Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePoezie všedního
Autor
Movsar
Poezie všedního
Chlapovi před Quadriem upadl rohlík. Shýbl by se pro něj, ale pes, kterého zrovna kolem vedl tulák, neváhal a po rohlíku vmžiku chňapl, šťastný z kusu suchého žvance. V takových bezvýznamných mžicích, v náhodném setkání upadlého rohlíku s tlamou zvířete přebývá jistá poezie. Poezie bílého pečiva a věčného hladu psisek.
Oškliváček a kronika lidstva
Ženská u Palladia. Fotí svého oškliváčka. Ten se na ni šklebí z kočárku, aby byl ještě ošklivější. Aby byl na věčnost ošklivý, fotí ho a jako zprávu o své hrdosti a genech nepříliš podařených vkládá do veliké kroniky světa jménem fejsbůk.
Japonci
Japonci v tramvaji. On má černé plátěné tepláky v pase stažené šňůrou na prádlo a strakaté tenisky, ona něco podobného a na tváři máselnou pleťovou masku. Sednou si a nastartují své telefony. Pak si povídají, aniž by z nich spustili oči. Dva oživlí tamagoči.
Už to vědí i hvězdy
Hněvivý bůh Neptun se ohlásil na Chalkidiki. Je z toho sedm mrtvých, bezpočet zraněných a velká škoda. A přitom jen chvíle, jako když se věci obrátí naruby a z nebe padá moře. Celý ostrov se pak ponořil do tmy, bez proudu na hvězdy děravý; už to vědí i v souhvězdí Kasiopea. A my taky - televize Nova jako jediná u toho!
Řeřavé město
Západem slunce zarudlé město, dohořívá neděle. Řeřavé kameny domů se svými lidmi. Uvnitř to pálí, píše někdo na papír.
Ráj imbecilů
Praha se stala terapeutickým centrem pro mentálně retardované z celého světa. Pivní vozy s halekajícími imbecily, obří plyšoví medvědi v Celetné a na Můstku, bublifuky, koloběžky pro ty, co touží mít zakrnělé nožky, živé sochy, kýče z Karlova mostu.. A dnes v Delmartu: Španělka s třicetiletým synáčkem zapomněli pin u všech tří kreditek, za nimi nervózní fronta, funkční byla jen jedna pokladna, a tak se líně vydali shánět taťku obdivujícího venku plechového Kafku. Až ten si vzpomněl.
Beznaděj a otevřenost pravdě
Wabiho beznaděj je mi ze všech písňových beznadějí nejsympatičtější. Není v ní hořkost a úděl je snášen se stoickým klidem. Všechny ty "domky u trati", "třetí stání" a jiné věci, v nichž je koncentrováno outsiderství a porážka, mají své kouzlo. Možná jen marný sladkobol sebelítosti, ale možná vrcholný biblický motiv: Kristův příběh je taky příběhem prohry, doslova porážky, která nás ale často víc než co jiného otevírá pravdě.
Zvony a hřmění
Namísto zvonů z místních kostelíčků k nedělnímu obědu padalo hřmění. Hrozivý zvuk z nebes, kterému z bázně a nenechavosti člověk připsal čistě fyzikální důvody. O zvonění kostelíčků tolik vědeckých výkazů nevidno. Tak zatímco jedno člověk moderní éry imaginaci vyrval bezezbytku, druhé jí téměř bezezbytku ponechal. Z bázně? alibismu?
12 názorů
Zaujalo mě, že Kristus to vlastně vzdal. Mohl odejít do ilegality a vést aprtyzánskou válku. Nechtěl. Hus to vlastně také vzdal. Nakonec se tak nějak všichni vzdáme té tupé mašinerii většiny, jeden dříve, druhý později. jeden v LDNce, druhý sebevraždou.
Trefil mě Ráj imbecilů s ruským přízvukem, fronty change & Charl's bridge. K zamyšlení je to celé. Bezva.