Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seČaj s mátou
Autor
mirek
Vždy, když mě smutek sráží,
co pomůže mi nejvíce,
když slyším na zápraží
zaklapat Tvoje střevíce.
Pohladíš kočku vedle kamen,
postavíš hrnek na čaj s mátou
a pak mě rychle kolem ramen
obejmeš s tváří rozesmátou.
Tak díky za záchranné lano,
co udrží mě při životě,
než Tě zas oknem příští ráno
spatřím, jak lezeš dírou v plotě.
26 názorů
Njvíc se mi líbí prostřední sloka. Jsem detailista a tohle je skoro jako od Seiferta. Tip.
Tyjo, Norsko, tak to je teda síla. Jaks to dokázal? Já si s Gorou dopisuju už leta, a na šampus a večeři mě ještě nikdy ani náznakem nepozvala!
Bych i přišel, ale musím na noční na venceslaw square. Ukážu ti tajná zákoutí
Zboro, dosud skutečně ještě žiji, to je /aspoň pro mne/ příjemný fakt... a Norsko, ten přiletěl z jiné planety, tuším - proto máme schopnost sebereflexe :-) Navíc dnes v nejmenovaném supermarketu "překvapivě" oznamovali blížící se Vánoce, a to tajeme všichni...
Norsko, pokud se spokojíš s provinční krmí a sklenkou šampusu, zavítej někdy, v našem maloměstě si většinou i Pražáci lebedí:-)
mirku, tvá báseň vyzařuje cosi smířlivého, díky a už mizím...
s omluvou G.
Jestli si představuješ, že budeš prezentovat svou sebereflexi nad ovarovým kolenem a zapíjet jí dvanáctkou, tak to bych uměl taky.
Ve školních jídelnách nemají dobré jídlo. Spíš snad někde v restauraci
Jo, jo, tak vzácný příklad sebereflexe se jen tak nevidí. Měli byste se s Gorou chytit za ruce a začít objíždět školy, aby děti viděly, že jsou mezi námi ještě žijící jedinci s touto nadpozemskou schopností.
Ahoj, Norsko, dík za avi. Pozvala bych tě na mátový čaj, ale jsi příliš mrazivé a vzdálené... ale i tak přes ty tisíce kilometrů a přes třes z nervozity, jak zareaguješ, podávám ruku ke smíru. Tvá kvazihaiku byla nakonec celkem vtipná...
Je to na tobě.
Milé.
Jen mě teda, omlouvám se, hned po přečtení první strofy napadlo tohle:
Vždy, když mě smutek sráží,co pomůže mi nejvíce?
Slivovice!
Ne. Byl jsem na ni hnusný a ke všemu jsem napsal něco, kde jsem ji zrovna neadoroval
Norsko, nebuď smutné. Co když za to mohou jen nepříznivé okolnosti nebo jiné překážky na její straně? Na to jsi nepomyslelo?
Mí rodiče, máma s tátou,
vařívali si čaj s mátou.
Hrnéčky s obroučkou zlatou,
vždycky přesně na půl pátou.
první se mi rytmicky líbí víc než další dvě, ale rýmy fajn...