Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZe hřbitova
Autor
Radovan Jiří Voříšek
stuhy věnců
pod šedou fotkou
titulky němého filmu
*
kořeny túje
spojovací kabely
kmen je anténa
*
dědovo jméno
čitelné jen doteky
teď tě hladím já
*
hřbitovní brána vrzla
Blíž k tobě Bože můj
měla pravdu
*
čas po Všech svatých
nabírá na obrátkách
odpusť nám viny
*
krkavec kráká
na náhrobním kameni
smráká se brzy
*
den je tažný pták
havran sedí na větvi
z peří trousí tmu
40 názorů
Radovan Jiří Voříšek
13. 07. 2021a jo, dík za vysvětlení, to jsem se po ránu zasmál
Radovan Jiří Voříšek
12. 07. 2021jakej špalek? jaká stará a nová víra? kde to vidíš?
Radovan Jiří Voříšek
23. 11. 2019Náhrobek, nevím, spíš ne. Ale kříže na hrobech z dřívějších dob jsou často litinové.
Radovan Jiří Voříšek
23. 11. 2019ahoj a dí za návštěvu, s časem to mám podobně
Radovan Jiří Voříšek
21. 11. 2019Promiň, asi jsem hloupej, nebo starej, ale spíš obojí. nevím ani, co znamená wtf
Radovan Jiří Voříšek
20. 11. 2019california, kdo je Palahniuk?
Radovan Jiří Voříšek
12. 11. 2019puzzle, je bezva ta tvoje básnička, DÍK
Radovan Jiří Voříšek
12. 11. 2019snake01, dík moc za kritiku jak víno a navíc plně využitelnou pro autora
dědovo jméno
čitelné jen doteky
teď tě hladím já
Tenhle text pro mě osobně jako jediný ze soubotu splňuje parametry haiku, ostatní vnímám spíš jako miniatury. I tady je to, s ohledem na výrazné zapojení lyrického subjektu trochu spekulativní, ale ten obraz je pěkný a téměž bez hodnotící složky.
krkavec kráká
na náhrobním kameni
smráká se brzy
Tohle je druhý text, který má za mě k haiku velmi blízko, ale trochu ho podezřívám z vypočítavosti (psaní na efekt), nicméně jako obrat je to moc pěkné a líbí se mi, jak poslední verš vytváří nenásilně předah v podobš podobenství a nechává dostatek nedovyřčeného.
Jinak ale některé Tvé texty inklinují k metaforičnosti - a v tom ohledu se už vzdalují haiku v pravém slova smyslu:
stuhy věnců
pod šedou fotkou
titulky němého filmu
Tento text je typickým případem - poslední verš, ač působivý proměňuje zcela perspektivu pozorovatele a z objektivního, nekonotovaného pozorování se stává osobní perspektiva lyrického subjektu, v níž se do pozorovaného promítne (metaforickým způsobem) osobní zkušenost pozorovatele.
Za ty první dvě zmíněná - tip.
Radovan Jiří Voříšek
10. 11. 2019Dík za komentář, Puzzle. Máš ten text písně někde?
Radovan Jiří Voříšek
05. 11. 2019Philogyny - ještě že ne ta osmá
Radovan Jiří Voříšek
05. 11. 2019nezklameš, velké díky, Opičáku
Radovane, nejspíš jsi očekával (snad bez hrůzy), že se nechám inspirovat. Ano, je tomu tak, nechal:
Touhy milenců
neznají verzi krotkou
slast v stínu jilmu
*
Doběhlý Hujer
třídnímu jít zavelí
což zlost znamená
*
Je zase sťatý
chůze navýsost vratká
nebude jiný
Radovan Jiří Voříšek
05. 11. 2019Atkij, to je těžký, vždyť já jsem podstatou metafora
Náhrobek
dědovo jméno
čitelné jen doteky
Líbí se mi ta situace. Škoda, že se nedokážeš vzdát té metaforičnosti. Máš na haiku vnímavé oči.
Radovan Jiří Voříšek
05. 11. 2019Karpatský knihomole, to víš, moje deformace (bývalý učitel, nyní psychoterapeut, poradce) - vysvětluju, furt vysvětluju
Radovan Jiří Voříšek
05. 11. 2019a zároveň jsem myslel na spojení - neboštík - kořeny - strom
kořeny rostoucí až rakvi, jakože jimi neboštík může vysélat
najviac sa mi páči trojka
najmenej to "vysvetľovanie" kmen je anténa či den je tažný pták