Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sea někdy bohudík
Autor
agáta5
Dýchám dovnitř břicha
zavřu oči a poslouchám duši jak píská
mezi kostmi
nic neříká jen píská tiše jako já
do obrysů toho světa
co taky píská
(protože už všechno řekl včera)
den se podobá přístavu mých lodí
pokladům
nasbíraných při každém vyplutí
je jich tu na tisíc
splývají do jednoho tichého pískání
je to jako koncert náhodných kolemjdoucích
bezejmenných tváří
co plují nebem mezi vraty
a na nikoho nečekají …
14 názorů
Vždy jsi byla poctivě autobiografická a tedy i v těchto nostalgických polohách uvěřitelná, zneklidňující a dotýkavá.
občas sa mi zdá, že niekto na mňa píska...obzriem sa...nič...a potom zistím, že to môj hrudný kôš...nemladnem, no...kopce už nevybehnem ako srna ani mnohé iné aktivity nezvládam ako za mlada...čo je vlastne na tom stárnutí také úžasné?:)
*****
Evženie Brambůrková
23. 10. 2019Že by záducha? Tak jen mělce dýchat, to se upraví. :-)))
Po delší době jsem k tobě nakouk'. Nezklamala si mě. Tvé poetické vyprávění oslovuje svým jemným tónem a vyrovnaným pohledem na životní nastřádané zkušenosti.
Thea v tramvaji
22. 10. 2019Pro mne inspirativní čtení. Takové střípky. Občas se v tom ztratím, ale celkově mi to neva :)
Karpatský knihomoľ
22. 10. 2019a někdy bohudík niečo také napíšeš a podelíš sa s nami /*
Aguš, za tvoje dílko tě obrazně nevypískám. (ale tos předpokládám ani nečekala)
Dneska byla do rána v lese. Koukala přes puškohled, jak hlasitě šustí listy, když se snáší k zemi. V tom tichu a té tmě, jako v pohádce...klidně mohly i pískat...moc se mi líbí, básnička.