Co dnes vyvrací lásku

"Lidé dnes dokáží obdivovat už jen arkadickou krajinu volného času a turistiku" napsal Michel Serres v knize Palečka. Esej o digitální revoluci. Kolik asi rozvodů zapříčinily spory o to, jak naložit s volným časem? Už ne alkoholismus, násilí, finanční problémy nebo paralelní vztahy, ale blahobyt a nuda vyvracejí lásku z kořenů.

Mezi večerem a ránem

Pamatuju dobu, kdy pozdě večer lidé byli vydáni samotě, manželé pak samotě ve dvou. Nebyl internet ani mobilní telefony. Člověk byl prostě mezi čtyřmi stěnami a nevěděl, ze na Kuvajt zrovna spadla bomba a Jennifer Lopez na oslavě vykoukly kalhotky; a nevěděl ani to, že jeho přátelé taky nespí a ani on jim to nemohl povědět; šéf mu nemohl uložit úkol, e-mail bylo ještě neznámé slovo. Pamatuju si tu dobu, ale už pořádně nevím, jak chutnala ta samota ve tmě pokoje, uprostřed bezčasí, v němž svět jakoby na chvíli nebyl. Budu vzpomínat, ještě ale odešlu tuhle zprávu..

Nešťastný křest

Dorazil i Fedor Gál, křest knihy (jejímž není spoluautorem) mohl začít. Petr H. se jako editor ujal slova. A začal k tématu. V tom ale Fedor dostal žízeň a natahoval se po sklence vína. Petr H. navzdory Fedorově nekázni představil autory, ale také některé z hostů, jež považoval za vzácné. A to neměl dělat. Fedor, ač všem na očích, totiž mezi nimi chyběl. A už si to štrádoval mezi regály pryč. „To som něspoznal také správanie, taká sprostota..“ mumlal si cestou hanby. Křest pokračoval v inspirativním duchu, přeli se Václav B. s Ivanem G., své řekli Vladimír Š. i Petr P., do řeči skákala Jiřina Š. a poznámkou na revoluční téma se připomněl Michael H. A protože Petr H. je pro vtip, společnost byla chvílemi i pobavená. Jako by nikdo nechápal vážnost situace, do které nejen tuhle, ale celou českou ba i světovou veřejnost Petr H. uvedl, k jakému zločinu a neštěstí zde došlo! Pohrdnout někým takovým, jako je Fedor Gál, se prostě nemůže vyplatit

Barevné metro

Už podruhé dnes vstupuji do hlubin metra zelené linky. A přichází mi na paměť nadutá poznámka už nevím koho: podle označení trasy metra se prý rozezná Pražák a venkovan, nejčastěji z Moravy, jak velí hloupá zkratka: ten přece rozeznává jen barvy. Zařekl jsem se tehdy, ostatně sám z periferie, že dokud mě byť jediný Pražák nepřesvědčí o výjimečné jazykové kompetenci místních, bude pro mě metro barevné.

Učitel

Má na starost osmačky, čtrnáctileté dívenky. Ach, jaká to je starost.. Není mu víc než třicet, a tak se holkám líbí. Jedou někam metrem a dvě se na něj usmívají poďobanými pusinkami a ptají se ho na nejrůznější pitominy a on jim na ně rezignovaně odpovídá. A jedna přitom žmoulá plastový kelímek od Starbucks a chvílemi do něj kouše, což by mohlo být nahlíženo hravě eroticky, ale pak ho zas nafukuje otvorem ve víčku, jako by jí byly nejvýše dva roky, a vrhá na něj u toho zamilované pohledy. A on se tváří bezúčastně, jako by nebral vážně slova starozákonního Kazatele: Raduj se mládenče v mladosti své.