Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seMiluji podzim
Autor
Evženie Brambůrková
Ach ty barvy! Modré nebe!! Teplý větřík!!!
Stojím opřená o hrábě v zahradě staré chalupy v Lužických horách, nabírám síly a počítám stromy. Je jich hodně, jsou to staré jabloně, hrušně, ořešáky a hodně smrků a borovic.
Mnohé jabloně vypadají staré jako sám dům, ale víc než sto let jim není. Není možné, že by v takovém věku ještě měly jablka.
Tak dost snění a hrabat a hrabat. V každém věku mají stromy listí a to na podzim opadá, jen z dubu ne.
Nenávidím ořešáky a lidi, kteří se rádi brouzdají spadaným listím. Půjčila bych jim svoje hrábě. Hromady se zvětšují a plním listím kolečko a uháním z kopečka k lesíku, kde rostě veliká hromada. Již tři dny na tom usilovně pracuji.
Z okénka se vykloní moje prastará maminka a volá: ,,Jak je venku? Hezky?"
Utřu si pot a zatoužím být agentem 007 s povolením zabíjet: ,,Ano, je tu krásně!!!"
Tak ještě pár hromad a blíží se doba oběda.
,,Až nebudeš mít co dělat, rozlož ten zahradní stolek," ozve se z okénka. Odjistila jsem zbraň.
,,Jistě, maminko, hned jak se přestanu opalovat!" Ironie není na místě, ale máma slyší jen to, co chce.
Když po lehkém obědě zavolá bratr, povídá: ,, Nemusela jsi toho tolik hrabat, já bych to přejel sekačkou s mulčovačem." Je hodně daleko, jinak bych střílela!
Jen nevím, zda by ta sekačla projela listím po kolena. Ale pokrok nezastavíš.
Vyšla jsem znovu na zahradu, abych se pokochala pohledem na svou práci a s děsným rámusem dopadl na trávu další list z jabloně. Mít tak granát!!!
Uchopila jsem tašku a hodila ji do auta.
Ahoj mami, tak zase za týden.
16 názorů
Evženie Brambůrková
03. 02. 2020Děkuji ti. Jsem ráda, že nepadá sníh. Hrablo ni také sluší. :-)))
Tak to jsem ráda, s tím čicháním, někdy si říkám, jestli nejsem úchylná...
Jsem. :)
Evženie Brambůrková
24. 10. 2019Ořešáků máme pět. Ořechy sklízí zřejmě celá armáda veverek a na nás zbylo jen to listí. Taky mám ráda tu vůni, ale ne při práci. :-)))
Kdysi jsem zasadila dva ořešáky. Přežil jeden. Bydlí na něm s přestávkami veverka, má i svý krmítko. Já to listí ráda čichám. Nevím, kdo bude jednou hrabat a tak se tu směju, zatím... :)
Evženie Brambůrková
24. 10. 2019Nehorší na tom, Ireno, je, že to mamka myslí upřímně. Nějak jí nedojde, že jsem taky stará bába.
Evženie Brambůrková
24. 10. 2019Děkuji, Lerak12, já už jiná nebudu.
Pěkné mini s maximální snahou vyzbrojování. S lidským nadhledem a lehkou ironií. Povedené*
Pěkně text graduješ, jinak mírumilovná Evži!
Ořech před naším domkem taky brzy pustí listy, čeká na první mrazík a na mne, až přijedu domů:-)
Evženie Brambůrková
23. 10. 2019Děkuji, moji milí přátelé.
Vzpomněla jsem si při tom na Mládkovu písničku Nejkrásnější období je patrně podzim kdy má milá shrabuje listí - N.B. milá, nikoli on!
Máš samozřejmě moji podporu, Evži. Já pamatuju, co jsme se nahrabali na chatě listí, protože k nám všechno listí létalo zpoza plotu od sousedčiny vysoké břízy a olše. Moje matka jí říkala, aby stromy skácela, a ona se bránila, že si musí chránit sever. Matka na to dotčeně reagovala "Já mám taky sever." Ale sousedka nic nic neskácela a my jsme hrabali a hrabali...
Moc hezky zábavně napsáno. T.,
Hmm, tak ty tedy také patříš mezi lidi, pro které je nejdůležitější, aby měli co nejvíc nahrabáno. Škoda... ;-)
Evženie Brambůrková
23. 10. 2019Pár rukou navíc by se hodilo. :-)))
Hezký jsem si s tebou zahrabala ,pro bratra jistě nějaké listí napadá. :-)