Neřest prostřednictvím AirBnB (2-3. místo v "Próze měsíce - listopad 2019")

Otevřel jsem likérník a zjistil, že všechny láhve jsou nejen otevřené, ale i značně odpité. Při jejich likvidaci jsem si tak zachovával bystrou mysl a už třetího dne života v opuštěném 3 + 1 jsem přišel na spásnou myšlenku, kterou stačilo jen zapít posledním hltem chartreusky: V době internetového boomu a všelijakých aplikací musí přece být snadné cestovat, seznamovat se a nacházet odpovídající partnerky!

Vyzkoušel jsem „singlemanparadise“, „thai cupid“, „ukrainiangirllove“, „redcat“, „elitepartnerlook“ i „hazido“. Což o to, odezva byla veliká. Denně jsem dostával desítky spamů a nabídek k nejdivočejším hrátkám od osamělých žen z blízka i zdaleka. Když jsem však zaplatil 3 dolary 80 centů, abych odtajnil fotografii a její mobilní číslo, začaly se na mě hrnout otázky a po každé druhé byly splatné další 3 dolary 80. Ani jsem nemusel nic zadávat do Gopaye. Strhával si to sám, dokud jsem nezablokoval a pro jistotu úplně nerozstříhal platební kartu.  

Pak mě napadlo spojit příjemné s poznáváním. Na „findyourtravelbuddy“ jsem zadal údaje, kdy a kam chci jet. Do pěti minut jsem měl desítky nabídek. Zřejmě jsem udělal chybu tím, že jsem jednak prozradil svůj věk (66 let) a zadruhé umístil na profil svou reálnou fotografii špatně oholeného, obtloustlého, plešatého a vyžilého strejčka. Ženy, které projevily zájem mě na cestách doprovázet, popřípadě v místě určení přímo bydlely, všechny vypadaly jako moje babička ve vysokém stadiu Alzheimera krátce před smrtí.

Nezbylo mi, než se pokusit o lest. Zaregistroval jsem se na AirBnB. Najdu si nocleh na atraktivním místě s vhodnou, tedy nepříliš atraktivní, spíše zoufalou majitelkou a pak …

Začal jsem opatrně. V sousedním Rakousku. Vesnice se jmenovala Schreckendorf. Majitelka sice na profil umístila fotku zachycující jen třetinu hlavy, ale i z ní bylo patrné, že má brýle, splihlé vlasy a předkus. Ideální cíl. Zaplatil jsem jednu noc, cestou koupil ve Znojmě nějaké proteinové tyčinky a jednu šestku smoothies. Za nasbírané bonusové body jsem od Fruitissima dostal láhev zeleninové šťávy a na flashku jsem si nahrál sérii mexických romantických písní z rádia Cafe Romantico (Rakušanka Julia upozorňovala, že ve vsi kolísá signál internetu, a tak mohla být data z cloudu nepřístupná).

Přijel jsem do Schreckendorfu s dvouhodinovým předstihem. Byt AirBNB byl ve vesnické bytovce a nikde ani živáčka. Ze zoufalství jsem chodil mezi hřbitovem a hřbitovní kaplí, až jsem objevil market Spar. Z ještě většího zoufalství jsem si za 4,80 Eur koupil proteinovou zmrzlinu. Když jsem ji dojedl, zavolal jsem Julii na WhatsApp. Marně. Poslala zprávu, že byt je připraven. Natěšený jsem doklusal k bytovce. Byt byl zavřený a na zvonění, ani klepání nikdo nereagoval.       

„Jsem tu,“ napsal jsem.

„Klíč je v krabičce,“ zněla odpověď.

Na futru skutečně byla jakási krabička se čtyřmi číselnými kolečky, jaká bývají třeba na kufru.

„Jak to otevřu?“

„Poslala jsem ti kód.“

Projíždím historii naší komunikace a nacházím kód. Natočím kolečka na správné číslice a nic.

„Nastavil jsem kód, co dál?“

„Otevři krabičku!“

Ale jak, holka? Cloumám krabičkou nahoru, do stran, a nakonec dolů. Tehdy se konečně otevře, vytáhnu klíč, odemknu si a moje první dobrodružství pod hlavičkou AirBNB začíná. Apartmán zahrnuje i kuchyňku. Tam si v rychlovarné konvici uvařím kávu z vlastního sáčku. V Lidlu stálo 150 gramů Robusty 17 korun. Přikusuji žitný bochánek za 5,90, na který jsem nakladl kuřecí šunku PIKOK 100 gramů v akční slevě za 17,90.

Co dál? Vídeň je sice blízko, za Dunajem, ale nejbližší most je 38 kilometrů. Ještě že jsem si vzal jeden z románů, které manželka před svým odchodem poházela jako bezcenné po podlaze před knihovnou: Cár mlhy od Michela Prisca. Kniha je to skutečně blbá, ale televize v apartmánu není. To také uvedu do recenze.

Ráno jsem vstal ještě za tmy a vyrazil. K nejbližšímu autobusu to bylo dvanáct kilometrů. Sotva jsem minul ceduli oznamující, že opouštím Schreckendorf, objevila se na AirBnB od Julie pochvalná recenze na mě. Zanechal jsem prý byt čistý. Doporučuje mě. To musela čekat skrytá za rohem. Jinak to nemohla stihnout.

Tento první neúspěch mě neodradil. Naopak. Druhým pokusem jsem se vydal dál. Až do italského Bergama. Na samotě v odlehlém lesíku pronajímala Natalia pokoj v rozlehlé vile. Byla to Thajka, které po rozvodu s evropským manželem zbyla kromě očí pro pláč právě už jen ta vila. S bazénem, parní lázní a soukromým kinem. To vše za 79 Eur za noc bez snídaně.

Do mého rozpočtu se zakousl ještě i taxík z letiště do hor za dalších 39 Eur. Ještě že jsem měl nakoupenou minerální vodu Saguaro, cereální bagety a šunku z LIDLu. Jako tajnou zbraň jsem si navíc vzal dvě láhve zlevněného Prosecca po 79,- Kč.  

Říká se, že normální chlap se neudrží, když se žena svlékne, ať už vypadá jakkoli. Natália byla tmavý typ s dlouhými rovnými vlasy a už počátkem první láhve Prosecca mě seznámila se svým tělem. Ne úplně. Kalhotky si nechala. Odhadl jsem, že je po šesti dětech, že kojila opravdu starostlivě a že posledních deset let se v jídle nijak neomezovala. Naštěstí na ni alkohol působil rychle a brzy nebyla schopná jiného pohybu než mluvení. Artikulovala hůře a moje znalost intimních výrazů v italštině má značné mezery. Protože je však doplňovala nekoordinovanými sice, ale názornými gesty rukou, porozuměl jsem. Thajky dosahují v neverbální komunikaci velkého mistrovství.

V klidu bych dopil druhou láhev a smířil se s dalším neúspěchem, kdyby Natálie neměla psa. Americký staffordšír Bruby se dožadoval vycházky velmi důrazně. Odolával jsem až do okamžiku, kdy se mi ostentativně vymočil na nohavici. Pak jsem našel vodítko i obojek, nechal rozvalenou Natálii na gauči a většinu noci strávil povlávající na vodítku v konstantní, délkou vodítka definované, vzdálenosti za Brubym.

Peněz za noční taxík mi bylo líto a noc na letišti jsem také strávit nechtěl. Určitou jiskřičku naděje mi dával očekávaný příjezd Natáliiny mnohem mladší sestry. Teprve ráno, když mi Natalia snědla obě cereální bulky, jsem se dozvěděl, že hezčí a mladší sestra přijede až na vánoce.

V recenzi jsem se pomstil. Napsal jsem, že pokoj je opotřebovaný a v koupelně nejsou renesanční, ale jen barokní prvky. Navíc majitelka otravuje hosty svým psem, kouří a nutí hosty šetřit teplou vodou. Nebyla to pravda. Tekla jen studená.

Třetí pokus mně umožnil poznat, jak drsné bývá i v teplém ročním období pobřeží Biskajského zálivu. Poučen z předchozích nezdarů pronajal jsem si pokoj ve městě (Biarritz), abych měl možnost úniku.

Vždycky jsem si myslel, že Corazon je ženské jméno. Dveře mně otevřel podsaditý Mexičan černý jak uhel. Varovat mě měl už jeho první pohled. Díval se mi níže, než mám podbřišek. Že je to gay, jsem ale poznal až tehdy, když mi se sklenkou bordeaux v ruce položil druhou ruku na stehno.

Nevěřili byste, že v noci v Biarritzu neseženete žádné ubytování. Z nachlazení kvůli noci strávené na větrném břehu Atlantiku jsem se už vyléčil. Příště asi raději zkusím couchsurfing.