Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sek mochyni
Autor
agáta5
Nejdřive je to jako říznutí o papír. Ustrnutí. Pohled na prst, který je dokonalý. Napnutý kloub, pravidelné čáry. Hladké bříško… a pak kapka krve. Maličká kapka, která se vydá cestou čar k dlani a narušuje dokonalost.
Znám vás do jedné. Důvěrně naslouchám krokům, které přibývají. Plníte můj prostor prazvláštními vůněmi. Některé znám z dětství. Nepamatuju se, kdo obracel seno, ale vím, jak vonělo. Je podivuhodné, že bych chtěla cosi podotknout, ale nepodotknu, ani se nijak neprojevím, jen zhluboka prodýchávám jednu vůni po druhé.
Někdy vás toužím předat dál. Když už vás držím pevně, začnu přemýšlet, proč vás zase pouštím. Jste nepřenositelné. V přítomnosti nacházím málo prostoru. Nakonec se touha rozplyne.
Nejste nikdy otázky. Možná je realita jiná a já jen ztratila schopnost rozlišit různobarevnost života. Ten věčný koloběh daných věcí, které jsou bezvýznamné a na nic mě neupozorňují.
A pak to ticho, které vás provází. Je nekonečně smířlivé. Jako když máma svolává děti k obědu a venku svítí slunce a stůl je plný kouřící polévky. Ve vzduchu je cítit petržel. Když zavřu oči, jsem dítě, co ohrnuje nos nad petrželí.
Jsem s vámi, rozprostřená do zahrady. Pletu věnec z mochyně. Sevřu ji pevně drátem… a pak kapka krve. Maličká kapka, která se vydá cestou čar k dlani a naruší dokonalost…
Nakonec otevřu oči a vím, že mám petržel ráda.
16 názorů
děkuji vám za čtení, mám radost
luzz, ano někdy chodím po hraně a někdy jsem už za ní. Jsou to mé pocity, které se pokouším dávat do řádků a někdy jsou holt pocity tak trochu "líbivé" nebo spíš nostalgické... asi se nepolepším :)
sidonia, jaká to návštěva... milá
No... Ono se řiká,že petržel by měl mít rád každý muž aby mu dýl vydržel,ale konkrétně já o tom teda fakt nic newim - na mou duši na psí uši a... A tak. ;)
Evženie Brambůrková
29. 10. 2019/T :-)
Mochyně do každé kuchyně a k tomu petržel. Dnes došla bohužel. Agáto jsi prima.
někdy jdeš (pro mě) na hranu "líbivosti" (děti k obědu), někdy se ztrácím (Nejste nikdy otázky.(?)), ale jinak docela fajn.
Příští rok si vysadím mochyni :) petržel máme rádi, až když jsme dospělí ... mochyni taky:) už jsem skoro dospělá, ... :) nejvyšší čas taky
kočko.. o kmocháčkovi? to by byl nejspíš horor nějaký
phil, tak to jsem neměla v plánu... fakt.. na holej pupík :)
jsem ráda, když hladí, alegno
goro, jj, orámované kapkou krve :) díky
já tyhle moc ráda... zamyšlenky jedny
Tvé texty prozaické jako tenhle nebo "o staré mlýnici" mají kouzlo vyprávěnek, trochu mi připomínají - kdysi z rozhlasu čtené - přelaskavé fejetonky Františka Nepila. Výběr a těším se na pokračování.
Mám u postele obraz s mochyní a kapkami krve. O petrželi bych mohla napsat pojednání. Jím ji každé ráno, jenom tak. Možná proto, že ji sela s mámou. Vždycky, když si přečtu tvoji báseň, tak se mi chce plakat. Nevím proč.
Gaťko, vím, že jsem rád, že jsi tu s náma a tvoříš.
Možná bys mohla napsat volné pokračování Ke kmocháčkovi. ;-)