Postapokalyptické Šípy

Stejně za to všechno může Rychlonožka. I když měl sen o ševci, který ho podle ohmataného, rozpadajícího se snáře měl varovat před budoucností, rozhodl se, že nám předestře svůj nápad:

"Kluci, dva kilometry na západ od naší klubovny jsou ruiny supermarketu. Třeba tam budou vozejčky, chápete? Takový ty vozejčky, co se v nich v době před Výbuchem vozilo jídlo, který jste si chtěli koupit. Mohli bychom se povozit."

Mirek Dušín si ho zprvu nevšímal. Právě improvizoval na kytaru a povedla se mu docela dobrá kreace:

na poušti jsem zastřelil
růži z vesmíru
dala sis ji místo vlasů
tam, kde tě hladím já
v tomto fuckin' světě
jsi má naděj na víru
že nebe šedý ještě smysl má

Píseň by dávala smysl, kdybychom v dnešním postapokalyptickém světě narazili na nějaké holky. Kromě Mutantů Kočičí Pracky však byly sutiny, které jsme obývali (a kde jsme si, plno krve a plno potu, postavili klubovnu) poloprázdné až prázdné. Mirek poté, co doproducíroval své umělecké vystoupení, souhlasil s tím, abychom výpravu provedli.

Po celou cestu jsme měli pocit, že jsme něco zapomněli doma. Nezapomněli jsme vyplnit Modrý život? Nebo nakrmit Bublinu? Brodili jsme se rozpadlými troskami bývalého sídliště a nemohli přijít na to, co nám chybí.

Cestou jsme potkali Štětináče, jak loví krysy. "Ha, Šípáci jsou na výpravě," usmál se, "nechcete nějakou elektroniku? je jako nová!"

"Pochopil jsem tvůj špatný vtip, Štětináči," procedil mezi zuby Jarka Metelka, "určitě je zavirovaná a bezpečnostní systém naší klubovny pod tvými počítačovými žertíky klekne. To tak!"

V ruinách supermarketu jsme se ani nedívali na police, kde kdysi bylo jídlo: všechno bylo již vyrabováno a cokoliv, co mělo nějakou cenu, si někdo odnesl již dávno. Zajímaly nás vozejčky: ovšem zapomněli jsme na to, že vozíčky byly z kovu: a tím pádem rabování "nepřežily" taky.

Když jsme se vraceli s nepořízenou domů, Rychlonožka se snažil vtipkovat: "Alespoň jsme si nenatloukli nos, pánové." Ovšem ještě než jsme došli ke klubovně, začalo nám být špatně od žaludku.

"Ale vždyť jsem tentokrát nejedl žádné třešně!" protestoval Jindra Hojer. Ale poté jsme si uvědomili, co jsme to zapomněli v klubovně a bez čeho se v dnešní době nedají podnikat výlety do neznámých krajin. "My jsme ale plantážníci!" povzdychl si Červenáček, i když dneska už nikdo neví, kdo nebo co to takový plantážník vlastně je.

DĚTI! NIKDY NEZAPOMEŇTE DOMA SVŮJ GEIGERŮV POČÍTAČ!
SVĚT JE PLNÝ RADIACE A POKUD NEBUDETE MYSLET NA SVOJI BEZPEČNOST,
MOHLY BYSTE DOPADNOUT JAKO HRDINOVÉ NAŠEHO SERIÁLU

Povídku vydal Nový Mladý Hlasatel, časopis, který rozhazujeme každý sudý pátek mezi ruinami a doufáme, že jej najde někdo, kdo umí číst. Všechny postavy jsou smyšlené a copyrighty už v dnešní době neexistují a nedají se vymáhat.