Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seSlepé uličky české vzdělávací politiky
Autor
Stargazer
Úvaha na téma výchova a vzdělávání.
Problémy ve výchově a vzdělávání budoucích generací se v posledních dnech a týdnech konečně dostaly do popředí zájmu české veřejnosti. Rozproudila se vášnivá diskuze mezi erudovanými metodiky vzdělání, kteří sami nikdy neučili, nenasytnými odboráři, co nikdy nebudou mít dost, a námi rodiči, kteří stejně víme ze všech nejlíp, jak by se to v tom školství mělo dělat.
Čeští pedagogové by si bezpochyby zasloužili vyšší platové ohodnocení, minimálně za tím účelem, aby se prestiž tohoto kdysi v očích společnosti váženého povolání přiblížila evropskému standardu. Všem zúčastněným však musí být dávno jasné, že zvýšením platů pedagogům se kvalita vzdělání v naší zemi nezvedne ani o milimetr. Znám ze svého okolí mnoho do svého povolání až nezdravě zapálených učitelů a troufnu si tvrdit, že ani za 100 tisíc lépe učit nebudou. Oni už jedou na maximum. Je třeba spíše upravit legislativu tak, aby se ve školách znovu dalo učit. Aby učitel nebyl pod dozorem rodičů a nebál se dát žákovi špatnou známku. Aby se ředitelé ze strachu před inspekcí nemuseli bát postavit za své zaměstnance apod. V našem školském systému je asi tisíc věcí, za které by se dalo stávkovat. Mzdy však mezi ně momentálně nepatří.
A konečně se blýská na lepší časy! Ministerstvo školství totiž právě představilo převratný materiál s názvem Hlavní směry vzdělávací politiky České republiky. Ten má za úkol otočit kormidlem našeho vzdělávání po dlouhých letech nadobro tím správným směrem. Očekávám, že nový koncept promění kvalitu výuky podobně jako zavedení Rámcových vzdělávacích programů v roce 2005, od jejichž existence úroveň českých školáků v porovnání se světem v mezinárodních výzkumech už jen exponenciálně klesá níž a níž.
V tomto dokumentu se mimo jiné píše, že učitel budoucnosti by už v žádném případě neměl být „chodící encyklopedií, nýbrž pouze jakýmsi mentorem či průvodcem vzděláváním.“ Chápu to správně, že když je učitel chytrý a vzdělaný, tak je to dnes už vlastně nežádoucí? Kde se najednou vzala ta drzost popírat vše, co tady dvě stě let fungovalo? Proč jsme na prvorepublikových gymnáziích dokázali učit žáky latinu a řečtinu a dnes je neumíme naučit ani pořádně česky? Když si vzpomenu na svá školní léta, musím se pousmát nad představou, že by mi na základce učitelka řekla: „samostatně studuj, co uznáš za vhodné, a já tě z toho za měsíc prozkouším.“ No přirozeně bych měsíc nedělal nic. Tento líbivý koncept je v našem prostředí, kde valná část žáků ani netuší, proč do budovy s nápisem škola dorazili, naprosto nerealizovatelný. Dítě prostě potřebuje stanovit pevné hranice a řád. A můžeme si pod vlivem současného všeprostupujícího pseudohumanismu tisíckrát nalhávat, že je tomu jinak. Nemalujme si, že je za novou strategií něco jiného než další snaha snížit nároky kladené na selhávající žáky. Tak jak jsme podle očekávání odložili povinnou státní maturitu z matematiky, tak brzy zredukujeme učební osnovy, možná zrušíme státnice nebo známky obecně, protože současný systém hodnocení prý žáky trýzní.
Nedávno jsem úplně náhodou zavítal na jedno mládežnické sportovní utkání. Nepřijel delegovaný rozhodčí, takže zápas řídil dobrovolník z lidu. Pískal špatně. A ti dvanáctiletí kluci to okamžitě vycítili. Začali se zákeřně faulovat, hádat se o každý míč, vzájemně si nadávat. Jejich rodiče, místo aby je umravnili, zpoza hřiště pokřikovali na rozhodčího a před zraky svých dětí ho vulgárně uráželi. Bez nadřízené autority se okamžitě zhroutil veškerý řád, veškerá kultura. Zlo v těch lidech začalo okamžitě pronikat na povrch. Přišlo mi to symbolické. Jako obraz našeho přístupu k výchově. Popřeli jsme autoritu dospělého, rozhodčího, trenéra, učitele i školy jako instituce.
Ministerstvem představená strategie je zase jen bohapustým plácnutím do vody. Snahou, jak v prázdných frázích rozmělnit skutečné problémy, které si nechceme připustit. V celé debatě o kvalitě školství se - a to zajisté ne náhodou - opět zapomnělo na to nejdůležitější. Na roli dítěte. Pořád se mluví o pedocentrismu, o tom, že dítě má být ve středu zájmu vzdělávacího procesu. Přenesme tedy konečně aktivitu a zodpovědnost na děti samotné. Ať se ony zpovídají svým rodičům, svým učitelům a vychovatelům, tak jak tomu bylo v historii odnepaměti. Buďme přísní, tak jako na nás byli naši rodiče, za což jsme jim dnes mnohdy vděční. Přestaňme děti donekonečna ochraňovat a opečovávat jako nedotknutelný svatý grál.
Chyba totiž není ani tak ve školském systému, jakožto v celkovém přístupu naší společnosti ke vzdělání. Přestaňme být rodiči, pro které zájem o vzdělání jejich dětí spočívá ve zběžném zhlédnutí žákovské knížky a následném lynčování učitelů na třídních schůzkách. Raději se zeptejme zkušených pedagogů, proč se před 15 lety zvládli žáci naučit bez větších problémů trojnásobek toho, co děti dnešní. Začali snad ti stejní lidé hůř učit, anebo je pravda úplně někde jinde? Chceme ji však vůbec znát..?
17 názorů
Stargazere, v osmé tř. mi nešla matika, i přihlásila jsem se na zájmový kroužek z matematiky... tam jsem na "žertovných a názorných" příkladech pochopila učivo, které v běžné hodině šlo kolem mne nepovšimnuto... pak na střední jsem už žádný problém neměla, naopak:-)
Prosecký, chápu, že na vysoké už tohle jde asi stěží:-), ale to semínko zájmu mohlo - mělo - být zaseto již daleko dříve...
Do studia oborů, které jsou náročné, špatně zaplacené a nemají prestiž se prostě lidi obecně nehrnou.
Prosecký, já mluvím ale spíš o přicházení do oboru - tam je potenciál pro budoucnost.
Johanakrupa
12. 11. 2019Ano, s většinou ve tvé úvaze souhlasím. Pracuji ve škole a hlavně, mám doma dvě pubertální děti. Tak polovina rodičů žáků, kteří mají jak výchovné, tak studijní problémy, nedokáže pochopit, že problém je většinou hlavně na straně rodiny a ne vyučujícího. A jsou to v devadesáti procentech rodiny rozvrácené, nikdy dřív bych nevěřila, jak velký vliv to na děti má. Rodiče by měli vychovávat, škola vzdělávat.
Jako máma musím říct i to, že učiva je opravdu hodně a děti jsou často zahlceny přebytečnými informacemi.
Školství se opravdu změnit musí, ale to neznamená, že by si děti měly dělat, co chtějí..
Stargazere, skutečně jsme hloupější. Protože kdyby někdo sedlákovi v roce 1900 řekl:
- že zdravotní péče může být zadarmo, ten by se mu vysmál,
- cena brambor kolísá podle velikosti úrody a poptávky lihovarů, sedlák by to chápal,
- se musí opravit most přes potok, ale že jim na to nikdo nic nedá, nenavrhl by sedlák, že zaplatí více na daních, ty odejdou do Hradce králové, do Prahy a do Vídně, pak se z toho 30% vrátí a starosta najme stavební firmu z Plzně, aby mostek opravila. Obec by se složila, zapatila místního zedníka, nakoupila u hraběte Nostice přířez a opravila by ho sama.
Jistě, doba se změnila, nic už si nevyrábíme sami. Ale princip zůstal. Navíc pekař i šindelář dobře chápali, že když nebudou mít zakázky a zákazníky, je jim prd platné, že si můžou koupit všechno levněji z Číny, protože to nebudou mít z čeho zaplatit. A kdyby jim "erár" nějaké peníze dal, věděli by, že nejsou kryté.
Mám ale dojem, že tato osvícená liberální doba zmizela a byla vlastně jen krátkou epizodou 1867-1914. Te´d už jsme se vrátili do otrokářské společnosti, kdyo všem rozhoduje hloupá masa v aréně, kterou zajímá jenom "chléb a hry".
Učit matematiku zábavně - to máš pravdu (já učím ekonomii na matematickém ústavu)? I kdybych se rozkrájel, nanosil jim komiksovou variantu výkladu, dělal s nimi testy, hrál různé ekonomické hry (jak to dělají v Severní Americe), je to prostě nezajímá. Novinky na Tik Tok jsou peostě zajímavější.
Na druhé straně jak může mít volební právo někdo, kdo neví vůbec nic z matematiky (veličiny státního rozpočtu), dějepisu, ani zeměpisu?
Učit matematiku zábavně - to máš pravdu (já učím ekonomii na matematickém ústavu)? I kdybych se rozkrájel, nanosil jim komiksovou variantu výkladu, dělal s nimi testy, hrál různé ekonomické hry (jak to dělají v Severní Americe), je to prostě nezajímá. Novinky na Tik Tok jsou peostě zajímavější.
Na druhé straně jak může mít volební právo někdo, kdo neví vůbec nic z matematiky (veličiny státního rozpočtu), dějepisu, ani zeměpisu?
Stargazere, omlouvám se za zkomolení nicku. Mám zkušenost učitele (i když pohříchu jen na univerzitě - to asi není typicá učitelská situace a jen dílčí úvazek).
Jeden problém je, co vůbec a jak učit. Biflování faktů není cestou, ale mnoho informací se prostě do dětí musí vtlouct.
Latina za Rakouska měla být lingua franca. Tou je dnes angličtina, ale žijeme, bohužel v národním státě, bez možnosti živého styku s jinými jazyky pro většinu z nás. Zásadním problémem byla chybějící výchova ke svodobnému myšlení.
Druhým problémem je, jak se má kontrolovat a motivovat učitel, ze své podstaty věřejná služba se měkkým výstupem, když navíc nemá prestiž a když nevíme, co vlastně má být výstupem.
Dalším problémem je, že se zásadně změnila dostupnost informací (vzrostla) a ochota/potřeba lidí je hledat. Co vlastně chcete dnes studentům říkat, když si všechna fakta mohou najít ve wikipedii a souvislosti, vlastní myšlení a kritické pojetí je nezajímají. Nepotřebují je. Vzdělání je cestou ke svobodě, ale oni ji tak širokou nepotřebují. Aby uspěli, potřebují strýčka na městském úřadě nebo přízeň politické strany.
Rodiče to všechno cítí, většinou tím také sami po revoluci prošli.
A, Zboro, s tím odcházením z oboru to je aktuální jen tam, kde jsou jiná pracovní místa. Mimo velká města jich zase tolik není a bude to ještě horší, až skončí aktuální, mimořádná, konjunktura.
Goro, když si vzpomenu na svá školní léta - učit třeba matematiku zábavně a zajímavě (jak je dnes všude hlásáno) - to mi zní trošku jako oxymoron :-)
Prosecký, máš pravdu. Je to přesně o tom, jak je dnes vzdělání mezi lidmi vnímáno. Jsme sice strašně globální, internetoví, ale přitom celkově hloupější než před 100 lety..
Zboro, věta "námi rodiči, kteří stejně víme ze všech nejlíp, jak by se to v tom školství mělo dělat" je samožejmě ironie a tudíž nemá na erudici předkládané úvahy praždný vliv.
Je zřejmé, že patříš přesně do tvrdého jádra pseudohumanistů, do nichž se moje úvaha víceméně obouvá. Rozhovory jsem viděl už dříve a jsou mi spíše k smíchu, než abych je bral vážně. Pohybuji se dost dlouho mezi dětmi a mám zcela jinou zkušenost.
Takže ano, dnešní žáky neznámkujme, nepoznámkujme, nic je neučme, protože vědomosti z dějepisu a literatury v praxi stejně nikdy nevyužijí a jen pozorujme, jak z nich roste krásná nová společnost...
Je to opravdu na hlubší a delší úvahy, nejsem pedagog, takže do problematiky nejsem zasvěcena.
Jen jsem postřehla, že někteří rodiče se o učitelích svých dětí nevyjadřují rozumně, korektně, a děti si to rychle zapamatují. Pokud rodiče nepochopí, co vzdělání znamená pro jejich a všechny děti a budou tohle zaměstnání podceňovat, nebude to snadné...
Podle mne mají šanci učitelé, kteří dokáží pro děti připravit program do hodiny natolik zajímavý a přitom náročný, že je to zaujme. Všichni nakonec vzpomínáme s úctou na učitele, kteří nás dovedli naučit co nejvíc - a že se to v dalším studiu hodilo!
Stragare, to je velké téma. Začnu tím, jak se změnil/klesl význam vzdělání v moderní globální internetové společnosti. Podstatně.
Už jen věta: "...a námi rodiči, kteří stejně víme ze všech nejlíp, jak by se to v tom školství mělo dělat." poměrně jasně předurčuje, jak erudovaným směrem se asitak následující úvaha bude ubírat.
Takže popořadě:
1. O učitelskou profesi není zájem. Pedagogická fakulta nepatří mezi prestižní a hodně jejích absloventů odchází do jiných oborů. Jednoduše proto, že být učitel je velmi náročné a špatně zaplacené. Zvýšení platů má mimo jiné přilákat do škol více absolventů a do PF více studentů.
2. Ne, nechápeš to správně, že když je učitel chytrý a vzdělaný, tak je to dnes už vlastně nežádoucí? Jen tu není od toho aby stál před tabulí a dával své encyklopedické znalosti na odiv vykuleným frustrovaným žákům, kteří sedí v lavicích s rukama za zády.
3. Pokud žiješ v domění, že školský systém Rakouska-Uherska (který v některých školách přetrvává do dnešních dnů) skvěle fungoval, tak si nejsem úplně jistý, jestli si dobře vzpomínáš na své dětství. Tenhle systém generuje spousty neutrotiků a svým principem už v základu děti odrazuje od touhy po vědění.
4. A byla ta latina a řečtina někdy někomu k něčemu? Obávám se, že 99% lidí, kteří byli nuceni se ji učit ji nikdy k ničemu nepoužila. Navíc rozdíl mezi obejmem učiva za první republiky a nyní je propastný, takže srovnáváš nesrovnatelné. Navíc děti se neustále učí spoustu zbytečných encyklopedických dat, která jsou jim k ničemu, místo aby se učili, jak s těmito daty pracovat, jak komunikovat s ostatními a hlavně, jak komunikovat se sebou samotnými - se svým nitrem.
5. Dítě prostě potřebuje stanovit pevné hranice a řád. Ano, to se dá ovšem dělat i jinak než pomocí rákosky, potažmo systému poznámek, výhrůžek a špatných známek, které namísto pozitivní motivace vedou jen ke strachu, letargii nebo frustraci.
6. Já osobně teda svým rodičům za to, že na mě byli přísní vděčný nejsem. Autoritativní styl výchovy se ukázal jako jeden z největších omylů lidsta (spolu s liberálním). Je vhodný možná pro vojáky, ale ne pro děti.
Sumasumárum, takže bys raději, aby jsme se vrátili do doby, kdy děti ve třádách seděli s rukama za opěradlem židle, po třídě chodil pan učitel Hnízdo a drtili jsme se nazpaměť spoustu nesmyslných dat jenom proto, abysme nedostali špatnou známku z písemky, protože jsme se báli, že nás za to doma otec pořádně zmlátí? Ano? Tahle úvaha tím vpodstatě zavání. Steskem po svém dětství.
Současný školský systém je v rozkladu. Současný ministr školství (zatím nejlepší jakého jsme po revoluci měli) se to snaží změnit. Jenže většina zabedněných konzervativních rodičů se jakékoli změny bojí a byla by nejraději, kdyby u okýnka, do kterého se dávají v jídelně talíře s nedojezenými obědy stála agresivní soudružkaučelka, která by děti vracela zpátky, protože to je jejich dětství, jejich jistota.
Navíc úplně zapomínáš, že dnešní děti žijí v úplně jiném světě, než byl ten, ve kterém jsme vyrůstali my.
Dopotručuju třeba tyto rozhovory z poslední doby:
Stragare, to je velké téma. Začnu tím, jak se změnil/klesl význam vzdělání v moderní globální internetové společnosti. Podstatně.