára, vzala si město mlha. A máloco je v ní vidět, rodičům se ztrácejí děti, řidičům horizont, jen plechové dámy v červených kabátkách jsou vidět, jak kloužou nábřežím kolejemi, a slyšet, jak se zlobí, když jim někdo zkříží cestu, podobně jako paní v zástěrách a síťkách, když někdo nedojí oběd.

Tulačka

Život na ulici a všechno, co k němu patří, alkohol, drogy, nouze, duševní nerovnováha, jí spolu s bezzubými ústy zkřivily tvář do tragikomické grimasy. Cestuje tramvají, v jedné ruce žmoulá cigaretu, v druhé plechovku piva, a povídá si pro sebe. Ta řeč je zmatená, jako řeč dětí anebo schizofreniků, teče přímo z nevědomí, bez filtru cenzury, který často pracuje příliš jednoduše, takže z řeči propouští jen fráze. Ona je ale všechno, jen ne fráze; vyvolává spoustu otázek (jistě i v lidech, kteří s odporem odvracejí zrak), ale není snadné najít takovou, na niž by byla jednoznačnou odpovědí. Žije offline, nemá práci, rodinu, občanský průkaz a možná už ani jméno, 28. října nebude sledovat přenos z Vladislavského sálu a nemá co poznamenat na margo české politiky. Ten pokřivený výraz v její tváři je možná hořký úsmešek nad sněním o identitě; jakoby říkal: takhle bezzubí a pomačkaní, bez průkazek a jmen, na svět přicházíte  a tak z něj i odejdete; vaše úzkosti z toho, kým jste, jsou jen nepodstatnou funkcí vaší mysli; to už si raději dejte pivo a cigaretu.

eRosary

Vatikán spustil aplikaci eRosary, elektronický růženec. Ve smyslu křesťanské zásady univerzalismu je aplikace dostupná jak pro systém android, tak pro iOS. Je to převratný krok: církev sama se přidala na stranu postmoderního projektu odkouzlení světa. A je to převrat i v rámci moderních technologií: dosud telefon fungoval jako úložiště informací, vzpomínek a emocí, jako ohromná encyklopedie, kronika a fórum. Od nyní je telefon spojnicí mezi člověkem a Bohem. Do jedniček a nul, do pixelů lze vtěsnat i Jeho, hlásí Vatikán.