Dětství

...jako když toto dílo vzniklo pod rukama řezbáře. Krásný zážitek.

@)---}------------

Tip s růží.

připomenuto - pamatuju hlavně z knížky, kterou mám od Tebe, snad se nepletu 

mávám

byl jsi umný běžec. dobře ti tak...

Zkus o dětství vyprávět. Začni až někde tam co si pamatuješ. Piš o tom a začne se ti vybavovat další a další. Alespoň mně se tak stalo, je to až neuvěřitelné...

Vzpomínky všech jsou generačně podobné, jedná se o přehršel archetypů; vystihl jsi to přesně :)

Děkuju za milé zastavení.

Nevím, zda se zde jedná o přehršel archetypů,..., nebo zda pouze mé vzpomínky  jsou tak podobné, ale v mnoha jednotlivostech jako bych vzpomínal já sám:)

Upřesním, v novém videopřednesu od Sázavy. Získal jsem silný pocit, jak pravdivá nostalgie v tom nejlepším slova smyslu umí zasáhnout.

Vracím se poté, co jsem báseň vyslechl ve tvém videopřednesu. Před půlrokem jsem ji vnímal víc jako projev nostalgie, dnes mne uchvátila mnohem víc.

ježíšišmarjá, jsem si cvrkla, jak je to skvělé.

Vidíš, že to umíš!

hladké, jako když pustíš kuličku z dokonalého kopce a ona se pak stářím zastaví v údolí.

díky

krásný. Líbí se mi ta myšlenka, jak člověk dospívá a ztrácí jistotu matčiny náruče. Běží z kopce dolů, nestíhá, o číslo větčí boty padá, dělá kotrmelce, a mma už nepřijde, aby pofoukala bolístku. Ze života. pravdivé.

Krásná vzpomínková momentka...***

Je to pěkný, protože miluji vnoučata   ...a vracím se v čase s nima

Sladkobolně děsivé a téměř nedotknutelně vzdálené... Že jsme mohli být kdy takto jednoduše šťastní.

Hmm, to je hezký...

Ach mládí,

ve snu skutečnost, ve skutečnosti sen

a při vzpomínce úsměv plný slz

( Ping Sing)

Měkké. Proč to neopravíš

moc líbilo *, snad proto, že já podobné vzpomínky nemám, byla jsem moc přeopatrná a jsem stále, chjo, o moc jsem přišla :-))

Tak snadno uvěřitelné .....................                                 *

jó dětství je podstata...*

Krása. Díky, žes to připomenul :) Tenhle sešup z kopce znám tak dobře!

Nádherná báseň. I video. Odnáším si Tvá slova do zbytku dne. Máš můj obdiv. Málokomu se podaří poskládat takto text, vcelku obyčejně, přitom originálně, sentimentu tak akorát, jak jen může báseň o dětství dovolit. Přitom svou opravdovostí funguje, navazuje na vlastní vzpomínky. A v tom je to největší umění. Srozumitelně a přeci originálně. Bylo mi potěšením číst.

Velice hezké a až renesančně vypracované. Do hnoje ne, říkali Rychlé šípy

Rebecco, to jo, vidím to na svých dětech, jak si všímají věcí, které my dospělí míjíme s automatickou samozřejmostí. Mrzí mě, že si z dětství pamatuju hrozně málo, a těch vzpomínek neustále ubývá. 

P.S.: ...a jak dlouho trvaly letní prázdniny - ty byly nekonečné... :)

...pamatuji, jak jsem v obdobném věku nestačil kamarádům, když u nás za vsí spadl větroň...

Vedle Irci a Karla mrucím pochvalne i já.

I mně se líbí velice. Dětství jsou krásné vzpomínky.

Ráda jsem poslouchala i četla, máš to moc hezké...